Uloupený ráj
Peter Prange
Když se poprvé setkali, jako by propadli kouzlu. Neboť Lauru Paddingtonovou a Harryho Wintera spojí jeden z největších příběhů lásky 20. století. Milují se bezvýhradně a neustále překračují dosažené hranice. Opojeni sebou a obklopeni uměleckými přáteli koncem třicátých let v Paříži.
Přidat komentář
Mladučká študentka umenia Laura Paddingtonová sa po jednom pohľade na starnúceho maliara a bohéma Harryho Wintera rozhodne, že s nim odíde... kamkoľvek na svete. Opustí rodinu a nájde sa na prahu druhej svetovej vojny vo Francúzsku, kde hrá múzu bonvivánovi, čo by jej mohol byt otcom. A spolu s ním sa prepadá do šialenstva...
Nerozumiem, kde to vzalo skoro 4 hviezdy. Čisto historicko-dejová časť bola celkom dobrá (opis internačného tábora vo Francúzsku, veci z USA a pod.), ale tie psychedelické časti boli úplne mimo mňa. Vety naskladané za sebou bez rozmyslu, detsko-erotické použitie "Dadu" a jeho opisy (to fakt?!)... rozumiem, že umelci v tom čase mohli byť na úplne inej vlnovej dĺžke, ale toto bolo dosť nešťastné rozobratie témy.
Za mňa nie.
Uběhlo sotva pár měsíců a musela jsem si znovu přečíst Uloupený ráj a jako poprvé se nechala okouzlit vším, co Peter Prange ve své knize nabízí. Jako by jeho slova uloupila i kousek ze mne.
Příběh bohémské dvojice zasažené láskou až na dno duše, na pozadí krutostí války - jako by ho autor napsal pro mne na míru. K tomu nemám co dodat více.
Příběh osudové lásky v průběhu několika let. Knížka o tom, jak se hlavní hrdinové i jejich láska mění během války. Knížka o umění, které během války bylo postaveno do pozadí a v popředí byly úplně jiné zájmy. Konec mě celkem překvapil, čekala jsem jiné rozuzlení. Celkově líbilo!
Ze začátku jsem myslela, že jsou v té knížce všichni blázni, potom se knížka uklidnila a bylo na ní něco hezkého... A přibližně od půlky už to šlo hodně rychle z kopce.
Původně jsem si od knížky moc neslibovala,o to víc jsem byla překvapená a to mile.Příběh obou hrdinů byl zajímavý,překvapivý a velice čtivý.
První část knihy mě téměř odradila, protože té bohémy bylo na můj vkus až moc..., ale nakonec jsem byla ráda, že jsem knihu neodložila. Vývoj hlavních postav v důsledku historického tlaku nástupu nacismu v Evropě pak už totiž byl výrazně méně bohémsky laděný a spíše šlo o holý život, takže se věnovala pozornost praktickým problémům všeho druhu a umění šlo (jak jinak) stranou. Dvojice hlavních protagonistů mě až do samotného konce nepřestala překvapovat, dramat a zvratů bylo nepočítaně, takže rozhodně na celém příběhu původně velké lásky nebylo nic předvídatelného...(Moje druhá kniha od autora a musím připustit, že psát pro čtenáře opravdu umí, přitom zpracovává témata, za nimiž by člověk spíš předpokládal ženskou ruku).
Pro milovniky umeni (zvlaste surrealismu) a vseho,co k tomu patri krasna kniha. Ctive, svizne, zasazeni do doby konce 30.let umocnuje o to vice prozitek a pochopeni hlavnich hrdinu.
Dívka, jejíž snové představy jsou zachycované štětcem na plátno a na druhé straně stárnoucí malíř abstrakce. Vzájemné, až chorobné vzplanuti mezi oběma umělci se neohlíží na ty v jejich okolí, kterým třeba nechtěně ubližují. Zcela propadlí své lásce společně vytvářejí obrazy svých duší. A kolem nich se stahují přízraky začínajících podob druhé světové války, ona Angličanka, on Němec se židovskou exmanželkou a synem, Evropa se mění a tím se mění i láska této dvojice, která končí smutným rozchodem.