Unesený Západ

12.08.2023

Velmi potřebná knížka k zamyšlení. V projevu Nesamozřejmost národa Kundera velmi trefně vysvětluje podíl kultury na existenci národa, kontextualizuje ho se snahami předních kulturních výtečníků českého národa v 19. století a kritizuje vandalismus, který se v jeho dobu projevoval například tím, že strana zakázala film Sedmikrásky. Zarazilo mě, jak velmi otevřeně mohl na Sjezdu spisovatelů mluvit o stalinismu: "Nemám rád, když se dělá rovnítko mezi "fašismus" a "stalinismus". Fašismus založený na otevřeném antihumanismu vytvořil situaci morálně celkem jednoduchou: ponechal humanitní principy a ctnosti nedotčeny, poněvadž vystoupil jako jejich antiteze. Stalinismus byl však dědicem velké humanitního hnutí, které i uvnitř stalinské nemoci zachovalo mnoho původních postojů, myšlenek, hesel, slov a snů. Vidět, jak se takové humanitní hnutí před očima zvrací v soci opačného a strhuje s sebou všechnu lidskou ctnost, jak mění lásku k lidstvu v krutost k lidem, lásku k pravdě v denunciaci atd. atd., to otevírá neuvěřitelné pohledy na samu podstatu lidských hodnot a ctností." (s. 21-22).
Esej Unesený Západ je pronikavým pohledem na situaci střední Evropy, kterou svým způsobem autor představuje západnímu čtenáři. Z dnešního hlediska je zase cenná pasáž o Rusku, je-li součástí Evropy: "Nestavím ale proti sobě Rusko a západní civilizaci příliš absolutně? Není Evropa, byť rozdělená na západní a východní část, prese všechno jeden jediný celek, vkořeněný v antickém Řecku a v takzvaném židovsko-křesťanském myšlení? ... Ano, to všechno je pravda, kulturní zásnuby mezi obojí Evropou zůstanou velkou vzpomínkou. Je však neméně pravda, že ruský komunismus znovu silně oživil staré protizápadní obsese Ruska a brutálně vytrhl Rusko ze západních dějin." (s. 36-37) Nebo je zajímavá tato úvaha o Rakousku-Uhersku a Rakousku: "Rakouská říše měla velkou příležitost vytvořit ve střední Evropě silný stát. Bohužel Rakušané byli rozpolceni mezi arogantním velkoněmeckým nacionalismem a svým vlastním středoevropským posláním. Nepodařilo se jim vytvořit federativní stát rovných národů a jejich neúspěch byl neštěstím pro celou Evropu. Nespokojené ostatní národy střední Evropy v roce 1918 rozbily říši, aniž si uvědomovaly, že je, navzdory nedostatkům, nenahraditelná. A tak se po první světové válce střední Evropa proměnila v oblast malých zranitelných států, jejichž slabost umožnila dobyvačné tahy Hitlerovi a konečný Stalinův triumf. (s. 41-42).
A tak bych mohl pokračovat. Pronikavé, k zamyšlení. Jediné, co bych tomu vytknul, je název. Podle mne esej vůbec není o Uneseném Západu, ale o Zapomenuté střední Evropě, kterou Západ, jdoucí na západ, prostě zapomněl vzít s sebou.

31.07.2023

První esej z roku 1968 má hafo skvělých postřehů - zdůraznění specifické perspektivy, kterou umožňuje neplynulý chod středoevropských dějin, se zde nejeví nabubřele ani příliš idealisticky, však 60. léta přinesla doopravdy širokou paletu nových pohledů. Podstatná mi připadá i redefinice vandalství - nikoliv kluci sprejující zpuchřelé železniční domky, ale jakékoliv ničivé/rušivé jednání, které je aktivováno tím, že daná osoba určité věci nerozumí, neboť to přesahuje její omezený obzor. Tato obrana vlastního obrazu světa jako by odevšad křičela dodnes - všichni ti chlachláčci, kteří nafoukaně odsuzují hodnotu moderního umění, aniž by v dané oblasti měli přehled a byli ochotni vstřebat historickou kontinuitu.
Poemigrační esej z roku 1983 asi zejména nezestárla dobře. Rozumím snaze vymezit specifika středoevropské oblasti, ale myslím, že Kunderovo pojetí tohoto domova malých národů je přespříliš povýšené a v mnoha ohledech problematické. Třeba když píše o tom, že jakmile hrozí identitě zánik, tak nabývá kulturní život ve střední Evropě na síle a celý národ se kolem této hodnoty seskupuje - jasně, Pražské jaro, ale doopravdy se celý národ hromadí kolem exilových spisovatelů, třeba zmíněného Gombrowicze, který si ze svého Polska dělal akorát tak šprťouchlata? Padesátá léta v Československu - katastrofa národní identity nabíledni a kupodivu kultura v rozvratu stejně tak. Existenční krize jedince totiž občas překročí úměrné hranice a dojde prostě jen k zhroucení. Připomenutí toho, že panslavismus je bizarní konstrukt, je fajn, představa kompletně uniformujícího a požírajícího Ruska je sice líbivá, nicméně - co řada opozičních seskupení? Co kanoničtí ruští umělci 20. století nejsou to zrovna ti, které politický režim (nikoliv národ) perzekvoval a kteří navazovali zahraniční kontakty (což Kundera v první eseji pokládá nepřímo za rys kulturnosti)? Parádní jsou pasáže, které se snaží načrtnout společný příběh, které poukazují na míchání vlivů středoevropských (a židovských) kultur či si všímají jistého dějinného rozčarování, jež je možno "vyřešit" jen výsměchem velkému a slavnému. Závěrečné vyvrcholení, které vymezí cestu mezi západním bezkulturním světem a východním imperialismem, v roce 2023 vyznívá bezradně - s trochou nadsázky by se dalo říci, že si středoevropský region vybral to nejhorší z východního kulturního konzervatismu a to nejpokleslejší ze západního konzumerismu. Kultura nezmizela, jen je možná třeba po ní bedlivěji pátrat a klást na ni jiné požadavky, než je všeobjímající evropská jednota.

03.07.2023

Přiznám se, že je to moje první kniha od Kundery. A chystám se na další. Nemám vlastně ani moc slov k tomu, jak dobře napsané to je. Autor má velký přehled, píše srozumitelně. Koupě opravdu nelituji. :)

10.06.2023

Uf! Jsem se lekl. Nejak kdyz jsem videl nazev, byl jsem k eseji krapet skepticky. Uplne jsem nevedel co ocekavat, ale nakonec jsem mile prekvapen, jak soucasny esej to je! Predevsim z hlediska Ruska. A zaroven jak to co pise Kundera, byt mnohdy ve zhustene forme, souzni s tim co mluvi Martin C. Putna. Kuprikladu Slovanstvi jako konstrukt. Mno radost jsem mel a narozdil od poslednich knih Kunderovych, ktere me uz prilis nebavi, tak eseje z jeho pera jsou proste skvele!

21.05.2023

Skvělá kniha na zamyšlení i v této době.

04.05.2023

Pane Kundero, děkuji za nádherný jazyk a brilantní analýzu, ze které opravdu mrazí. Fascinuje mně, že Vaše úvaha zrozená před čtyřiceti lety je natolik současná a pravdivá. Temno se rozprostřelo a naděje na lepší budoucnost vidět není.