Unesený Západ
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513937/bmid_uneseny-zapad-bht-513937.jpg
5
121
121
Unesený Západ, osmý svazek esejů Milana Kundery, obsahuje dva texty: Nesamozřejmost národa, projev Milana Kundery na sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967, a francouzsky psaný esej Unesený Západ (1983) v překladu Anny Kareninové.
Fejetony, eseje Literatura česká
Vydáno: 2023 , AtlantisOriginální název:
Un Occident kidnappé, 2021
více info...
Přidat komentář
Velice poučná esej o nás jakožto malém středoevropském národu, který je rozpolcen mezi Západem a Východem.
Sepsáno v roce 1967 a následně v exilu v roce 1983, tedy v době ještě stále silného komunismu a přesto už v této době, nebo právě v této době Kundera spatřuje nutnost národovecké orientace na Západ, kterou dokládá mnohými historickými východisky.
Těším se na další díla!
“Co je ale malý národ? Nabízím vám svou definici: malý národ je takový, jehož existence může být ve kteroukoliv chvíli zpochybněna, který může zmizet a který to ví. Francouz, Rus, Angličan nejsou zvyklí klást si otázky přežití svého národa. Jejich hymny hovoří pouze o velikosti a věčnosti. Kdežto polská hymna začíná veršem: “Ještě Polsko nezahynulo…"
Velmi zajímavá esej o střední Evropě, kterou jsem dokázal pořádně pochopit až na druhé čtení. Určitě se k ní ještě vrátím, protože přináší velmi zajímavý pohled na poválečný osud střední Evropy, sovětskou okupaci roku 1968 a zapomenutí Západu, kde již ustoupila kultura moderní době. Můžu jen doporučit. Kundera byl mimořádný intelektuál.
Čteno jen kvůli čtenářské výzvě - sama bych se do toho nikdy nepustila, takže nechci ani hodnotit hvězdičkami. S první částí (Nesamozřejmost národa) a jejími obrozeneckými myšlenkami jsem se neztotožnila.
Trochu zajímavější byla druhá část (esej Unesený západ). Nelíbilo se mi, že text působil místy trochu povýšeně, ale zaujaly mě tam komentáře ohledně Ruska. 40 let po vzniku tohoto textu řešíme v Evropě stále stejné problémy, resp. Rusko jako takové se chová stále stejně, skoro jakoby se tam zastavil čas. Úvaha nad tím, zda střední Evropa patří víc k západu nebo východu, je tedy vlastně zajímavá a v době vzniku textu bylo od pana Kundery velmi záslužné, že se národů střední Evropy zastal.
Upravená citace: Tragédie střední Evropy spočívá v tzv. ideologii slovanského světa, kterou se Češi naivně oháněli k obraně proti německé agresivitě a kterou zároveň Rusové používali k ospravedlnění svých imperiálních záměrů: "Rusové všude místo ruský počínají psát slovanský, aby pak místo slovanský zas mohli říci ruský", prohlásil už v roce 1844 Karel Havlíček Borovský, který varoval své krajany před pošetilým a nerealistickým rusofilstvím.
O identitě a postavení Střední Evropy, o jejím kulturním dědictví, které je vtlačené mezi ramena Východu a Západu se svými nesjednocenými národy. Je vždycky zvláštní číst starší texty o Rusku a zejména kritice jeho imperialistických záměrů, jeho mentality. Rusko sice svým vlastním vývojem do zdejšího zasahuje, ale jeho duše a záměr jsou zcela jinde. Více než centrální myšlenku jsem si užíval ty drobná malá fakta, že dříve drželo Evropu pohromadě její náboženství, že dnes nemá nikdo oblíbeného malíře (nemáme umělce, který svým jménem přesahuje politický vliv jako svébytná entita): "Stačí si přečíst největší středoevropské romány: v Náměsíčnících Hermanna Brocha se dějiny jeví jako proces degradace hodnot, Musilův Muž bez vlastností líčí euforickou společnost, která neví, že zítra zanikne; v Haškově Dobrém vojáku Švejkovi je předstírání, že jste blb, poslední možností, jak si uchovat svobodu; Kafkovy románové vize k nám hovoří o světě bez paměti, o světě po historickém čase. Všechna velká středoevropská díla v tomto století až do dneška by mohla být chápána jako dlouhá meditace o možném konci evropského lidství."
Krásně napsané, jasnozřivé a překvapivě aktuální, protože to míří nejen ke Kunderově současnosti, ale i k naší budoucnosti. Autor tu nepopisuje jen specifika, vzestup a tehdejší pád střední Evropy, ale hrozí se budoucího úpadku celé Evropy. V tomto smyslu si troufám nesouhlasit s Apo73, neboť název "Unesený Západ" tu má podstatně širší význam - jde tu o vizi Evropy původně "založené na myslícím a pochybujícím já, charakterizovaného kulturní tvorbou pojatou jako výraz tohoto jedinečného a nenapodobitelného já", jež postoupila tuto někdejší roli kultury (definované jako "realizace svrchovaných hodnot") už jen žurnalistice, médiím a popkultuře. To je riziko srovnatelné s ruským totalitarismem, protože obojí "unáší" tvůrčí rozmanitost Evropy. Uneseným Západem je tu tedy unesená kultura. Podle Kundery jen kultura jako jediná odůvodňuje (jak nás naučila zkušenost Střední Evropy, zejména když nám šlo o přežití) existenci národa nebo celého nadnárodního kulturního prostoru. A jen s tímto únosem kultury z našich životů může dojít i k únosu celé Evropy.
Útlá knížka obsahuje autorův projev na sjezdu spisovatelů ČSSR v roce 1967 a druhá část Unesený západ ukazuje jak autor vnímá střední Evropu a její postavení.
Unesený Západ od Milana Kundery je velmi zajímavým titulem, jenž v krátkosti poukazuje na potíže střední Evropy a její kultury, jež dle slov autora již dávno není brána coby hodnota. Útlá knížka se skládá ze dvou esejů, a to Nesamozřejmost národa a Unesený Západ. Obě díla jiným způsobem popisují totéž. První text je vstupním projevem Milana Kundery ze IV. sjezdu spisovatelů v roce 1967. Kundera byl za něj komunistickou stranou obviněn z tvorby politické a filozofické opozice. Oba texty mají na čtenáře velký dosah a vedou jej k zamyšlení o českém národu. Kniha se mi dobře četla a mohu ji vřele doporučit všem čtenářům, kteří nad přečteným rádi hloubají, studentům historie a literatury a v neposlední řadě i příznivcům Milana Kundery samotného.
Dva Kunderovy eseje, které v Čechách poprvé vycházejí v neupravené verzi, tedy v překladu úplně původních textů. Do teď existovaly u nás v Čechách pouze jako překlad překladu.
Na Kunderových esejích mám ráda jejich nadčasovost a srozumitelnost. Jeho myšlenky ze 60.letech velmi rezonují i dnes.
Jsou to vždy takové útlé knížečky, ale přitom je toho v nich opravdu spoustu!
Zatímco "Nesamozřejmost národa" směřuje zejména k domácímu publiku a varuje před ztrátou identity, "Unesený západ" byl důležitým mezníkem pro vnímání středoevropských zemí v zahraničí. Bohužel jsem přesvědčen, že esej Unesený západ, ačkoli je napsán velmi přesvědčivě, byl kalkulem a Kundera si musel být vědom, že jde z velké části o klam. 60. léta 20. století byla sice z pohledu československé kultury výjimečná, ale jen těžko to někdo může tvrdit i o následujících desetiletích. I když bych si to asi i přál, tak ani nemůžeme nejpozději od 90. let mluvit o jednotící středoevropské kultuře, jen o jednotlivých národních. S přivřením očí by se to možná lišilo jen u ČR a Slovenska. Pokud zůstaneme u literatury, průměrný, i vysokoškolsky vzdělaný člověk, bude jistě znát české "středoevropské" spisovatele - Haška, Kafku, Kunderu či Havla, ale nepředpokládám, že by si vybavil jména jako Musil, Milosz, Gombrowicz nebo Konrád, natož aby od nich něco četl (sám nejsem zrovna zářivá výjimka). Snad by se dalo říct, že nemálo Poláků má trochu přehled i o současné české kultuře, ale naopak to určitě neplatí. A v Maďarsku možná někteří Češi budou obdivovat konzervativní (ale spíš reakcionářské) postoje u Orbána, ale těžko z maďarské kultury budou znát víc než slavný hit skupiny Omega.
Zajímavý názorový proud, který je občas stejně tak vágní. Buď to pro mě bylo moc zjevné nebo moc komplikované.
Hluboké a precizní analyzování situace střední Evropy. Obávám se, že dost věcí ani po desetiletích neztratilo na aktuálnosti. Některé analogie a spojování historických souvislostí do argumentů mohou čtenáři vidět jinak, od toho jsou názory a jak sám autor cituje "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat." :-)
Táto útla knižôčka v ktorej sa nachádzajú dve eseje: 1. Nesamozřejmost národa a 2. Unesený Západ, hrozivo predpovedala budúcnosť. Obsah ktorý pred desiatkami rokov varoval a strašil pred hrozbou plížiacou sa z východu, sa nakoniec potvrdil (či úplne alebo čiastočne nechám na odborníkov).
Autor tu zachytáva kultúrne fenomény strednej Európy. Načrtne vývoj spoločnosti, nešetrí pritom komparáciami z histórie. Prednesie nám svoju interpretáciu a stav v ktorom sme sa ako národ (ČSSR) nachádzali. Jeho interpretácie podopierajú piliére rôznych literárnych diel a mnohých autorov. Pre mňa, ako čitateľa, ktorému nie sú tieto témy úplne neznáme, ma udivovalo to, koľko nových vedomostí, myšlienok a pohľadov z inej perspektívy som načerpal z týchto stránok a nad koľkými som sa zamýšľal. Hádam každá jedna dvojstrana ma reálne niečim fascinovala.
Najviac mi asi utkvelo v pamäti rozpitvanie pojmu "SLOVANSTVO". Prekvapilo ma ako vyčerpávajúco-kriticky a dômyselne predkladá tento sociálny konštrukt, nie na histórií zakladaný, a nie priveľmi logický, súbor špecifík ktoré majú za cieľ identifikovať národ ako "Slovanský". Je to kniha ku ktorej sa ešte určite vrátim.
Velmi potřebná knížka k zamyšlení. V projevu Nesamozřejmost národa Kundera velmi trefně vysvětluje podíl kultury na existenci národa, kontextualizuje ho se snahami předních kulturních výtečníků českého národa v 19. století a kritizuje vandalismus, který se v jeho dobu projevoval například tím, že strana zakázala film Sedmikrásky. Zarazilo mě, jak velmi otevřeně mohl na Sjezdu spisovatelů mluvit o stalinismu: "Nemám rád, když se dělá rovnítko mezi "fašismus" a "stalinismus". Fašismus založený na otevřeném antihumanismu vytvořil situaci morálně celkem jednoduchou: ponechal humanitní principy a ctnosti nedotčeny, poněvadž vystoupil jako jejich antiteze. Stalinismus byl však dědicem velké humanitního hnutí, které i uvnitř stalinské nemoci zachovalo mnoho původních postojů, myšlenek, hesel, slov a snů. Vidět, jak se takové humanitní hnutí před očima zvrací v soci opačného a strhuje s sebou všechnu lidskou ctnost, jak mění lásku k lidstvu v krutost k lidem, lásku k pravdě v denunciaci atd. atd., to otevírá neuvěřitelné pohledy na samu podstatu lidských hodnot a ctností." (s. 21-22).
Esej Unesený Západ je pronikavým pohledem na situaci střední Evropy, kterou svým způsobem autor představuje západnímu čtenáři. Z dnešního hlediska je zase cenná pasáž o Rusku, je-li součástí Evropy: "Nestavím ale proti sobě Rusko a západní civilizaci příliš absolutně? Není Evropa, byť rozdělená na západní a východní část, prese všechno jeden jediný celek, vkořeněný v antickém Řecku a v takzvaném židovsko-křesťanském myšlení? ... Ano, to všechno je pravda, kulturní zásnuby mezi obojí Evropou zůstanou velkou vzpomínkou. Je však neméně pravda, že ruský komunismus znovu silně oživil staré protizápadní obsese Ruska a brutálně vytrhl Rusko ze západních dějin." (s. 36-37) Nebo je zajímavá tato úvaha o Rakousku-Uhersku a Rakousku: "Rakouská říše měla velkou příležitost vytvořit ve střední Evropě silný stát. Bohužel Rakušané byli rozpolceni mezi arogantním velkoněmeckým nacionalismem a svým vlastním středoevropským posláním. Nepodařilo se jim vytvořit federativní stát rovných národů a jejich neúspěch byl neštěstím pro celou Evropu. Nespokojené ostatní národy střední Evropy v roce 1918 rozbily říši, aniž si uvědomovaly, že je, navzdory nedostatkům, nenahraditelná. A tak se po první světové válce střední Evropa proměnila v oblast malých zranitelných států, jejichž slabost umožnila dobyvačné tahy Hitlerovi a konečný Stalinův triumf. (s. 41-42).
A tak bych mohl pokračovat. Pronikavé, k zamyšlení. Jediné, co bych tomu vytknul, je název. Podle mne esej vůbec není o Uneseném Západu, ale o Zapomenuté střední Evropě, kterou Západ, jdoucí na západ, prostě zapomněl vzít s sebou.
První esej z roku 1968 má hafo skvělých postřehů - zdůraznění specifické perspektivy, kterou umožňuje neplynulý chod středoevropských dějin, se zde nejeví nabubřele ani příliš idealisticky, však 60. léta přinesla doopravdy širokou paletu nových pohledů. Podstatná mi připadá i redefinice vandalství - nikoliv kluci sprejující zpuchřelé železniční domky, ale jakékoliv ničivé/rušivé jednání, které je aktivováno tím, že daná osoba určité věci nerozumí, neboť to přesahuje její omezený obzor. Tato obrana vlastního obrazu světa jako by odevšad křičela dodnes - všichni ti chlachláčci, kteří nafoukaně odsuzují hodnotu moderního umění, aniž by v dané oblasti měli přehled a byli ochotni vstřebat historickou kontinuitu.
Poemigrační esej z roku 1983 asi zejména nezestárla dobře. Rozumím snaze vymezit specifika středoevropské oblasti, ale myslím, že Kunderovo pojetí tohoto domova malých národů je přespříliš povýšené a v mnoha ohledech problematické. Třeba když píše o tom, že jakmile hrozí identitě zánik, tak nabývá kulturní život ve střední Evropě na síle a celý národ se kolem této hodnoty seskupuje - jasně, Pražské jaro, ale doopravdy se celý národ hromadí kolem exilových spisovatelů, třeba zmíněného Gombrowicze, který si ze svého Polska dělal akorát tak šprťouchlata? Padesátá léta v Československu - katastrofa národní identity nabíledni a kupodivu kultura v rozvratu stejně tak. Existenční krize jedince totiž občas překročí úměrné hranice a dojde prostě jen k zhroucení. Připomenutí toho, že panslavismus je bizarní konstrukt, je fajn, představa kompletně uniformujícího a požírajícího Ruska je sice líbivá, nicméně - co řada opozičních seskupení? Co kanoničtí ruští umělci 20. století nejsou to zrovna ti, které politický režim (nikoliv národ) perzekvoval a kteří navazovali zahraniční kontakty (což Kundera v první eseji pokládá nepřímo za rys kulturnosti)? Parádní jsou pasáže, které se snaží načrtnout společný příběh, které poukazují na míchání vlivů středoevropských (a židovských) kultur či si všímají jistého dějinného rozčarování, jež je možno "vyřešit" jen výsměchem velkému a slavnému. Závěrečné vyvrcholení, které vymezí cestu mezi západním bezkulturním světem a východním imperialismem, v roce 2023 vyznívá bezradně - s trochou nadsázky by se dalo říci, že si středoevropský region vybral to nejhorší z východního kulturního konzervatismu a to nejpokleslejší ze západního konzumerismu. Kultura nezmizela, jen je možná třeba po ní bedlivěji pátrat a klást na ni jiné požadavky, než je všeobjímající evropská jednota.
Přiznám se, že je to moje první kniha od Kundery. A chystám se na další. Nemám vlastně ani moc slov k tomu, jak dobře napsané to je. Autor má velký přehled, píše srozumitelně. Koupě opravdu nelituji. :)
Štítky knihy
eseje střední Evropa národní identita projevy národy evropanství literatura a politika kultura a společnostAutorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Malé zamyšlení s obrovským přesahem. Krátké, ale přesné shrnutí autorovy základní teze o zániku kultury a střední Evropy jako její velké nositelky. Tak nadčasové a tak věcné, tak šokující v době svého vzniku a stále překvapivé i dnes.