Údolí včel
Vladimír Körner
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453957/bmid_udoli-vcel-fhh-453957.jpg
4
351
351
Sugestivní příběh středověké lásky, který je zároveň obrazem náboženského fanatismu své doby. Hlavním hrdinou je mladý zeman Ondřej, který zběhne z křižáckého řádu v Polsku a tajně se vrací do Čech. Za ním přichází jeho bývalý přítel, aby ztrestal Ondřejovu zradu na řádu a Bohu. Pomstu dokoná v Ondřejův svatební den.
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2020
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Údolí včel Post bellum Podzimní novely, 1978
více info...
Přidat komentář
Jak mohlo projít vydání této novely v těžkých normalizačních temnotách? Zřejmě díky kritice demagogie křesťanských řádů i vězení uvnitř kláštera, samota v oblopení osamocených bratří. Nicméně, právě to muselo přeci tak moc připomínat současnou nesvobodu, nemožnost se odklonit od "víry", takřka nemožný útěk, rozhodně ne bez následků... tak krátká záležitost ukázala na tolik nadčasových společenských témat, přestože krutost středověku prýštila z každé jedné stránky. Potřebuji shlédnout film, neb se "obávám", že dosáhne ještě větších kvalit díky skvělému obsazení i jakési patině uchované v černobílých trezorových obrazech.
(SPOILER)
Armin von der Heide ! Je třeba ještě něco dodávat ? Jistěže.Ondřej z vlkova :)
Vladimír K. a jeho magie slov.Filmové vidění.Jazyk.Slohovka.Fázování story.
To bylo tenkrát ve středověku.Poklidné nelehké žití.
Dožít se dospělosti,řehole.Penze,tenkrát ještě nebyla vynalezena,pcha,taková zhýralost.
Život si kvapem ubíhal s velkými i malými opravdovými starostmi.Lidé obdělávali svá políčka.Hlídali stáda ovcí.Obývali své tvrze,statky,usedlosti,orlí hnízda.
At už jste u moře.Šumění vln,náraz příboje.Cítit.Přítomný okamžik.
Nebo zpátky doma v Čechách.Bzučení včel.Dotírajících.Každé bodnutí hmyzu,na které si tělo přivykne.Dá se však přivyknout na vše ? Trýznit duši ?
V dálce ozývá vzdálená bouřka.Ve vzduchu to jiskří.Cítit napětí.
Je vedro a včely jsou neklidné.Brzo budou letnice.
Všem dětem z okolí,bude brána Vlkova otevřena !
Nad tím vším i onakým dohlížel symbol kříže.Obdivovatelé tohoto utrpení,vzývali syna tesaře,který se později našel v mesiášské zálibě,stal se tak na dlouho nejdůležitějším člověkem (pro někoho) na planetě v historii.
V tom je to celé skryto,v tom to vězí.
Otec Ondře nabídne řádu.Stane se tak jeho přechodným domovem.Půsty a sláva v Kristu je věčná,musí se chránit.V hlavě však cosi hlodá.Třebas i jenom obyčejný stesk po domově.Bylo by to tak na věky,ale ...
Síla řádu je velká.Víra překoná všechny nesnáze i zmar.
A tak se musí stát.Dokonáno jest !
Kdyby se to nestalo,přišli bychom tak o toto představení,památné scény i nezapomenutelné věty.
Mrazivý,tragický,nadějnicky toužebně propadající se,až do hypnotického konce.
Co ted cítíš ? ptal se Armin von der Heide.
Nevím,je mi zima,odpovídal Ondřej,tvoje ruka je studená,jako by v ní nebyl život,Armine !
Armin se nad tou chválou pousmál.Jeho hlas zazněl slabě,smířeně v prostoru:
Dívám se někdy na ni a je mi,že je někoho cizího.Necítit nic,Ondřeji !
Jako bys sám umřel ... a viděl ještě ostatní lidi a cítíš takovou soustrast,že jsou ještě naživu a trápí se ...
V té lítosti však znělo pouhé pohrdání,vlnobití je nadnášelo,strhávalo o něco blíž moři ...
Neodvratná spjatost.Osud byl kdysi načrtnut,putuje tu s nimi temnotou,nemusí myslet na nic,stačí jen s klidem odeplout ... a lidé dál trpí.
Pros Ondřeji ! Ondřeji !! Ondřejí !!! Vydej se na cestu ! Za nás.
Za nás.Za nás,za všechny.
Armin - Ondřej - Lenora.Zaryjí se a z hlavy jen tak nevyprchají.
Nezapomenutelné.Takových silných momentů,je v údolí včel samozřejmě mnohem více.
Slabá knížečka,ale ten rezonující dopad.Krása v jednoduchosti.
Malý velký mocný diamantík,absolutní síla řádu nadevše.
Jen ten,kdo bude chtít,najde tam uvnitř hodně.
Nechte se tedy pohltit.
Stejnojmenný film považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy viděla - nejméně už tak asi 15x a kniha je asi předloha. Při jejím čtení jsem každý odstavec, každou situaci viděla v duchu obrazem. A k tomu také filmové lokace na Kuklově a okolí. Škoda, že nejde dát víc hvězdiček:-)
Nádherná knížka o životě na slovanském venkově za časů ranného křesťanství, kdy ještě pohanské zvyky a pověry prostupovaly každým pórem. Krutý řád křižáků bojujících o spásu duše, která chce být volná a žít a příběh, ve kterém se tyto dva světy střetávají.
"Nejkratší cesta je cestou nejzrádnější, příliš láká k cíli"
"Včely jsou jako lidé ... také se bojí neštěstí"
Moc hezky napsaný příběh ze středověku. Hodně knih o rytířích jsem přečetl, většinou byl oslavován jejich podíl na " udržení víry" a pomoci křesťanských panovníkům a pánům s nastolením pořádku a vítám tento trochu jiný obraz. Kniha k zamyšlení o tom, kdy se myšlenky míjí s reálným životem. Film jsem neviděl.
Život si s Ondřejem zahrál neuvěřitelnou hru... kniha o touze, slibu a povinnosti.
Co je to svatý slib? Co je to být tím, kým jsme? Život si s Ondřejem moc nehrál. Teprve, když otevřel oči, zahlédl světlo naděje, které mu ukázalo svobodný svět, ve kterém může žít. Ztratil matku, rodinu, sebe sama, svou ženu a nakonec i přítele... Kniha je čtivá, stránky rychle utíkají, postavy jsou krásně vyobrazeny, krásná atmosféra krajiny, která před Vámi vystupuje a Vy se ocitáte na paloučku plném včel.
Znovu jsem se vrátila do Vlkova i Malborku, znovu jsem zažívala osudy mladého Ondřeje. Tentokrát jako audioknihu ve skvělé interpretaci Jana Kačera, někdejšího představitele Armina von Heide v nezapomenutelném Vláčilově filmu...
Poetická atmosféra s bzukotem včel, cvrkotem cvrčků a šuměním kvíčalích křídel a současně drsná realita a brutalita řádu, který nic neodpouští...je čirá radost číst či poslouchat Körnerův příběh, tak sugestivní a napsaný tak znamenitým jazykem!
Nemůžu než znovu doporučit.
Nádherný baladicky příběh. Přečteno za dva večery. Jde o knihu, kde vnímáte přes hrůzu doby touhu a nadeji, ale zároveň víte, že doba byla krutá a neodpouštělo se.
Tohle mi nesedlo. Sloh působí vznešeně a poeticky, ale ten obsah a sdělení mi možná uniklo, nebo v tom neumím vidět nic víc než náboženský blábol (omlouvám se všem). Mým největěím problém bylo absolutní odosbnění od postav a vývoj děje byl na mě zbrklý. Šup, šup a vše je jinak. Ani divadelní kulisy se nezmění tak rychle.
Ke knize jsem se dostala skrze Markétu Lazarovou. Údolí včel je ovšem ještě o stupeň kvalitnější film i kniha. Ač se příběh odehrává v období hlubokého středověku, z příběhu je cítit teplo a naděje. Čte se velice dobře. Mě osobně děj zaujal, jelikož náboženská tématika (především pak kritika) jsou mi velice blízké. Touha jedince osvobodit se z okovů náboženstvím svázané společnosti. Člověk vychováván přísnou mantrou jediného boha se rozhodne, že jeho svoboda a vůle mají svou hodnotu, za kterou je ochoten bojovat.
Tuhle knihu vidím jako filmová políčka, vybavuji si před sebou Jana Kačera a Petra Čepka jako rytíře německého řádu. Cítím surovost středověkého příběhu i něžnost přírody a včel. Vidím překrásné černobílé filmové záběry, postavy a situace, které se vryjí do paměti... Poslouchám hlas Jana Kačera a příběh ve mně ožívá. Je to baladický příběh o chlapci, který chtěl žít. Je to příběh vyprávěný úsporným jazykem, bez sebestředného spisovatelského rozmachu, a přece plný nádherných obrazů, jakož i kruté středověké atmosféry.
.
Údolí včel vzniklo jako kniha až o 12 let později než film od Františka Vláčila. Vladimír Körner psal většinou scénáře, které později přetavil do literárních děl. Film i knihu mohu jedině doporučit, najdete v ní netypické středověké téma.
Film Údolí včel jsem viděla, když mi bylo třináct. Byl to tak silný zážitek, že mi z paměti nikdy nevymizel a čas od času jsem si na něj vzpomněla. O mnoho let později jsem se dostala ke knize. Myslela jsem si, že film nemůže překonat. Nepřekonala. To ale neznamená, že to není pětihvězdičková záležitost. Jen ten film v režii Františka Vláčila je dokonalý. Po opětovném shlédnutí filmu musím konstatovat, že je to pro mě nejlepší český film, který kdy byl natočený. Klobouk dolů před Vladimírem Körnerem i Františkem Vláčilem. Kongeniální záležitost.
Krásným jazykem napsaná kniha, také hodně smutná a depresivní. Film jsem neviděla, ale možná se na něj někdy podívám.
Tentokrát knize ublížím, ale netrefila se mi do nálady.
Proč nečtu anotaci?
Chtěla jsem poslouchat něco pěkného při pečení perníčků a
spíše jsem v depresi. Určitě jí dám ještě šanci, ale do vánoc určitě ne.
Audiokniha byla moc pěkně načtená.
Štítky knihy
náboženství zfilmováno středověk útěk 13. století křižáci náboženský fanatismus Řád německých rytířů celibát antihrdinové
Autorovy další knížky
| 1967 |  Adelheid |
| 1997 | Údolí včel |
| 1973 | Zánik samoty Berhof |
| 2007 | Písečná kosa |
| 1984 | Lékař umírajícího času |
Velmi syrová kniha, nejen v pojetí člověka, Boha ale i v samotném popisu krajiny a všech událostí, které se seběhnou. Dva rytíři, které v askezi spojí přátelství, v kraji, kde pohané obývají chýše na okrajích bažin a lesa. Útěk před půsty, řádem a světem kláštera. Celé je to takové chladné, bohabojné a drsné. Ondřej a Armin von Heide v knize bojují s pohany, s vírou i se sebou samým. Útěk z hradu a návrat domů do Vlkova zde plní celou řadu motivů, které vyvrcholí svatbou a posledními událostmi knihy. Mně bylo vždycky Armina von Heide líto, že jeho ideál světa končí za hradbami hradu a svět venku je úplně jiný. Ondřejovi jsem vždycky přál aby se mohl vrátit do světa dětství, bez potyček s pohany a útrapy křižáckého života. Armin von Heide a jeho neutuchající žízeň, ve mě vždy evokovalo právě to nedosažení Jeruzaléma a neschopnosti člověka porazit sama sebe. Moc dobrá kniha a ten styl je tak ponuře syrový, že člověk zrovna stojí v řádovém hradu nebo někde na planině pohanského lesa. Film je krásný, kniha ještě lepší.