Syn klanu M
David Hine
Ultimátní komiksový komplet série
< 39. díl >
Pietro Maximoff chtěl jen to, aby byl svět pro mutanty bezpečnějším místem. Je nenáviděný vyhnanec a je sám. Rozhodne se proto vyhledat azyl u své bývalé ženy Crystal a národa Nelidí. Ale nedojde pak díky jeho zoufalým ambicím k ještě větší zradě?
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2015 , HachetteOriginální název:
Son of M, 2006
více info...
Přidat komentář
Příběh krásně nastiňuje depresi, která do světa Marvelu po Klanu M přišla. Hrdinové se utápí v tom, že žili dva životy, mnoho lidí přišlo o schopnosti a Pietro s Magnetem jsou mezi nimi. Vidět slavného hrdinu páchat sebevraždu, protože už mu nic nezbylo, jen tak někde neuvidíte. Na scénu pak přichází Nelidé (Inhumans) a s nimi do dostáváme do u nás méně známé části Marvelu, která rozhodně není nezajímavá. A kdo by navíc nemiloval Lockjawa.
Stručne a jasne: podľa mňa Syn klanu M patrí na okraj marvelovského univerza. Je to nezaujímavý príbeh odetý do rádoby noir hávu, ktorý však kvôli nepodarenej kresbe a nevýrazosti nedokáže zaujať - len prvý zošit bol dobrý, zvyšných päť už boli podpriemer a to som ešte mierny v hodnotení. Potenciál to malo, ale scenárista z neho nedokázal nič podstatné vytrieskať - ako celok je to celé ufňukané a také nemastno-neslané. S prižmúrením oboch očí hodnotím tromi hviezdičkami.
Syn klanu M má výbornou premisu, která logicky vychází z předešlého eventu. Navíc se (opět poměrně organicky) zapojí i moji oblíbení Inhumans. Jenže to jako celek prostě nefunguje. Pietro se chová jako naprostý mentál, jeho nové schopnosti nedávají úplně smysl a v kombinaci s velice specifickou kresbou jsem si komiks moc neužil. Škoda, potenciál byl obrovský.
Pohrobok (pokračovanie?) Klanu M. Úvod super: temný svet (takmer) bez mutantov, Quicksilver na dne svojich superhrdinských (a etických?) síl, parádna vyblednutá výtvarná stránka a do toho pekne nas*atý Spider-Man. Bohužiaľ, toto trvá cca 30 strán (z celkových 180!) a potom sa začína nuda. Absolútne nezáživný presun k mdlým Inhumans (ehm Nelidé), ktorých od prepadu do priepasti kolosálnej nudy zachraňuje starý dobrý Lockjaw (prepáčte, som občas infantilný). Angažovanie céčkarských postáv zo skladu č. 5 (sklad pre príšerné postavy, ktoré boli vymyslené len pre krajný prípad akútneho nedostatku akýchkoľvek kvalitnejších postáv). A cestovanie časom, ktoré ma príliš nebaví ani u Flasha, nieto ešte u Quicksilvera, ktorý je jeho marvelácky chudobný vzdialený príbuzný. Koniec mi pripadal taký, že tam vlastne ani žiadny koniec nebol. Napriek tomu (a vďaka dobrému rozjazdu a rozumnému počtu strán) udeľujem až 3*. Ale robím tak so značne prižmúrenými očami, no zároveň s útrpným povzdychom, že som vo svojom živote čítal bohužiaľ už aj podstatne, oveľa horšie komiksy. Ale fakt netuším, prečo tu Quicksilverov otec Magneto vyzerá pomaly mladšie, ako samotný Quicksilver.
Přestože se mi líbila ústřední myšlenka, výsledek nedojal. Kresba Roye Allana viditelně kráčí ve stínu Franka Quitelyho, který je ovšem výrazně lepší. Osobně bych uvítal vlastní styl, ale proč ne, vyloženě špatné to není. Příběh Davida Hinea je však zmatený a navíc počítá se znalostí ostatních souvislosti (tedy ne jen Klanu M), nehledě na všechny ty nové superlidi, o kterých vím lautr prd. Nápad, že Quicksilver učí bývalé mutanty fetovat, aby získali svoje schopnosti zpět, je fajn, ale vzhledem k tomu, že je mi fetování z duše protivný a to v jakékoliv podobě, tak mě ani tato idea příliš neoslovila. Každopádně velké plus za závěrečné vyústění, jež pěkně zapadá do charakteru Marvelovského univerza. I když vidíme jen počátek událostí příštích, nevadí, účast na startu se taky počítá.
Ještě na okraj - co mě vážně iritovalo, bylo nesmyslné poskakovaní bývalých opláštěnkovaných mutantů v Genoše. To jsou fakt nějak nemocný? Naopak pobavil ufňukaný Spider-Man. Dělá ten chlap taky něco jinýho?
Psychologická sonda do mysli vyhořelého mutanta. Bavilo mě to víc než předchozí Klan M, hlavně pro tu relativní neakčnost a psychedelickou kresbu.
"Syn klanu M" rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" vyšlo. Nesedl mi příběh a ani kresba. Tohle spojení pro mě nefungovalo a ani z barev jsem nebyl nijak nadšený. Přečtete a rychle zapomenete. Asi vám nakonec ani nebude vadit, že nebudete vědět, jak to pokračuje. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/03/877-ultimatni-komiksovy-komplet-39-syn.html
Syn klanu M
Byl víc než ostatní, nejrychlejší bytost na Zemi, rychlý jako vítr, jako blesk. Byl Quicksilver. Ale poté, co jeho sestra Wanda vyřkla svá tři osudová slova, jimiž téměř zcela zbavila planetu mutantů, je už jenom obyčejný člověk Pietro Maximoff. A udělá cokoli, aby své ztracené schopnosti získal zpět v jakékoli formě a za jakoukoliv cenu. Zpočátku jsem byl hodně skeptický. Nevěřil jsem, že by David Hine dokázal na příběhu jednoho zoufalého muže vybudovat tak silnou zápletku, aby to stálo za víc, jako jedno rychlé „prolistování“. Jenže chyba lávky. David to vzal z gruntu a vůbec si nebral servítky, o ohledech k citům většiny protagonistů ani nemluvě. Je to zemité a hluboce drásající vyprávění, které dokáže pořádně seknout po prstech. A stejně jako jsem podcenil práci scénáristy, totéž se mi stalo s výtvarnou stránkou. Ta éterická, pastelová kresba, postrádající výraznější linky se mi prostě nelíbila. Jenže s postupujícím časem a s přibývajícími panely se věci začaly měnit a já si úsporný styl Roye Allana Martineze zamiloval. Jeho práce nestaví na efektech ani bombastických scénách, ale není o to méně účinná. Možná spíše naopak. Je v ní vyjádřena všechna tvrdost a nekompromisnost špatných rozhodnutí a dopadá na vás jako ocelová pěst. Oproti Bendisovu Klanu M je více přímočarý a přehledný, takže do finále doputujete ztracenou rychlostí Quicksilvera a můžete si to dát celé znovu.