Přidat komentář
Tak tohle bylo pro mne velmi příjemné překvapení. Dostal jsem jako dárek a podle názvu jsem čekal něco trochu jiného. "Pochutnal" jsem si však na velmi dobře namíchaném koktejlu netradičních postav a originálního příběhu městské fantasy. Velmi se mi líbil autorův jazyk: nezvyklá slovesa, krásné a poetické popisy, prostě úžasný zážitek. Už jsem zmínil originalitu příběhu, který mne opravdu oslovil neotřelostí, zajímavými prvky a nečekanými zvraty.
I když musím přiznat, že i na můj vkus zde umřelo příliš mnoho hlavních postav (nebo alespoň já je jako důležité vnímal), podle mne zcela zbytečně.
A závěr... ten byl prostě epesní.
Za mne jednoznačně plná palba, český autor, který má dobře našlápnuto. Normálně bych dal tak 4*, ale chtěl jsem pozvednout průměr hodnocení, protože tohle opravdu stojí za to. Možná dám šanci i trilogii Pelyněk, kterou jsem původně ignoroval, protože steampunk mě zcela míjí, ale kvůli autorovu jazykovému umění mu možná dám šanci.
Všem vřele doporučuji!
(PS: a to bych nebyl já, abych si z toho neudělal taky trochu prču, protože mi po přečtení napadlo "Počkej, až přijde hodinář... to uvidíš ten tanec!" Zajímalo by mne, jestli pan Tučka představení Sklepáků s uvedenou scénkou viděl. Nebo jsem paranoidní a spojitost vidím, i když tam třeba není)
Dala jsem tři hvězdičky horším knihám, dala jsem čtyři lepším.
Četlo se to celkem dobře, ale měla jsem trochu problém s celou tou motivací hlavních hrdinů, s celou pointou.
Tolik obětí... a proč vlastně?
A vztah mezi Čumákem a Zrzkou mi přišel mnohem zajímavější než mezi Davidem a Kyrou, kteří se znali jen pár dní a vlastně spolu ani nikdy moc nemluvili, nikde to mezi nimi nejiskřilo. Popravdě, bylo mi docela jedno, jestli spolu budou nebo nebudou. Kdyby bylo víc prostoru věnováno Meluzíně a Worthanovi, nevadilo by mi to.
Příběh začal být hlavně od druhé poloviny napínavý, docela jsem se do toho vžila. Hlavně poslední boj byl fajn.
Tak. Jsou to hezké tři hvězdy.
Hodnotím podle první cca čtvrtiny, protože dál se asi nedostanu. Neznám autorovy povídky a či další předchozí tvorbu, ale tady jsem nebyl ničím stržen, výrazně zaujat a nic mne neoslovilo natolik, abych opravdu chtěl znát pokračování a těšil se na něj.
Jazyk je velmi příjemný a poetický, bohužel autor se poměrně často ztrácí v popisech a přirovnáních, zatímco dialogy jsou celkem stručné a úderné. Je to trochu jako mít v jedné ruce plechovkové pivo, které celkem hltáte, a v druhé sklenku vína, ze které decentně upíjíte. Bytosti ochránci budou asi navrženi zajímavě, ale cítím jistý stereotyp v rozvržení silný hromotluk, sličné víly nebo čarodějky, nějaké to zvíře a tajemný Hodinář v pozadí. A pokud se něco o zápletce začnu opravdu dovídat až někde na 65 stránce, tápu příliš dlouho. Chyběla mi trocha tempa a svižnosti, text se hrozně táhne. Takže tentokrát bez odkazu na recenzi, protože recenzuju jen svazky, které dočtu:-)
Možná jsem od knihy čekala až příliš, možná jen nejsem cílová skupina. Tím neříkám, že je kniha špatná, rozhodně patří k lepšímu průměru. Jen má sem tam nějakou tu mouchu, místy i trošku víc.
Začněme dějem, na tom přece jen stojí každá kniha. Nápad, umístit věčný boj Života a Smrti (v knize označováno jako Dobro a Zlo) do prostředí jednoho českého města je skvělý, bohužel ani zdaleka nestačí na celých téměř 400 stránek. Na polovinu by to bylo perfektní. Děj mi připomína pomalou řeku: vesměs se vleče, místy trochu zrychlí, protože je donucen, přesto ale k cíly dopluje poklidně a bez větších zranění.Nic moc vzrušení, žádná velká gradace. Byly chvíle, kdy jsem prostě nakukovala o pár stran dopředu a doufala, že se už konečně něco bude dít. Přesto jsou zde skvělé momenty, které kompenzují, alespoň částečně, ta hluchá místa. Příště míň popisných pasáží, víc akce prosím.
S tím bohužel souvisí i postavy. Poměrně dlouho jsem nebyla schopna určit, která je která ač se každá jmenuje jinak. Nejpatrnější mi to pak přišlo u hlavního hrdiny a antagonisty. Ač měli být povahově rozdílní, přišli mi oba natolik papíroví, že jsem ty rozdíly nebyla schopna postřehnout. Později se to uklepalo, ale musím přiznat, že až do konce knihy mi hlavní z klaďasů hrál na nervy.
Postavy vedlejší mne tolik nedráždily, přesto by si rozhodně zasloužily více pozornosti ze strany autora, protože minimálně jeden z nich si zaslouží snad i svou vlastní knihu. Ano, mluvím o upířím inkvizitorovi. Kdo by si to nechtěl přečist?
Jako poslední je tady pak autorovo psaní samotné. To mi místy zvedalo obočí, ale i přes některé momenty, kdy jsem musela větu číst několikrát, musím říct, že se Daniel Tučka ví, jak se slovy pracovat. Většinou. Protože "Psům chlupy," prostě není věta. Daniel si totiž libuje ve střídání souvětí a krátkých údernách vět, bohužel ne vždy je schopen těmi krátkými větami způsobit dramatický úder. Místy spíše pokus o infarkt čtenáři. Někdy to funguje, mnohem častěji jsem však seděla a snažila se přijít na to, co se tím autor pokoušel říct. Drama se dá vytvoři i jinak než tečkou. Za. Každým. Slovem.
Daniel Tučka úplným literárním nováčkem sice není, Umrlčí tanec je ovšem jeho debutovým románem. A přestože má naprosto epesní obálku, bohužel trpí mnoha nešvary. Především zápletkou, která by vystačila na povídku, ne na takřka čtyřsetstránkovou knihu. Zápas o osud města volenými zástupci Zla a Dobra je věc rozhodně pěkná, na můj vkus snad jen zbytečně metaforicky zpracovaná.
Za co si však autor rozhodně zaslouží pochvalu, je jazyková poetika. Sice je znát jak se příliš šluňácky snaží vyhnout hrubším výrazům, ale stylistika vět funguje a dialogy, ač jsou sem tam zbytečné, netahají za uši a příjemně šlapou. Naneštěstí je hlavním hrdinou čajíčkář a amatérský historický šermíř - tedy pro mě smrtící kombinace. Ne kvůli nereálnosti, spíše naopak. Ostatní postavy, které hrdinovi s různou důležitostí sekundují, jsou rozhodně pestrobarevné a občas i vtipné - jen je jich možná až příliš moc na to, aby si čtenář oblíbil alespoň jednu z nich, navíc když jejich chování je vesměs dosti podobné.
Kniha, kterou jsem obdržela s originálním podpisem autora i velmi pěknou kresbičkou ilustrátora, má skvělý začátek, originalitu, tempo, sympatické svérázné postavy i skvělý smysl pro černý humor, leč zhruba v polovině, kdy děj ztratil na tempu a začal se vléct mě začala nudit. V podstatě mi už na hlavních postavách přestalo záležet, a jak to celé skončí, mi bylo lhostejné. Přesto dávám čtyři hvězdy, cokoli jiného by bylo nespravedlivé. 60%
Upřímně řečeno, moc se mi do tohoto románu nechtělo. Tučkovy povídky, se kterými jsem se dříve setkal, nejsou špatné, ale četly se docela těžko, navíc z recenzí této knihy a její anotace jsem měl pocit, že se jedná o komplikovanou knihu a já mám přecijen radši přímočařejší věci. Nakonec, subjektivně viděno, kniha se opravdu nečte lehce, autor hodně abstraktně popisuje, mluví nejednoznačně, spousta věcí je řečena jen v náznacích a občas jsem si musel některé části přečíst dvakrát, abych pochopil jejich smysl. Když však od tohoto odhlédnu, už dlouho mě žádná kniha nesebrala tak, jako Umrlčí tanec. Dechberoucí příběh, skvělé postavy a nemohu si pomoct, i když autorův styl mi opravdu moc nesednul, Umrlčímu tanci prostě musím udělit pět hvězd, protože se mi snad ještě nikdy nestalo, aby mi nějaká kniha vehnala slzy do očí. Tleskám a těším se na autorovy další počiny.
Zajímavé vykreslení světa,který existuje mimo vnímání smrtelníků. Prsten (zbraň hromadného ničení) z prstu jedné kostry v archeology odkrytém hrobě ukradne bezvýznamný zlodějíček, čímž vypukne boj o záchranu jednoho velkého města před morovou nákazou. Sympatické postavy , lovestory mezi vílou a vlkodlakem, mrtví žoldáci, fanatický upírský inkvizitor, oživlé kamenné chrliče a mnoho bitev a bitek. Autor nachystal několik nečekaných zvratů a své hrdiny nechává padnout až na dno. Jen mi přišlo trochu divné náhodné zjevení a pomoc čarodějky Arkanny.
Propracovanost příběhu opravdu nemá chybu. Zápletka v podobě morové rány a propletení postav ve vzájemných vztazích je skutečně výborné. Je tam rivalita, láska, přátelství, staré a skryté křivdy. Nicméně co se týče charakterů postav, jsem v tomto směru hodně náročná. Už jsem si zvykla na daleko hlubší psychologické rozpracování a po této stránce pro mě hlavní hrdinové postrádaly to správné koření, ač každý měl pečlivě propracovanou minulost a motivace. Nějak mě svým chováním nepřesvědčily, abych jim to skutečně věřila. Ani u jednoho jsem neměla pocit, že bych s ním měla dýchat. Hlavní hrdina David byl tak velký klaďas, až působil občas jako ňouma. Kdybych nevěděla, že to napsal kluk, přísahala bych, že je z pera dívky. Opravdu na mě působil tak, že jsem se ptala - a tohle jako vážně psal muž? Jediné, v čem jsem hlavnímu hrdinovi aspoň trochu držela palce, bylo, aby mu to dopadlo dobře s jeho láskou. Byl srdečný a hodně citově založený, což mimo jiné souvisí s tím, proč na mě působil přehnaně romanticky. Vážně by mě zajímalo, jestli by byl nějaký muž reálně takto schopný uvažovat. Pro mě je to nepředstavitelné, moc pohádkové, a proto jen těžko uvěřitelné.
Co se týče dalších postav - ty už byly zajímavější. Nicméně i tak, když v příběhu nějaká z nich umřela, radovala jsem se - spisovatelsky ta smrt byla pojatá velice atmosféricky. Člověka mrazilo, klobouk dolů před autorem. Ale postavu jsem zkrátka nelitovala, a to mi přišlo jako velká škoda.
Další, co mi úplně nesedlo, byly zvraty. Jestli mi je něco hodně proti srsti, pak jsou to náhlé zvraty vykonstruované pomocí magie. Přijde mi to laciné. Ale ani tohle bych autorovi nevyčítala, stejně jako neberu až za tak zásadní, že mi zrovna jeho postavy nesedly. Věřím, že jiný to naopak ocení.
Jak už jsem napsala v úvodu, i přes subjektivní výtky, příběh je vystavěný skvěle. Akce, napětí, zajímavá zápletka, atmosférické popisy. Chytne vás a pokud máte rádi hořkosladké konce stejně jako já, neváhejte. Závěr opravdu stojí za to!
Ze začátku jsem k téhle knize přistupoval trochu s nedůvěrou - neznámý autor, víceménně jeho prvotina, městská moderní fantasy. Co to může být? Naštěstí byly jakékoliv obavy zbytečné. Tohle je opravdu skvělý a strhující příběh plný velmi sympatických a zajímavých postav z nichž ne každá se dožije konce a jejich ztráta vás bude opravdu mrzet.
Líbil se mi i celý ten nápad kdy spolu dobro a zlo hrají jakési šachy o životy milionů lidí kdy Smrt v podobě svůdné krasavice se svými pohunky ( vodník, bývalý inkvizitor který se stal upírem a armáda vlkodlaků ) chce vyvolat morovou epidemii a dobro složené z několika posledních nadpřirozených bytostí ( čarodějka, víla, mnich - bitkař a elitní voják vlkodlak který zběhl od svěho klanu) tomu musí zabránit. Aby byla celá partie ještě zajímavější je potřeba z řad lidí vybrat zástupce dobra a zla. Na straně dobra se tím vyvoleným stává mladý knihovník který není zrovna prototypem bojovníka, má možná tak dobré srdce. Do celé věci se ještě zamíchá jeho bratr který naopak disponuje vším, jen ne tím dobrým srdcem. Děj se vyvíjí opravdu zajímavě, postavy nejsou ploché a každá má svůj příběh a silné i slabé stránky. Většina z nich je navíc mezi sebou v nějakém vztahu ať už sourozeneckém nebo mileneckém. Navíc příběh velmi graduje a závěr s konečným střetnutím mezi silami dobra a zla je opravdu epická záležitost. Toto je jedna z knih kterou bych rád viděl zfilmovanou!
Štítky knihy
historická fantasyAutorovy další knížky
| 2017 |  Pelyněk. Díl 1 |
| 2012 | Umrlčí tanec |
| 2018 |  Pelyněk. Díl 3 |
| 2017 | Pelyněk. Díl 2 |
| 2014 |  Kočas 2014 |
S Danem Tučkou jsem se setkal už skoro před dvěma lety, když jsem poznával Straky a s chutí jsem se pustil do jeho trilogie Pelyněk. Takže jsem trošku tušil, co čekat, ale nenapadlo by mě, že to bude až takové šílenství. Nevím proč, ale cítím v Umrlčím tanci trošičku paralelu s Daemonicou. Hodně podobně střelený text a nepatrné odkazy na šerm. Nemůžu říct, že by se nejednalo o originální fantasy. Má opravdu celou řadu zajímavých a neotřelých nápadů. Textem je ale natolik střelený, že jsem občas měl co dělat, abych se orientoval v ději. Originální, ale lehce náročnější kousek. Musíte mu věnovat píď každé vteřiny vašeho čtení, jinak Vás spálí v popel.