Doctor Strange: Bezejmenná země, bezbřehý čas
Steve Ditko , Stan Lee
Ultimátní komiksový komplet série
< 87. díl >
Zlovolný baron Mordo, podporovaný mocí strašlivého Dormammua, se vrací do vesmíru Marvelu, aby zasel strach do srdcí smrtelníků. Dr. Strange, mistr mystických umění, se mu musí odvážně postavit do cesty a zvrátit misky vah ve prospěch dobra. Vydejte se do bezejmenné země v bezbřehém čase na stránkách této klasické ságy, kterou stvořili komiksové legendy Stan Lee a Stave Ditko.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2015 , HachetteOriginální název:
Doctor Strange: A Nameless Land, A Timeless Time, 2014
více info...
Přidat komentář
Tohle dítko scenáristy Stana Lee a kreslíře Steva Ditka mi z neznámého důvodu nešlo do hlavy ani přes oči. Prodíral jsem se přes těch sedmnáct sdílených sešitů, jako by mi někdo vzadu držel tričko a já díky tomu nemohl najít ten správný přístup, jak si zápas Dr. Strange se strašlivým Dormammuem vychutnat. Přestože je Leeův uzavřený příběh atraktivní, přišel mi neohrabaný a chvílemi až přehnaně afektovaný. Nejmarkantnějšími příklady bezuzdného přehánění jsou závěrečné strofy jednotlivých sešitů, lákající na další pokračování. Neustálé vychloubání a bušení se do hrudi Dormammua a stejně tak i jeho služebníka barona Morda je natolik zveličené, až působí komicky a hloupě. Ditko je dnes možná považován za velkého umělce a ve své době byl bezpochyby jedinečný, originální a revoluční, ale že by mě jeho kresba vzala za srdce, to zase ne. Původní obálky Strange Tales sešitů mají zcela jistě dokumentární hodnotu, ale vhledem k tomu, že Dr. Strange byl vždy pouze doplňkovým příběhem, je jejich funkční potenciál tak trochu mimo mísu. Protlačil jsem se každopádně až na poslední stránku souboru a musím říct, že smekám spíše před ikonickými jmény tvůrců, než před obsahem tohoto díla.
V UKK vyšla spousta šedesátkovýho retra. Leeho Dr. Strange mezi nima ale celkem vyniká. Je to sice ukecaný a dialogy jsou napsaný strašně formálně, ale jednotlivá dobrodružství jsou docela zábavná a kdyby mi bylo deset, myslím, že bych byl velkej fanda. Navíc k tomu dobře pasuje Ditkův psychedelickej styl.
Komiks je retro a někdy to pro mě bylo hrozně ukecaný. Příběh je vlastně o tom, že po Strangeovi jdou vojáci dormammua. Kresba je pěkně barevná.
Psychedelie 60. let v plné parádě. Doctor Strange naprosto vede po vizuální stránce a příběhová složka oproti ní trochu zaostává. Nicméně slušné představení hrdiny, jehož film půjde do kin letos na podzim.
To co příběhy Doktora Strange ztrácí v tunách dialogů od Leeho, tak to dohání nádhernou a přímo kouzlenou kresbou od Stevea Ditka, který si s ní náramně vyhrál. Samotné příběhy jsou fajn, a když nemáte Strange načteného(já také ne), tak potěší a mile.Problém je, že v těch příbězích chybí moment překvapení a pořád je to dokola a dokola. I tak mohu říci, že se jedná o dobrý komiks.
Po Přísaze jedu dál. Možná jsem si měl nejdřív přečíst toto. Tento komiks je zřejmě starší. Taky o tom vypovídá kresba a forma, jak je vše uděláno. Příběh je sice jasný, ale přijde mi lehce monotónní. Už jen tím, že se Strange pořád honí a vypořádává asi dvě stě stránek pořád s tím jedním a stejným. Po pár stránkách to začne být trošku nuda. Je toho škoda, ale jsem rád, že jsem viděl více ze Strange a mohlo mi to ukázat jeho jiná nemesis.
Nebavilo mě to, a to mám Strange rád. Stan Lee píše stále dokola totéž a míra naivity je zde neuvěřitelná, a to i na svou dobu. Ditko místy kreslí zajímavě, ale jinak také žádná sláva, v době vzniku již vznikaly komiksy s mnohem zajímavější kresbou (sci-fi, fantasy, psychedelickou). Celkově nezásadní kniha s průměrným dějem.
Doctor Strange je postavou s velkým potenciálem, ale ten potenciál využil pouze Ditko, Stan Lee bohužel jel pořád dokola ty samé příběhy. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/09/1003-ultimatni-komiksovy-komplet-87.html
Je to maličko starší a tak z toho jde automaticky trochu strach. Přesto mě Doctor Strange nečekaně překvapil, protože v důsledku je skutečně jiný než portfolio ostatních superhrdinů. Ačkoli je znát, že zpočátku hrál v časopise Strange Tales druhé housle, postupně jednoznačně přebírá iniciativu. Především mi vyhovovalo, že příběh tvoří jednu souvislou dějovou linii, aniž by se postupně rozvětvoval do nekonečna a ještě o kousek dál. Problémem samozřejmě zůstává otravné připomínání předchozích událostí, ale za a) si člověk rychle zvykne to přeskakovat a za b) jde o poměrně zkratkovité souhrny, jelikož děj není příliš komplikovaný. Což je zároveň neduh komiksu – v kontrastu s celkovým počtem stran by jeden čekal propracovanější zápletku, třeba i s nějakým tím překvapivým zvratem navrch. Některé díly jsou tak autoři schopni zaplnit jedním soubojem myslí, jindy se zas jen bloumá po světě. Naštěstí díky desetistrannému rozsahu jednotlivých epizod není prostor na úplné prozaické zbytečnosti.