Umění být zdráv
Jan Vojáček , Věra Keilová
Proč neustále roste počet chronicky nemocných lidí? A proč si s těmito chorobami současná medicína neumí poradit? Jak naslouchat signálům těla a napojit se na svou skutečnou podstatu? Jeden z nejuznávanějších představitelů funkční medicíny Jan Vojáček vám ukáže, jak ve vlastním organismu probudit schopnost samoléčby a najít ztracenou harmonii. Umění být zdráv může ovládnout kdokoli – zjistěte, jak na to! Ptala se Věra Keilová... celý text
Přidat komentář
Od knihy nečekejte nějaké rychlé instantní rady jak zlepšit svůj život a zdraví. Autor raději ukazuje zdraví v souvislostech a nabádá čtenáře převzít zodpovědnost za své zdraví. Říká, že vše se děje z nějakého důvodu, má nás na něco upozornit a naučit nás vnímat sami sebe. Chronické nemoci považuje za "biologický projev na základě stavu vnitřního prostředí a nastavení regulace a komunikace uvnitř organismu" (strana 212). Tato myšlenka dává naději na zlepšení. Knihu vřele doporučuji.
Zajímavý pohled na věc. Neříkám, že se mnou rezonuje všechno, co autor napsal. Asi na to nemám dost otevřenou hlavu. Každopádně čtení ve mně budilo takovej zvláštní uklidňující pocit.
Stres. Fakt, že na nás mnohdy doktoři zírají jen přes odraz na obrazovce svýho laptopu. A je pravda, že je až děsivě jednoduchý promrhat svůj život pro cizí sny a vize.
Z mého pohledu naprosto fascinující kniha, kterou bych zařadil do kategorie povinná četba. Nikdy dřív jsem se nesetkal s tak srozumitelnou a bohatou osvětou o zdraví, navíc mi sedl způsob myšlení pana Vojáčka.
Takhle kniha mi naprosto otevřela oči k něčemu, o čem jsem moc nepřemýšlela. To, jak dneska funguje zdravotnictví a léčení a tváří se být nejmodernější a nejrozvinutější vlastně úplně zastiňuje to, že by se lékaři měli soustředit i na psychiku člověka celé jeho životní pozadí.
Já (přestože je mi "teprve" 19) většinu věcí už praktikuju a snažím se dodržovat - nebo spíš nastavit jako normál pro svoje tělo a svojí duši. Pan Vojáček mě utvrdil v tom, že jak přemýšlím není nenormální, naopak by se opět normálem stát mělo a dodal mi motivaci brát život na jednu stranu s lehkostí, ale na druhou stranu snažit se žít co nejzdravěji a nejspokojeněji.
Knihu by si měl přečíst úplně každý, nehledě na to, jestli s názory a postoji souhlasí nebo ne. V dnešní době jsou témata probíraná v knize hodně důležitá a přehlížená.
Kniha je velmi osobní a inspirativní, psaná čtivou formou, která je srozumitelná pro široké řady čtenářů. Autor nic nevnucuje, ale popisuje svoje životní zkušenosti a příběhy dalších lidí, propojuje s vědeckými poznatky. Sama jsem se utvrdila v některých svých nastaveních a načerpala další inspirace pro vědomé bytí.
Dobře jíst, spát, hýbat se, vyhýbat se elektronice, nestresovat se, přijmout sám sebe. To je oč jde v životě, v nemoci i ve zdraví. Na můj vkus autor používá trochu moc ezo myšlenek, kterým mám problém uvěřit, na druhou stranu vše ostatní, co říká, žili naši předkové a díky nim jsme tu i my, takže to bude platit. Taky pěkný návod k seberozvoji.
Otázky a odpovědi týkající se zdraví. Proč se věnovat sobě, jak ovlivňuje stres naše zdraví, jak působí digitální svět a sociální sítě na naše tělo, jsou geny to hlavní, co ovlivňuje kvalitu našeho života? Jak je to s chronickými chorobami, co je to nemoc a čeho je důsledkem?
No a co máme udělat pro to, abychom si pro sebe i své blízké zajistili pevné zdraví, nalezneme v této knize.
Nenalezneme tam žádné detailní a podrobné denní rozpisy cvičení, jídel, rozvrh hodin.... spíš je to o tom, jak se chovat, abychom fungovali co nejlépe a život si užili.
Pro ty, co o těchto věcech nikdy neslyšeli, to může být vstupenka do lepšího života. Ti, co to znají, se asi nic nového nedozvědí, jen si potvrdí už dříve jim známé informace.
Ocenil bych trochu více zhutnělý text.
Knihu jsem koupila z nudy, pana Vojáčka jsem znala z pouhých dvou diskusí u pana Duška. Působil na mě tak neuvěřitelně vyrovnaným dojmem, že jsem neodolala a knihu koupila. Po přečtení jsem si přišla jako dítě, které po týdnech hledání našlo poslední díl puzzlíku a dokončilo skládačku. Všechno do sebe tak zapadá. Všechno je vlastně tak primitivní, až je s podivem, že se neustále za něčím ženeme místo abychom se zklidnili a byli šťastní. Kniha je čtivá, dělaná formou rozhovoru a lehce uchopitelná. Proto ji mohu doporučit i těm, kteří příliš nevěří na osud, vesmír aj.
Knížka Honzy Vojáčka určitě stojí za přečtení, zvlášť, pokud máte pocit, že se vám zdraví začíná vymykat z rukou, ale překvapivě i v případě, že máte pocit, že je vše v pohodě a že máte vše pod kontrolou. Zjistíte totiž, kde všude máte rezervy a na čem byste měli zapracovat, pokud si chcete osvojit umění být zdráv.
Důležité je, že toto není pouze kniha o zdraví, ale spíše je to kniha o přístupu k životu, který vám přinese do života více pohody, radosti a právě i to zdraví. Všechno totiž souvisí se vším. A jak říká autor, není to o lécích a zázracích moderní medicíny (byť i to má své místo!), ale "hledání míru v sobě je cesta ke zdraví".
Ve své podstatě je to spíše průřezová knížka, kde Jan Vojáček seznamuje čtenáře se základními principy zdravého životního stylu a péče o zdraví (a duši), probírá stěžejní koncepty založené na současném vědeckém bádání (př. význam "střevního mozku"), ale nebojí se otevřeně mluvit i o významu různých alternativně znějících metod typu kvantová fyzika.
Určitě je to i kniha plná naděje. Autor zmiňuje několik příběhů svých pacientů, kteří se zbavili svých neduhů, často prostě tak, že se pro to rozhodli a udělali změny ve svém životě. Mnohdy to překvapilo i jejich ošetřující lékaře. Pro Jana Vojáčka totiž uvažování o (chronických) nemocech jako o doživotních zátěžích, či dokonce neléčitelných zdravotních problémech, nedává smysl. Nemoc je informace. Je to vyjádření nerovnováhy v organismu. A hlavně připomíná, že se "všechny tkáně v těle se obnovují, takže nevyléčitelná nemoc nějakého orgánu nedává smysl."
Dalo by se říct, že je to svým způsobem kniha pro začátečníky, nebo lépe řečeno pro ty, kdo chtějí udělat změnu a neví, kde začít. Určitě to ale není ztráta času ani pro ty, kdo už mají něco načteno nebo vyzkoušeno. V tomto směru se mi líbí, že autor napříč knihou zmiňuje různé zajímavosti a vědecké či lékařské poznatky.
Co se mi ale líbí nejvíc, tak že se v podstatě jedná o životní příběh Jana Vojáčka, který pro mnohé čtenáře může být inspirací. Docela otevřeně popisuje, jak to měl ve svém dětství, jak měl předurčenou svou profesní dráhu, jak se začaly v jeho životě objevovat určité problémy, co udělal, kdy nastala změna... a jak to vidí teď. Dá se to číst i jako pěkná motivační knížka s řadou podnětů k zamyšlení. Přinejmenším je to ale hezky nastavené zrcadlo a pošoupnutí k tomu, abychom se sebou něco dělali.
Jsem knihou naprosto nadsena. Konecne publikace, ktera nas provazi a ukazuje nam chyby, ale navod si kazdy vytvori sam. Je to prirucka nikoliv navod krok po kroku a to me bavi. Diky za ni.
Tak tohle bylo velké špatné. Já se dlouho rozhodovala, zda to vůbec číst, protože poslední výkřiky pana Vojáčka zrovna nesouzní s mým myšlením. Ale chtěla jsem tomu dát šanci.
Jsem zastáncem psychosomatiky. Jsem zastáncem toho, že se má řešit příčina a ne následek. Ale tahle kniha byla spíš reklamou na jeho kliniku.
Rozhovor nebyl ani tak rozhovor jako spíše notování si. Paní redaktorka se téměř neptala a spíš byla používaná jako takový oslí můstek mezi tématy.
V knize jsem se nedozvěděla nic. Nic nového. Možná to je tím, že se o tohle téma zajímám, ale to, že se máme vyvarovat stresu, chodit spát brzo, zdravě jíst a nepoužívat před spaním telefony, ví snad každý.
Velmi zajímavá kniha o vědomëm přístupu k životu. Ačkoliv některé autorovy názory mi přijdou až moc alternativní (například ohledně očkování děti) líbí se mi, že je nepředkládá jako jedinou pravdu, ale spíš jako předmět k diskuzi.
Podstatná kniha k diskusi o zdraví. Přestože s autorem ve všem nesouhlasím, přináší zajímavý pohled, jak na život a zdraví pohlížet. Konečně někdo neléčí projevy nemoci, ale její příčiny. Bohužel je to vše na nás. Musíme žít vědomě, jíst kvalitní potraviny a věnovat se pohybu.
Bohužel to fakt řadím do nedočtených. Pro mě zbytečně ztracený čas. Je mi to líto, ale nejde to jinak.
Zajímavé čtení a skvěle napsaná kniha. Tyhle informace se vám v životě rozhodně neztratí.
Tak tohle jsem nezvládla ani dočíst. Nechápu to haló kolem této knihy a jejího autora. Pan Vojáček v knize působí celkem namyšleně a z té části, co jsem četla, mi to přišlo jako promo jeho kliniky, nic víc.