Prázdný trůn
Bernard Cornwell
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242170/bmid_prazdny-trun-242170.jpg
5
226
226
Saské kroniky série
< 8. díl >
Vládce Mercie Athelred umírá, aniž po sobě zanechal mužského potomka, a začíná boj o uvolněný trůn. Největší mercijský válečník Uhtred z Bebbanburgu vždy podporoval Athelredovu manželku Athelflaed a také teď se snaží prosadit, aby se vlády nad Mercií ujala ona. Přijmou však mercijští páni a ealdormani jako svého vůdce ženu, třebaže je dcerou krále Alfreda a sestrou současného panovníka Wessexu? A zatímco v Mercii panuje nesvornost znásobená snahou Západosasů přičlenit Mercii ke svému království, objevuje se na severní hranici země nový nepřítel. Sasové zoufale potřebují silného vůdce, ale místo toho bojují mezi sebou o uvolněný trůn a hrozí, že bude zničena jednota Sasů a s ní vše, čeho Sasové ve všech tvrdých bojích se seveřany dosáhli.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , BB artOriginální název:
The Empty Throne, 2014
více info...
Přidat komentář
Tento zväzok bol trochu iný ako tie predošlé. Tých epických bitiek tu nie je toľko ale predsa sa len nejaké odohrajú. Ťažiskom príbehu je otázka, kto bude vládnuť Mercii po smrti Æthelreda. Bude to Eduardov zať Æthelhelm alebo nebodaj žena? Konkrétne Æthelflaed?
Samozrejme všetko vyrieši Uhtred, ktorý tentokrát zavíta aj do Walesu, kde sa stretne s kráľom Hywelom. A aby autor zasa až tak nevybočil zo zabehnutých koľají, Nór Sigtryggr podnikne útok na saský Ceaster. Tento boj však skončí trochu netradične, hlavne pre Uhtreda.
Ten sa s ničím nebude maznať napriek už svojmu pokročilému veku a mágiou ovplyvneným zdravotným stavom. Tá mágia sa tu vyskytuje len obmedzene a vzhľadom na dobu aj dosť patrične. Vychutnal som si konfrontáciu severskej mytológie s mytológiou stredovekého kresťanstva. Niektoré Uhtredove reakcie v rozhovoroch na náboženské témy skrátka nemali chybu.
Páčilo sa mi, že autor trochu zmenil formu a neťahal opäť rovnakú mustru ako v predošlých dieloch. Stále je to dobré čítanie a už sa teším na Uhtredove stretnutie s Bridou v nasledujúcom zväzku, ktoré nebude vôbec ružové...
Po stereotypním vybíjení neustále se obnovujících mohutných armád pohanů vcelku příjemné překvapení a osvěžení. Tahle kniha měla pro mě spád a zajímavý děj, rozhodně neškodilo, že seveřané tady hrají víceméně druhé housle. To mečové čarování si mohl autor sice odpustit, ale jinak je tato kniha v rámci série lehký nadprůměr.
Po těžkém zranění není Uhtred ještě fyzicky úplně zotavený, to mu ale nebrání se angažovat v mercijské nástupnické politice. Některé jeho praktiky by asi nezasloužily cenu fair play, ale důležitý je výsledek. Jeho nepřátelé nejednají také úplně v rukavičkách a tak jen díky svým válečnickým dovednostem zůstává naživu, aby mohl dál bojovat proti norským nájezdníkům.
I když je tento díl dost o vyjednávání, neznamená to, že bychom si neužili spousty bojů. Navíc i s Uhtredovými dětmi, kdy hlavně Stiorra mě hodně bavila, prostě Uhtred v sukních :-)
Uz je to nejaky patek co jsem cetla predchozi dily, takze mi chvilku trvalo zorientovat se v postavach majicich tak podobna jmena (ctenari vedi:). Nastesti se autor drzi osvedceneho stylu a vetsinou je pri uvedeni na scenu kratce pripomene. Coz nijak nezpomaluje svizny a akci nabity dej. Vice a vice prostoru dostavaji Uthredovy deti. Opet vyborne pocteni. Rovnou se vrham na dalsi dil.
Opět mě pokračování příběhu Uhtreda z Bebbanburgu a jeho dětí a přátel neskutečně bavilo a to tak, že jsem měk knížku přečtenou za něco málo přes 24 hodin a kdyby to šlo, přečet bych jí ještě rychlejš :)
Co se samotnýho příběhu týče, tak mi pobavilo, že Stiorra se potatila, alespoň co do zabíjení kněží a víry ve staré bohy. Uhtred mladší nezklamal a roste z něj vynikající válečník a jsem taky zvědav na další osud Aethlestana, kterýho Uhtred vychovává, jako by byl jeho vlastní.
Tak hurá do knihovny pro další díl :)
Ještě,že "mám spořivou žárovku" moje 24 hodinové čtení mi pomáhá zapomenout na bolesti a potřebu spánku,jsem moc rád,že můži číst tak skvělou literaturu v podání PANA Cornwella
Tenhle díl mi přišel ještě lepší než ostatní, prostě jsem se nemohla odtrhnout. Jdu na další.
Pútavý príbeh, kniha nesklamala. Len tie mená. Takmer totožné, myslím, že pre našinca dosť veľký problém.
Doufejme, že trůn prázdný dlouho nezůstane. Opět jsem se bavil při dobrodružstvích dávných dob, no nic je čas na další díl.
Uhtred starne, trápi ho staré zranenie, ale nepriatelia Alfrédovho sna o jednotnom Anglicku nespia – a to ako vonkajší, tak aj vnútorný. Preto musí zaťať zuby a brániť Aethelfaedin nárok na uvoľnený trón. Udalosti smerujúce k voľbe vládcu Mercie sú teda tradične napínavé a dramatické s parádnym vyvrcholením. Potom už akoby ale náhle nebolo o čom písať a tak sa Uhtred vydáva na „side quest“ do Írska za zázračným liekom na svoje bolesti. Nie že by sa to čítalo zle, len to pôsobí ako nadbytočný prívesok a slepá ulička. V závere ale samozrejme nechýba veľké bojové finále, lebo severania samozrejme tiež nespia. Po množstve kníh v sérii, zakončených podobným spôsobom už ale ani to nemá ako prekvapiť. 7+/10
Na rozdíl od předcházejícího dílu, kdy se mi zdálo, že dvě klíčové události jsou na sebe naroubovány na sílu, v Prázdném trůnu vše hladce odsýpalo. Výborná kniha, parádní zvraty, škoda lehce useknutého konce. Úvodní kapitola navíc dokazuje, že by svoje vlastní vyprávění utáhl i Uhtredův syn.
tak v tomhle díle mě autor totálně rozsekal! asi pětkrát jsem zůstala civět omráčená tím, kam a jak se děj zprudka stočil... klobouk dolů před panem Cornwellem, je opravdu mistrem slova!
Opět příjemné čtení. Pan Cornwell udržuje vysokou laťku jako ve většině svých děl. Po Artušovské sérii jsou knihy s Utheredem mými nejoblíbenějšími.
Cornwella už mám přečteného téměř celého. Napsal spoustu pozoruhodných a vynikajících věcí, ale Uhtreda z Bebbanburgu považuji za jeho nejlepší knižní sérii vůbec. Jsem hodně zvědavý i na nedávno natočený televizní seriál.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Poslední království |
| 2007 | Bledý jezdec |
| 2004 | Lučištník |
| 2010 | Hořící země |
| 2006 | Sharpův tygr |
Tak trošičku sme si oddýchli od neustálych bojov proti Dánom, aj keď aj tu sa pár takýchto šarvátok vyskytne, hlavne v závere knihy. V popredí sú ale tentokrát šarvátky medzi pánmi Mercie či Wessexu, kedy sa každý na trón snaží dosadiť toho svojho vyvoleného a neštítia sa pritom skoro ničoho. Uhtred spočiatku vyzerá, že veľa vody nenamúti, keďže sa stále zotavuje z vážneho zranenia, ktoré utrpel a popri politikárčení sleduje aj svoje vlastné ciele - nájsť meč, ktorý ho tak vážne zranil.
Ako obvykle, kniha sa mi čítala dobre, len musím priznať, že podľa mňa to už trochu stráca dych, alebo som možno len ja nebola v správnom naladení na príbeh. Stále ma to dosť baví, len čím ďalej tým viac mi príde, že je to stále dookola to isté. Ale užívam si hlavne to historické pozadie, to, ako sa formovalo Anglicko ma vážne zaujíma. Tiež sa tu do popredia konečne viac dostávajú aj Uhtredove deti - Uhtred a dcéra Stiorra. Obzvlášť u nej ma zaujíma ako jej príbeh bude pokračovať a pevne verím, že sa to raz dozvieme.