Ulice Kobylek
Stephen Amidon
Strhující kriminální drama odehrávající se ve fiktivním městě, přesně však zrcadlící poměry středních vrstev současné americké společnosti. Investiční poradce Patrick, který před časem přišel o dceru, nemůže v noci spát a jezdí autem po předměstí. V ulici Kobylek srazí velkého černého psa, který mu skočil pod kola. Skoro nic se mu nestalo, ale Patricka, který vystoupil a šel se na něj podívat, kousne do nohy. Patrick zjistí, že incidentu přihlíží nějaký muž. Druhý den se ukáže, že v domě u místa nehody někdo zabil mladou dívku. Probíhal tam večírek a účastníci upadnou do podezření. Který z nich je na vině, a co když to nebyla úkladná vražda? Šokující odhalení nabídnou až poslední strany tohoto suverénně odvyprávěného příběhu.... celý text
Přidat komentář
Pomalu plynoucí story, výborná atmosféra maloměsta, twisty až v samotným závěru. Amidon je vypsanej borec, žádná spotřební thrillerová rychlokvaška s křestním jménem Rachel nebo Melissa. K úplný dokonalosti mu schází snad jen krapet vyšší tah na bránu. A když dojde na vliv sociálních sítí, je znát, že v nich coby sedmdesátník trochu plave. Naštěstí to o nich není. Je to o psychologii: a ta je skvělá.
Je to výborné, trochu detektivní, trochu drama. Překvapuje mě, že nikdo nepřirovnává tuto knihu k Sedmilhářkám, tou atmosférou mi to připomíná a několikrát jsem si na to vzpomněla. Není to tedy stejné, jen stejné prostředí.
Za mě výborná kniha, lehce se čte a témat k zamyšlení také spousta.
Já jsem měla problém rozlišit jednotlivé postavy - nebyly vykresleny moc dobře, vždycky jsem si musela znovu říct Celie - aha, to je manželka Olivera a matka ... Jacka a Alice? .....jo, Hanny. Celkově dost průměrné čtení, nějak jsem se s tím prostě nepotkala
Ulice Kobylek je výborné drama s detektivní zápletkou. Kniha je správně zařazená mezi romány, není totiž nejvhodnější pro ty, kteří čtou jen detektivky a thrillery, může je zklamat.
Děj tvoří docela klasická situace - v domě se sejdou čtyři teenageři, dva chlapci a dvě dívky, z nichž jedna je během noci zavražděna. Samozřejmě jsou z různých sociálních vrstev a povahově rozdílní. Je tu slušňák, který si musí úspěch zasloužit pílí, také manipulativní násilník z rodiny, která bude vždy tvrdit, že jejich chlapeček by nikdy nic špatného neudělal a nechybí ani dívka, která je názorným příkladem toho, že láska je slepá.
Příběh je vyprávěný z pohledu několika ústředních postav (většina z nich jsou rodiče teenagerů a k tomu pár dalších), které jsou dostatečně vykreslené. Postupně dochází k odhalení všech vzájemných vztahů, odkrývání různých osobních či rodinných tajemství a k rekonstrukci celého večera před vraždou. Bezohlednost, manipulace a násilí se tu střetávají se slušností a bezmocí. Skvěle je tu vykreslena síla sociálních sítí a jak lehce jsou zneužitelné díky lidské povaze.
Toto je kniha pro čtenáře, kteří si umí vychutnat příběhy, kde je důležitá psychologie postav a vztahy mezi nimi. Všichni bychom rádi, kdyby dobro vítězilo nad zlem, ale v životě to tak vždy nechodí a tento příběh je z kategorie těch reálných.
Mě to moc bavilo, doporučuji.
Nejde o detektivku nebo thriller, jak by se mohlo zdát z úvodní, lehce mysteriózní scény se psem (právě kvůli ní, neboť je zmíněna v anotaci, jsem se na knihu těšil). Ulice kobylek je pokus o psychologický román, v němž jednotlivé kapitoly představují hlavní postavy příběhu. Ústředním motivem je smrt mladé dívky navštěvující místní školu a román se tedy točí kolem několika teenagerů (téměř všichni jsou nějak problémoví: drogy, sebepoškozování, promiskuita, násilí ... ) a jejich rodičů. Vyšetřování nehraje podstatnější úlohu. Umím si představit, jak by celý příběh rozkvetl třeba pod rukama Donny Tartt (Tajná historie), ale Stephen Amidon nabízí jen průměrný, upovídaný příběh, ve kterém jsou postavy tak ploché, že je snadno zaměníte, včetně dvou hlavních představitelek Alice a Celie a závažná témata která otevírá, nemají na čtenáře větší dopad.
Škoda toho závěru. Jinak velice čtivé a napínavé. Hodně jsem fandila Alici. Naopak Celie a celá její rodina vrchol hnusu, ale bohužel, takový je často reálný život.