Ukradené myšlenky
Sabine Thiesler
Muž nenávistně pozoruje spisovatelku Rinu Kramerovou během jejího autorského čtení. Každé její slovo v něm probouzí hněv. Oloupila ho, přivlastnila si jeho myšlenky. Už dlouho ji sleduje. Navštíví ji v jejím idylickém venkovském sídle v Toskánsku a ubytuje se u ní. Vydává se za neškodného rekreanta, ve skutečnosti je ale odhodlán ji zničit. Rina nemá tušení, co má ten podivný host za lubem. A když konečně pochopí, jaké nebezpečí jí hrozí, je už příliš pozdě.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2019 , KalibrOriginální název:
Und draußen stirbt ein Vogel, 2007
více info...
Přidat komentář
Měla jsem problém se do knihy začíst.Bavilo mě až posledních 100 stranek.Vubec mě nebavili kapitoli s farářem,farou atd.
Prokletá krev od autorky byla skvělá,ale tahle kniha mě neoslovila.
Po dvou knížkách od této autorky jsem opět čekala výbornou knihu a ta bohužel nepřišla. Bylo to trochu zklamání. Jako by toto psal někdo jiný. Jak už tady někdo psal, i já si myslím, že téma se dalo zpracovat lépe. Je mi líto.
Po Prokleté krvi od autorky jsem byla natěšená na její další knížku, ale byla pro mě docela zklamáním. Příběhů o psychopatech posedlých jednou osobou bylo už napsáno hodně. Nápad tohoto není špatný, je čtivý, ale pro mě bohužel skoro bez napětí a plytký. Na rozdíl od většiny jiných čtenářů mě konec zklamal. Jinak bych nechala 3*.
Tady budu na stejné vlně jako ti, co tuto knihu hodnotili průměrně. Knihu bych od autorky brala, jako psychologický počin - dílo, o jedné spisovatelce Rině s jejím, ne zcela duševně vyrovnaným pronásledovatelem Manuelem. Trochu jsem se ztrácela ve velkém množství postav... Každopádně popis Toskánska a závěr knihy byl dobrý.
Thriller má zajímavý námět, ovšem zpracování pojala autorka jako už tradičně románově, takže se nebude líbit těm, kteří čekají svižný a napínavý děj od začátku do konce.
V první polovině knihy nás autorka pomalu seznamuje s životem hlavní hrdinky, s životem pachatele a jeho motivy, s osudy dalších obyvatel malé vesnice v Toskánsku, zkrátka probere kdeco. Až daleko za polovinou začne atmosféra houstnout, nastupuje napětí a finále je skutečně strhující.
Přestože dávám přednost svižnějším a napínavějším thrillerům, hodnotím knihu vysoko. Sabine Thiesler má totiž nesporný vypravěčský talent a pro mě je její styl příjemný, klidně by mohla psát i o hloupostech, mně se to prostě čte velmi dobře ;-).
Nápad byl sice neoriginální, ale zněl zajímavě a dalo se z něj dost vytěžit. Hlavní dějová linka se ale utopila v balastu, který vykresloval scény z minulosti kdejaké postavy, i takové, která byla pro děj zbytečná. Členové rodiny hlavní hrdinky, včetně hrdinky samotné se chovali nepřirozeně a dělali rozhodnutí, nad kterým by kroutilo hlavou kdejaké dítě. Ve většině knihy se toho moc nedělo, až v závěru nabrala na obrátkách a zakončení samotné mě příjemně překvapilo.
Celá kniha na mě působila tak, že autorka měla nápad, který ji nadchnul, ale už ho neuměla smysluplně rozvinout v rozsahu knihy.
Ještě teď se zamýšlím kdo tedy vlastně ten pachatel byl a o co mu šlo...možná prostě jen psychopat a nic víc.....za mě měla kniha slabý rozjezd, místy jsem se nutila ke čtení ale ke konci se to začalo rozjíždět a nakonec zde bylo napětí, které by se dalo místy krájet...četla jsem daleko lepší knihy, ale tato není k zahození.
Přiznávám, že po Prokleté krvi jsem po téhle knize sáhla s velkým očekáváním. A nezklamala jsem se, kniha patří k těm lepším thrillerům, které u nás vycházejí. Téma je zajímavé a neotřelé, prostředí, v němž se autorka cítí jako doma (vlastně opravdu doma) je atraktivní, zápletka je promyšlená a rozuzlení překvapivé. Přesto mně něco málo do plného počtu chybělo, oproti Prokleté krvi jsem se při čtení bavila o trošku méně...takže za čtyři. Nicméně, kniha určitě stojí za přečtení.
Jedním slovem - úžasné. Autorka má promyšlenou každou větu, rozhodně se nejedná o plytké čtení. V ději se objevuje docela dost postav, ale nebojte, nebudete se ztrácet ve jménech. Každá osoba dostává dostatek prostoru, abyste přesně věděli o koho se jedná.
A Manuel? To byl další z psychopatů, který mě svými mozkovými pochody neskutečně bavil.
Zajímavý námět, chvílemi jsem sice nechápala některé vedlejší příhody, ale nakonec se vše propojilo a závěr byl docela dramatický.
Odkladam, po 100 stranách mě to vůbec nebaví.