Ukradená pozornost: Proč nedokážeme dávat pozor

04.10.2023

Výstižně v knize samotné zazní, volně parafrázováno "Snažil jsem se žít... ale pak něco odvedlo moji pozornost." Myslím si, že tahle věta je takové solidní nakousnutí, o čem 'Stolen focus' je. Jsme v pasti. Ti, co o těchhle "praktikách" rozhodují a táhnou figurkami, jsou lidi, za které rozhodne "zájem jejich konglomerátu", zájem, který prakticky ničí lidstvo. Přepínají náš procesor všemi možnými způsoby (apps na mobilu, sociální média, algoritmus přirozeně tvořící konflikt mezi jedinci, konflikt, který upřednostňuje nad vztahy a komunitou, konstantní multitasking doby, kdy se po vás chce šrotovat a jet, abych to tak řekl větou, kterou rád shrnuju svoji vlastní firmu: "Nezáleží na tom, že je to špatně, hlavně když je to rychle." Značná část knihy dobře popisuje, jak nastavení dnešního světa, který vás čím dál více rozptyluje a současně může za horší stav... v podstatě všeho a nejhorší je, že lidi si to vlastně ani neuvědomují, pociťují jen konečné následky, s výrazem dvouletého dítěte, které se snaží vyjádřit svoji zrazenou důvěru k rodiči "Ale proč se mi tohle děje?". Fake news (pamatujte, že ty se vždycky šíří rychleji, než ty skutečné). Bylo to o to ironičtější, poslouchat ty věci, které v ten samý daný okamžik přímo praktikuju a o to šílenější, jak je to vše zkomponované dohromady, aby se docílilo toho a onoho z toho a onoho důvodu. Občas mě to frustrovalo do takové míry, že jsem si říkal, že taková banda ko*otů si nic než konec nezasluhuje (zmáčkněte ty tlačítka, všichni!). Člověk není uzpůsoben být tohle, co se všichni tváříme, děláme, že jsme. Pod tímhle tlakem, tlakem informací, které konstantně přeskakují, odvádí vaši pozornost, mají nás chycené, tlakem práce, směn, chronického nedostatku spánku, kterým opět, díky nastavení, trpí čím dál více a více lidí, špatné diety, je to, na jednu stranu tak nějak si říkáte "já vím, já vím, vím to celou dobu", ale zároveň jako kdyby jste v té noční můře už byli tak dlouho, že jste si na její pravidla zvykli, "jo já vím, že je špatný tohle sníst" (říkáte si, zatímco to jíte, protože přesně takhle, je ve zkratce navržen systém). Jste něco jako býk v corridě, netušíte, co se vám děje, ale schytáváte to a může to pro vás skončit absolutně tragicky. Hari v závěru tak nějak vybízí k tomu, se nejen zamyslet, ale i aktivně se podílet na tom, snažit se od toho všeho jaksi odepnout, skrze určité návyky, skupiny, taktiky, je třeba aktivně pracovat na každém aspektu, abyste si našli svůj flow state, byli soustředění na pár věcí, na nichž vám záleží. Třeba zrovna jsem sledoval rozhovor s mexickým boxerem (Saúl "Canelo" Álvarez), ten řekl, že si v podstatě na delší dobu obvykle smaže z mobilu veškerá sociální média, třeba na sedm měsíců, nesleduje zprávy, věnuje se jen tréninku, rodině a během volna golfu, popřípadě ježdění na koni. Říká, že je to pořád to samé, každý den vám servírují ty samé věci. Je to mrhání časem. Přesto, jako kdybychom všichni byli uvěznění v téhle bažině. Je to chytře zkomponovaná past. O tom všem je tahle kniha.