Uloupená kadeř

24.02.2022

Roztomilé, galantní, rozverné. Alexander Pope z příběhu o jedné ustřižené lokýnce vytvořil kuplet plný aluzí na Iliadu, vlídných žertů na účet slečen a... sylfů. Neumím si představit první verzi básně, kde tihle větrní duchové, zodpovědní za duhu, déšť, komety a něžné pohlaví, ještě chybějí. Bez nich by to vůbec nebylo ono.

„Ve slunci rozprostřou své blány hmyzí,
ve vánku plynou, v obláčku si zmizí,
průsvitní jsou a éterická těla
ve světle jak by se jim rozpouštěla,
ve větru volně vlaje do všech stran
jejich šat tkaný z rosných, třpytných blan,
máčený ve všech barvách nebe zdá se,
světlo v něm hraje v nadpozemské kráse,
v paprsku každém tisíc barev sídlí,
co roztančí se, jak jen mávnou křídly.“

Výborný doslov (a samozřejmě i přebásnění) profesora Hilského.

23.10.2021

Po knize jsem sáhla hlavně kvůli výzvě. Moc knížek odpovídajících 7.zadání k dispozici nemám a s tím jak se krátí čas začínám vybírat knížky spíš podle délky než obsahu. V případě této jsem byla nadšená. Zanechala ve mě hluboký dojem.

29.07.2020

Klasicismus - období literatury, které nám přineslo Goetha. V mé mysli je tak neodmyslitelně spojeno s romantickou literaturou a myslím, že je v jistém smyslu jejím prodloužením. A podle mě nebylo krásnějšího literárního období. Byron, Puškin, Novalis, Lermontov, to jsou velikáni literatury. A Uloupená kadeř je stejně nádherné dílo, básnicky zajímavé a podmanivé. Měl jsem ze čtení podobné pocity, jako když jsem poprvé četl Démona od Lermontova, nebo Ruslana a Ludmilu od Puškina. Báseň se četla jedním dechem a rozhodně se k ní mám v plánu několikrát vrátit.

13.05.2020

Něžný půvab veršů je o to křehčí, neb autor má v malém těle velikou duši plnou jiskřivého citu. Slovem klenot ve verších.
Citace :" Uprostřed luk a na rozkvetlých březích.
kde Temže střeží nádheru svých věží,
se zdvíhá palác, pravý majestát,
pod jménem Hampton Court jak račte znát.
Státníci britští pády kují tam
tyranů cizích, tuzemských však dam,
tam velká Anna ráda vládne světu,
pořádá čaj i schůze kabinetu.
Tam sjíždějí se často ze všech stran,
kočáry pánů a urozených dam.
co vážně váží velevážná slova,
kdo dával bál, kdo koho pozval znova,
ten královnu, ten paraván zas chválí,
až z Indie, ano, prý ho přivést dali,
jiný zas drbe, a že dá si práci,
každičké slůvko vraždí reputaci,
vějíře vějí, smích zní neustále,
háže se očkem, šňupe, a tak dále.
Slunce se šine po nebeské pláni,
Paprsky zlaté teď už šikmo sklání,
soudce má hlad a chce už ortel číst,
zločinec visí, porota jde jíst,
kupec zpět z burzy v míru ubírá se,
Belinda září, už je v plné kráse,
To touha po slávě ji pohání,
dva rytíře chce vyzvat k utkání."

Uloupit krásce kadeř nezabrání ani elfové.
Jedna z nej z roku 1714 od autora jenž Shakespeara přebásnil.
Díky za dar a panu Martinu Hilskému za jedinečný překlad.