• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 32 knih

Nové komentáře u knih Friedrich Schiller

Panna orleánská

„Johanka že by vzplanula pro Lionela jen tak? Vše je přece osud, jak se v této knize říká! Johanka totiž neměla sama v boji pozvednout proti člověku zbraň, neměla zabíjet. Vykonala tak hřích, a jelikož měla být navždy posvěcená, její srdce mělo zůstat vůči mužům nedotčené, bylo jí toto odňato. Zamilování tu je tedy následkem hříchu - ne hřích samotný. Vše, co poté následovalo, mělo sloužit k uvědomění a očistě. Zároveň chtěl Schiller poukázat na to, že žena nemá držet zbraň. Ukázal, kde je místo ženy - u muže, v domácnosti. Toto není Schillerovo vrcholné dílo, ale určitě má až dodnes co říci svým čtenářům.“... celý text
— JanonBescaut

---

Marie Stuartovna

„Přiznám se na rovinu, že z hlediska historie o Marii Stuartovně a její dějinné době toho bohužel mnoho nevím, takže úplně nemohu soudit, jak moc věrně autor odráží skutečné dějinné události. Nicméně zajímalo mne to jako divadelní hra, jako literární text, tak jsem tomu dala šanci. Autor tu proti sobě staví dvě výrazné ženské postavy, kdy každá stojí na jedné straně barikády v otázkách církve a boje o moc. Zdálo se mi, že oběma stranám je tu popřáno sluchu v obraně toho kterého postoje, co která postava zastává - je tak na čtenáři, na kterou stranu se postaví. Politické kličky, intriky, manipulace a komplikované vztahy tu jsou velmi dobře zobrazeny, to mi přišlo dobře napsané a přesvědčivé. I když musím narovinu říct, že se mi některé postavy trochu pletly a nepomohlo ani to, že jsem to poslouchala v dramatizaci, kdy každou postavu načetl někdo jiný. Taky mám pocit, že ten historický kontext mi tady chyběl, trochu jsem měla pocit, že mi některé poznatky a souvislosti trochu unikají, ale to přičítám na vrub sobě. Nakonec tedy 3 hvězdy. Jsem ráda, že jsem se s dílem mohla seznámit, ale jsou dramata, která mne oslovují více...“... celý text
— sgjoli

---

Loupežníci

„Prostě romantika!! Kdyby to nemělo tak podivuhodně zamotaný konec, úplně si to umím představit jako Hollywoodský trhák. Přesto, má to i po letech co říct.“
— Terkishead

---

---

Don Carlos, infant španělský

„Plno dramatu jako vždy“
— palka452

---

Loupežníci

„Schillerova dramatická prvotina je psána stylem zkušeného spisovatele, a i přes některé očividné dějové zkratky, se jedná o silné romantické dílo s neromantickým vyústěním. Ivanovsky Karamazovská postava France Moora, či snad bychom měli chronologicky správněji říci, Ivanův předchůdce Franc, je nejzajímavější postavou tohoto dramatu, na této postavě je skvěle zachyceno lidské nelidství, a věčná touha nabourávat nenabouratelné. Škoda jen marxistického doslovu (vydání z roku 1955), který se opět snaží odstranit či přesněji pokroutit to podstatné ze Schillerova dramatu, tj. dialog mezi řádem utvářeným a libovolně řízeným člověkem a řádem Božím, tento konfliktní dialog se marxistická kritika snažila přetvořit na boj mezi třídami dělníků a buržoazie, tedy na boj jen uvnitř řádu lidského. „Člověk se snadno klame. Věř mi, pokládáme někdy za sílu ducha to, co konec konců není než zoufalství.“ (s. 93, Karel Moor) „Z bláta člověk povstává, nějakou dobu se blátem brodí a bláto děla a opět se v bláto rozpadá, až se nakonec sám přilepí na podpatky svého pravnuka. To je konec písničky, to je blátivý kruh lidského určení, a tak, šťastnou cestu, pane bratře! Svědomí, ten cholerický mravokárce, stižený pakostnicí, ať si vyhání vrásčité ženské z hampejzů a ať mučí staré lichváře na smrtelném loži, u mne se audience nikdy nedočká.“ (s. 107, Franc Moor)“... celý text
— Knišíl