Umění rychlejšího běhu: Zlepšete techniku, trénink a výkon
Julian Goater , Don Melvin
Každý běžec vám může říci, že tento sport není jen o tom, jak den za dnem urazit více kilometrů. Běžci mají vášeň, odhodlání a touhu běžet rychleji, déle a dál. Umění rychlejšího běhu nabízí nový přístup k běhu, dosahování cílů a překovávání osobních rekordů. Ať už jste staří nebo mladí, noví běžci nebo zkušení maratonci, tato příručka změní způsob, jakým běháte a výsledky, kterých dosahujete. Umění rychlejšího běhu se vymaňuje ze stereotypů, odstraňuje pochybnosti a maže vaše vlastní limity tím, že radí nejen co dělat, ale také jak to dělat. Naučíte se, jak: • překonávat překážky, které vám brání v tom, abyste běželi rychleji, pohodlněji a s větším soustředěním; • přizpůsobit svůj tréninkový program tak, aby zdůrazňoval vývoj rychlosti, síly a vytrvalosti; • přepnout rychlost, dosáhnout další úrovně výkonu a předběhnout konkurenci. V této jedinečné příručce sdílí bývalý běžec světové třídy Julian Goater své zkušenosti, postřehy a rady pro lepší, efektivnější a rychlejší běh. Umění rychlejšího běhu ale představuje mnohem víc, než pouhé tréninkové tipy a motivační příběhy. Je vaším průvodcem na cestě k lepší technice a optimálnímu výkonu. Dovolte Julianu Goaterovi, aby vám ukázal nový způsob, jak běhat rychleji, déle a dál.... celý text
Přidat komentář
Obsahově velice užitečná kniha. Nebudu hodnotit kvalitu textu, který musí být asi nezbytně natahován věčným opakováním - jednak má většina z nás půl mozku vyběhanou, navíc opakování je matka moudrosti (a bez něho by byl rozsah poloviční), ale tréninkové rady a praktické příklady tempových tréninků jsou skvělé. Těší mě, že si dovolil někdo nahlas říct, že na závodech se má - ó má ty hrůzo! - závodit a ne se jít kochat a pokecat s kamarády (od toho jsou přece tréninky). A že není nic špatného na tom, chtít se zlepšit. A makat. Naopak.
Obrovský průser je ale překlad. I na poli běžeckých knih, kde se najdou perly typu memoárů Deana Karnazese, kde si hrdina nechává "vařit fazole" (rozuměj beans = kafe), je tohle hodně, ale fakt hodně špatný. Začínající překladatelku v tom nechali luxusně vykoupat - kniha podle tiráže nemá redakci a nezdá se, že by překladatelka běhala, a tak to nevyhnutelně muselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Titul by tak mohl velice snadno posloužit jako skvělá pomůcka v seminářích teorie překladu. Doslovný, toporný jazyk plný nadbytečného přivlastňování koření naprosto nezvládnuté názvosloví (namátkově trať místo dráha, drogy místo doping, dálkový běh místo vytrvalostní, skokařka o tyči místo skokanka atd.), nadbytek být, namátkové střídání mílí a přepočtů na kilometry a kolekce vět za hranou srozumitelnosti ("Nenavrhoval bych obecně dělat konkrétní tréninky z kopce, až na dva následující, které trénujte na velice mělkém sestupu" (s. 101); "A příště (a nebo až další pokus (sic!)) ho nebo ji překvapte, buďte nelítostní a svého rivala předběhněte." (s. 160); "Dave byl úžasný běžec. Když byl v tom nejlepším, byl úžasný - silný, s dlouhými kroky a vysokými koleny, mě (sic!) dobrý odraz od zadní nohy." (s. 165)). O typografických chybách ani nemluvím, ty bych v případě, že by byla jinak kniha v pořádku, s klidným svědomím přehlédla.
Takže suma sumárum: knihu, pokud se chcete běžecky zlepšit, stojí určitě za to číst, ale pokud jste citlivější na češtinu, rozhodně v originále nebo v překladu do jiného jazyka.
(Hodnocení je zprůměrování výše popsaného - tedy čtyři hvězdy za text, odpad! za českou verzi.)
Knihy psané sportovci na mě mají vždy pozitivní účinek, nadchnou pro věc. Tahle navíc přináší dost užitečné rady, hned asi po 14 dnech jsem pozoroval zlepšení časů.
Moc příjemná knížka s krásným retronádechem. Bylo hezké představovat si ameriku 80. let, jak tam běhají kolem univerzity... musím říct, že se jedná o čtivé a užitečné dílo, které mi jako absolutnímu běžeckému začátečníkovi hodně dalo. Místo vše škol běhání radši přečíst tohle. Myslím, že to kdekomu rozbije předsudky, stereotypy a zažité nesmysly.
Kniha se mi hodně líbila, ale je vidět, že autor je ze staré školy (70-80 léta.) Tréninky už málokdo zapisuje ručně. Některé metody se mi zdají už překonané (statické protahování před tréninkem). Nicméně vše bylo podáno čtivě a srozumitelně. Spousta aha momentů. Kniha mne hodila zpět do dětství 80. let, kdy jsem trénoval atletiku a běh na stadionu a v lese na pilionvé dráze. Chybí mi dnešní pohled na běh s využitím technologií (hodinky apod.)