Údolie rozhodnutia 1

Nevím, jak knihu ohodnotit. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně mě vtahla do děje, hlavně co se týče hlavní hrdinky, která se vydává do služby k hutnimu magnátovi. Netuší, co jí zde čeká. Ráda si nakonec přečtu I další díl.

Knížka mě od prvních řádků vtáhla do děje. Je psána krásně spisovnou a zastaralou češtinou, která dodává nádech 19. století. Rok 1873 a Marie nastupuje jako služebná u bohaté rodiny Scottů a mě hned dostává ta česká transkripce anglických jmen – Pavel, Kateřina, Alžběta… Překladatel se snažil to prostředí více přiblížit a povedlo se mu to.
Během několika let sledujeme dění kolem hutí, rostoucí magnátovi děti a objevuje se láska mezi Pavlem, nejlepším ze synů, a služky Marie. Po několika desítkách stránek se mi zdá, že to bude šťastná romance, kdy předsudky budou překonány, ale vždy se objeví nový problém, proč ti dva nemohou být spolu – cesta do Londýna, vražda hlavy rodu…
Na stránkách se objevují problémy s odboráři, chudoba v brlozích Pitsburgu, nové technologie zpracování oceli, ctižádost některých z dětí, finanční spekulace… Čte se to krásně a už se těším na druhý díl.

Moc se mi líbíííííí.

Začal jsem číst hlavně proto, že paní Davenport byla přítelkyně Jana Masaryka. Některé části jsou zdlouhavé ale některé jsou úžasné. “Marie na sklonku života (20 léta minulého století) přemýšlí co by asi tomu řekl Pavel: že by tohle byl ten svět pro jeho záchranu zemřeli? Pro ten americký svět gangsterů, pokoutních výrobců a prodavačů alkoholu a opilé mládeže, která se paří v temných zákoutích u venkovských klubů a nebo si libuje v šílených jízda 120 kilometrovou rychlostí, která končívají hroznou smrtí a křiklavými titulky v novinách? A Evropa, zvrácenců tajných neřestí mužů, kteří se malují a ženy, které nosí kalhoty - Evropa úplného politického úpadku.“
Nebo Claire v Berlíně v roce 1933: “jsou to ale děsní lidé, když se tak dívala na tu masu můžu žen a dětí. Byli zavalití otupělý a ošklivý a nejhorší ze všech byly ty starší ženy. Měli červené lesklé tváře, mastné pravé vlasy a v tom unesení s jakým lpěli na té opici (Hitler) na balkóně zatímco vykřikovali tu hnusnou píseň. Na ně byl hrozný pohled. Kam se poděli všichni ti opravdoví Němci? přistihla se Claire, jak se táže sama sebe, proč jsou ulice přeplněné tímto dobytkem když Berlíně je plný opravdových lidí? Kdepak jsou dnes všichni?”

První díl jsem přečetla, ale že by se mi to až tak líbilo, to nemůžu říct. Nečetlo se mi to zrovna lehce. Během prvních sto stran jsem to chtěla několikrát vzdát, nebavily mě hlavně pasáže o hutích, tomu jsem vůbec nerozuměla. Pak už to bylo trochu lepší, ale i tak jsem některé stránky prolítla. Časem se snad pustím i do druhého dílu, jsem zvědavá hlavně na to propojení s českými vystěhovalci.

Mám ráda takové ságy a tahle kniha mě pohltila a vrhám se na druhý díl. Je zajímavé sledovat život na konci 19. stol. Jak se rychle mění, ale konvence zůstávají.