Uličky mého dětství
Jurij Markovič Nagibin
V knize se autor vrací ke "studnici nejčistší" - ke svému dětství a přes své dětské zážitky vykresluje tehdejší život v Rusku.
Literatura světová Povídky Biografie a memoáry
Vydáno: 1974 , Československý spisovatelOriginální název:
Pereulki mojego detstva, 1971
více info...
Přidat komentář
13.04.2021
Príjemné čítanie spomienok z detstva. Napísané hravo a pútavo.
"Mali by sme zanechať nejakú stopu v dušiach tých, s ktorými nás život privedie do styku."
Autorovy další knížky
1981 | Čarodějný les |
1980 | Pět sovětských novel |
1988 | Trpělivost |
1976 | Úsměv a hvězdy |
1971 | Cizí srdce |
Naprosto banální události a zážitky autor slovně nafoukl do dramatických kapitol a sobě v dětství zpětně přisoudil nápady a myšlenky, které sotva v 8 letech mohl mít. Dětské zážitky a malá dobrodružství jsou snad v každé kapitolce protkané projevy "třídní výchovy" - nenávisti k nepmanům a komukoliv, kdo měl nějaký majetek (za buržoustský majetek byly považovány i kvalitní boty), nedůvěry vůči cizincům (celé generace sovětských dětí byly vedeny k ostražitosti vůči cizincům, kteří nemohli být ničím jiným, než záškodníky, vyzvědači, agenti cizích mocností ...).
Za zajímavou až dojemnou považuji jedinou epizodu - jak si v roce 1928 kluci hráli na postavy největšího dramatu té doby - ztroskotání vzducholodi Italia s Umbertem Nobile a jeho posádkou, a záchrannou misi ledoborce Krasin, kterou měli možnost - pravděpodobně jako jedinou světovou událost - denně sledovat v rozhlasovém vysílání.