Údolí Sedmi trav
Leonid Platov (p)
Dobrodružný román o výpravě do neprobádaných končin severní Sibiře, kam se vydala malá skupinka badatelů hledat ruského cestovatele, zajatého Dětmi slunce. Kniha přináší cenné národopisné poznatky o způsobu života Nganasanů, žijících v odlehlých končinách Tajmyru. 1. vydání.
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1959 , Svět sovětůOriginální název:
Povesti o Vetlugine - Strana Semi trav, 1957
více info...
Přidat komentář
Román jsem napřed četl jako kluk v ábíčku jako komiks nebo vlastně jako kreslený seriál, slovo komiks se v té době KSČ nesměl používat. Ten mě a moje kamarády strašně bavil. On vlastně nebyl až tak uvědomělý jako kniha. No a k té knize jsem se dostal až po dlouhé době. Začal jsem ji číst s velkou chutí, ale dočetl jsem ji tzv.,, z musu". V dětství by mě určitě zaujala, ale po letech vlastně víceméně hodnotím vysoko spíš z nostalgie. Bohužel myslím, že kniha pomalu upadne v zapomnění. U mě v knihovně ovšem, i když se k ní asi nevrátím, stále zůstává.
Nalezeno v polici s knihami vyřazenými z obecní knihovny. Tato knížka ale razítko nemá, evidentně tedy někdo potřeboval trochu protřídit domácí knihovničku :-).
V dětství se ke mně tato knížka nedostala, možná, že tehdy by se mi líbila i na pět hvězdiček. Teď mě hlavně mrzelo, že příběh je smyšlený, byť se autor v mnohém inspiroval skutečnými událostmi a je zřejmé, že s prací na dalekém severu ruské Sibiře i s tamními domorodými národy byl dobře obeznámen. Knížka mi tak trochu připomíná příběhy o pravěkých lovcích, které jsem ve školních letech četla moc ráda. Samozřejmě až na to, že ty by podle skutečných událostí nikdo vyprávět nemohl a že do nich náhle nevstupují badatelé z 20. století, jako je tomu v případě Dětí slunce.
Děj je napínavý, i když zpočátku je líčení možná trochu rozvláčné (zejména počáteční část v Moskvě a pak po příletu do tundry). Samozřejmě, že v knize, která vyšla v Rusku poprvé koncem 50. let 20. století se nedá očekávat, že nebude zmiňován porevoluční vývoj a výdobytky Říjnové revoluce. Na můj vkus však v knize není těchto zmínek tolik, aby mě to od čtení odradilo.
Ještě dovětek: Když čtu, že 8. téma ČV 2021 je kniha, ve které hraje důležitou roli dopis, začíná mě mrzet, že jsem čtení této knihy neodložila až na příští rok. Důležitou roli zde totiž hraje ne jeden dopis, ale hned několik dopisů, záhadných, napůl smazaných, napsaných na březové kůře a posílaných kuriózními způsoby. Ale víc už nevyzradím :-).
Autor si vymyslel , že někde na Sibiři je místo, které je "vytápěno" z podzemí hořícím uhlím a kde žije kmen Dětí Slunce. Kmen je ovládán šamankou, žije jako v době kamenné a my sledujeme skupinku ruských vědců, kteří se do Údolí Sedmi trav snaží dostat- žije tam totiž jejich kolega. Autor popisuje kruté podmínky tundry .
Jako kluk jsem to nejdřív poslouchal na pokračování v rádiu, pak jsem dostal knížku pod stromeček a tenkrát se mi moc líbila. Pak jsem ji někde na chvíli dostal do ruky po letech a málem mi naskákaly pupínky. Spousta sovětských keců, vrchní padouch, šamanka Chytyndo, drží všechny v šachu s pomocí strašidelného ptáka, kterým je, jak se nakonec ukáže, razítko na kusu sčítacího formuláře s carským znakem dvouhlavého orla. No fuj. Kvůli starým časům dám tři hvězdy.
Knížku jsem četla, když jsem chodila do základní školy. Líbila se mi moc, proto těch pět hvězdiček. Možná, kdybych ji četla nyní, bych je už nedala, ale byla by to zrada přítele z dětství, a to pro mne tato kniha je.
Štítky knihy
ruská literatura Sibiř cestopisy dobrodružství dobrodružné romány
Ráda čtu o přírodě Sibiře, o lidech, kteří tam žili, nebo žijí. Tady bylo ode všeho něco. Cestopis s napínavým příběhem.