Uloupená kadeř přehled
Alexander Pope
Nejznámější, nejhravější a nejpůvabnější báseň anglického klasicismu vychází dvojjazyčně.
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1998 , HostOriginální název:
The Rape of the Lock , 1714
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Uloupená kadeř. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli výzvě. Moc knížek odpovídajících 7.zadání k dispozici nemám a s tím jak se krátí čas začínám vybírat knížky spíš podle délky než obsahu. V případě této jsem byla nadšená. Zanechala ve mě hluboký dojem.
Klasicismus - období literatury, které nám přineslo Goetha. V mé mysli je tak neodmyslitelně spojeno s romantickou literaturou a myslím, že je v jistém smyslu jejím prodloužením. A podle mě nebylo krásnějšího literárního období. Byron, Puškin, Novalis, Lermontov, to jsou velikáni literatury. A Uloupená kadeř je stejně nádherné dílo, básnicky zajímavé a podmanivé. Měl jsem ze čtení podobné pocity, jako když jsem poprvé četl Démona od Lermontova, nebo Ruslana a Ludmilu od Puškina. Báseň se četla jedním dechem a rozhodně se k ní mám v plánu několikrát vrátit.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (červenec, 6. díl)
09.07.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Uloupená kadeř v seznamech
| v Přečtených | 34x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 17x |
| v Chci si koupit | 6x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
satira 18. století anglická literatura nadpřirozené bytosti kuplety poezie Alexander Pope, básník, 1688-1744 Arabella Fermor, 1696-1737
Uloupená kadeř
Roztomilé, galantní, rozverné. Alexander Pope z příběhu o jedné ustřižené lokýnce vytvořil kuplet plný aluzí na Iliadu, vlídných žertů na účet slečen a... sylfů. Neumím si představit první verzi básně, kde tihle větrní duchové, zodpovědní za duhu, déšť, komety a něžné pohlaví, ještě chybějí. Bez nich by to vůbec nebylo ono.
„Ve slunci rozprostřou své blány hmyzí,
ve vánku plynou, v obláčku si zmizí,
průsvitní jsou a éterická těla
ve světle jak by se jim rozpouštěla,
ve větru volně vlaje do všech stran
jejich šat tkaný z rosných, třpytných blan,
máčený ve všech barvách nebe zdá se,
světlo v něm hraje v nadpozemské kráse,
v paprsku každém tisíc barev sídlí,
co roztančí se, jak jen mávnou křídly.“
Výborný doslov (a samozřejmě i přebásnění) profesora Hilského.