Uncanny X-Men: Druhá generace
Len Wein , Chris Claremont
Ultimátní komiksový komplet série
< 114. díl >
Stanete se svědky zrodu nové generace ikon Marvelu, protože na Xavierovo volání o pomoc odpovídají taková jména jako Wolverine, Storm, Nightcrawler, Colossus a mnozí další. Druhá generace X-Menů přichází!
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2015 , HachetteOriginální název:
Uncanny X-Men - Second Genesis
více info...
Přidat komentář
Poctivé 70té roky. Popartový kolor bez tieňovania, jasná čierna obrysovka a príbehy bez zbytočnej hĺbky. Všetci chlapci majú svaly a dievčatá sú okaté krásky. Myslím, že výmena X-tímu sa podarila.
Je to komiks v letech, naivní a přeplácaný, přesto zdaleka ne tak nudný, tako Tajné války superhrdinů Marvelu. Jen k tomu člověk musí přistupovat s otevřenou myslí a láskou k žánru, jinak mu všichni ti fetišisté v kostýmech, začnou rychle připadat jako hodně podezřelá banda týpků. Přičemž dobová elegance tomu vážně moc nepřidává. Což ovšem neznamená, že do roka či dvou nebudou jejich módní kreace na vrcholu vytříbeného vkusu.
Přes všechnu mou trudomyslnou skepsi jsem si ve finále docela příjemně početl. Příběhy jsou sice prostinké, stejně jako dokola se opakující padouši lačnící ovládnout svět, ovšem solidně tu funguje chemie mezi postavami a nad nespoutanou fantazií Chrise Claremonta prostě nelze jinak, než se obdivně usmívat. Jen kdyby nebyl tak strašně upovídaný. Ale zas se mu musí nechat, že nové složení X-Menů okořenil zdravou dávkou interních konfliktů, díky čemuž bylo pořád na co se těšit – kdo koho urazí, s kým se kdo rozejde a kdo si s kým začne. Ordinace v růžové zahradě hadr.
Uncanny X-Men: Druhá generace nie je príliš dobrý komiks, ale je v rámci X-Men univerza kľúčový a azda i revolučný. Na trhu sa objavil v roku 1975 a šlo o reštart univerza. Predtým boli členmi X-Men známe kalibre Beast (hoci ten postupne prešiel k Avengers), Profesor X, Cyclops, Iceman, Havok, Angel alebo Jean Grey (vtedy ešte Marvel Girl). Predaje však klesali, čitatelia o značku strácali záujem a v roku 1970 bolo dokonca úplne zastavené vydávanie nových dielov. Marvel teda vydávanie načas prerušil a keď ho 1975 vrátil späť na scénu, stará generácia v ňom nezomrela, ale proste uznala, že je správny čas na predanie štafety čerstvej krvi a tak sa aj stalo. Profesor X zostal, detto Cyclops a Jean Grey, bez tých to jednoducho nešlo. K slovu sa ale dostali nováčikovia v čele s írskym Bansheem, apačským bitkárom Thunderbirdom, teleportovým cirkusovým démonom Nightcrawlerom, sovietskym obrnencom s dobrým srdcom Colossusom a (a teraz sa držte) najmä s kanadským drsňákom Wolverineom (ktorý debutoval o rok skôr hosťovaním v Incredible Hulk #18). V tomto smere je táto kniha zásadná, to je suchý fakt. Okrem toho treba dodať, že v nej dochádza k viacerým dôležitým okamihom, ako je výskyt Sentinelov, zrod Phoenix, celospoločenská protimutanstká hystéria alebo trojuholník Cyclops-Jean-Wolverine. To sú veci, z ktorých komiksy a filmy čerpajú v podstate dodnes, s menšími či väčšími obmenami. Tým by sme ale nanešťastie s plusmi končili. Kniha je síce hrubá, ale tiež rozvláčna, ťažkopádne, nezáživná a ukecaná. Skrátka zostarla, čo je vidno na trápnych kostýmoch, naivných scenároch a postavách, z nich niektoré boj s časom nevyhrali – a je vidno prečo. Scenáre našťastie miestami obsahujú celkom fajn kúsky, ako je (môj obľúbený) Juggernaut alebo zaujímavý flashback o Storm. S oškretými špicatými ušami ledva-ledva 3*. Pri Leninovom duchovi!
Kniha je jako každý komiks ve své době jednoduchý, naivní a bez hlubší myšlenky. Postavy jsou dost nevýrazné a většinou se jenom střídají v tom, co zrovna někdo řekne. Některé příběhy jsou poutavé, ale nijak originální nebo výborné.
I tak jde o velice důležitý milník pro další knížky, které Claremont vytvoří, a jež budou dokonalé.
Je to už docela dlouho co jsem to četl, ale i tak vím že jsem z tohoto komiksů nebyl dvakrát odvázaný. Je to tím, že mě X-Meni z této doby dost splývají do sebe. Jasně tady jsou nové postavy jako Wolverine, Colossus nebo Nightcrawler, ale i tak. Spíše je to samotným Claremontovým vyprávěním, které mě sice baví, přesto ve mě nezanechává nic hlubšího a to mě docela dost mrzí. Není to špatné čtení, jen to není můj šálek kávy, na který bych se těšil.
Jednoduchost příběhů a naivitu, s jakou jsou některé situace řešeny, je prostě třeba brát i jako slabinu, protože komiks pak není v ničem novátorský, jde jen o čistou zábavu, která sem tam ujede a docela nudí. Je ale vidět, že si tu tvůrci dělají dost prostoru pro další dění a že je v podstatě možné, že nad každým záporákem je ještě jeden záporák, který všechno kontroluje. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/05/918-ultimatni-komiksovy-komplet-114.html
V roce 1975 nastartoval speciál Giant-Size X-Men #1 scénáristy Lena Weina a kreslíře Dave Cockruma novou éru marvelovské série X-Men. Byli to oni dva, kdo na scénu vrátili Wolverina a přidali do hry nové hrdiny: Storm, Colossuse, Nightcrawlera, Bansheeho a na krátkou dobu i Thunderbirda. Jejich nápadu se pak chopil Chris Claremont a společně s kreslířem speciálu Davem Cockrumem ukázal světu předávání žezla, původní X-Meni skončili a odcházeli, noví se poznávali a učili se, jak pracovat jako jeden tým. Vše pro ochranu světa, který je ani po všech těch letech nepřestal nenávidět a bát se jich. S druhou generací začala nová éra X-Menů, kteří si následně vydobyli post světové komiksové stálice. Tato kniha ultimátního komiksového kompletu představuje úplné začátky nového týmu. Deset sešitů nejrůznějších dobrodružství, s hrabětem Nefariou, s Kierrokem, se Stevem Langem a jeho sentinely a nakonec s Blackem Tomem Cassidym a Juggernautem. Jednotlivé příběhy mají solidní drive i zápletku, ale poněkud zkratkovité a náhlé konce. Rozuzlení příběhů se často odehraje na jediné stránce, v horším případě na několika málo posledních panelech. Jako by autoři už měli v hlavě nový nápad, nový příběh, a tak honem pryč se starým. Za mě dobré, ale s nějakými těmi rezervami.