Úklady a láska
Friedrich Schiller
Občanská truchlohra o pěti dějstvích.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1959 , OrbisOriginální název:
Kabale und Liebe, 1784
více info...
Přidat komentář
Pokud bych hodnotila toto dílo z pohledu tehdejšího diváka, pak bych volala Bravo a neúnavně tleskala. Za jazyk, obsah i obhajobu nižších stavů. Ale dnes, téměř 240 let po jeho vzniku, zůstává jen hlavní poselství a všechny okolnosti a úklady akce působí už dosti vyčpěle. Dílo však dokazuje, že lidstvo se zase až tak nemění a uvažuje a činí stále stejně, jen ne tak pateticky a průhledně.
Jedna z prvních klasických knih, které jsem jako čtrnáctiletá přečetla. Nemůžu ji tedy hodnotit objektivně: je pro mě součástí nejhlubší vrstvy mého literárního povědomí. Od té doby jsem ji ještě jednou četla a viděla jsem ji v divadle.
- Je půvabně napsaná, avšak příběh má jednoduchý.
- Lady Milfordová patří k naprosto výjimečným, vrstevnatým charakterům a její aforismy jsou mnohdy famózní.
- Luisino závěrečné vnitřní drama se Schillerovi podařilo napsat opravdu drásavě.
- Ferdinand je idiot.
- Upřímně řečeno: nejvíc mi bylo líto jeho otce.
- Průhled do mravů u dvora vynikající, a co teprve pro současníky!
Hezké, smutné, jen pohnutky některých aktérů jsou už z dnešního pohledu jen těžko pochopitelné.
Moje nevlastní dcerka má povinnou četbu k maturitě, tak jsem si řekla, že to zkusím taky, jelikož k mé maturitě jsem v tomhle nebyla zrovna pořádná:). Divadelní hry zrovna moc nevyhledávám. V tomhle případě mě to moc nenadchlo, ale ani neurazilo. Je to klasika, jasný konec, zlomené srdce - prostě tragedie jak má být.
Preromantická verze Romea a Julie, nešťastné náhody, tragický konec. Mi se to líbilo, ale že by mě to zrovna nadchlo nemůžu říct. Nejvíce zajímavou postavou je dle mého názoru lady Milfordová, třetí výstup o její minulosti byla jednou z nejzajímavějších pasáží.
Je to příběh veliké lásky mezi šlechticem Ferdinandem a měšťanskou dívkou, dcerou muzikanta, Luisou. Kolik útrap, intrik a úkladů musela snášet tato nerovná láska, která byla v rozporu s tehdejší morálkou, zvyklostmi, s tehdejším světem ve 2. polovině 18. století? Je to klasické dílo a čtenář může očekávat konec velikosti antické tragédie.
Pobaví... ako napríklad, keď pán minister označí svojho tajomníka za chumaja, keď mu spomenie prísahu, slovo, ktoré pre neho nemá význam ako pre meštiansky život... Človek aj tu prichádza na to, akú moc môže mať, keď ovláda psychológiu jednotlivca. A toto sa mi tiež páčilo, čo len páčilo, ešte posilnilo moju lásku k autorovi:D patetizmus, ktorý obhajuje a vkladá do neho krásu...
Krasne klasicke dilo, ackoli je od sameho zacatku jasne, ze laska vzneseneho Ferdinanda a krasne ale mestacke Luisy fakt nema nadeji. Schiller si vyhral s reci jednotlivych postav i vrstev, ktere jednotliv postavy zastupuji a dokonce tam jsou i chvile, kdy se clovek pobavi.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Loupežníci |
2011 | Úklady a láska |
1980 | Óda na radost |
1995 | Estetická výchova |
2015 | Marie Stuartovna |
Na povinnou četbu mě to vcelku
bavilo.