Universalchymie
Petr Heteša
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503829/bmid_universalchymie-ZYY-503829.jpg
4
73
73
Že je časoprostor zakřivený, se ví už dávno a není s tím problém. Ten nastane, až když se v něm vyskytne nečekaná chyba, drobný kaz. Nevím, proč jsem to nenechal být. Proč jsem od toho nedal pracky pryč a strkal do všeho svůj zvědavý čumák. Dominový efekt na sebe nenechal dlouho čekat. Najednou jsem byl v rychlíku, který se řítil přímo do pekla, a mně nezbývalo nic jiného, než na tu konečnou dojet. A to jen kvůli jediný pitomý otázce: Mohla středověká alchymie pohnout vesmírem? Tím mým určitě.... celý text
Přidat komentář
Mám delší období, že potřebuju číst "jen" čtivé kusy, a tak jsem šáhl i po svém oblíbeném autorovi. Čtivé to je, což o to. Líbilo se mi to, některé nápady fajn (nevím jestli třeba schopnost hlavního hrdiny už někde v něčem byla nebo ne). Nicméně pointu jsem tušil někde ve 2/3 knihy, ten konec byl jako když najednou strašně moc zrychlíte přehrávač a .......konec. Četl jsem od autora lepší knihy, ale zklamaný nejsem. Určitě si brzy najdu další kousek co jsem nečetl a budu se těšit. Jestli se ale k této knize někdy vrátím, to nevím.
Po dlouhé době jsem přečetl něco od pana Heteši. Knihu jsem přečetl jedním dechem, zajímavý nápad a super děj. Jen konec se mi zdál trochu divně useklý, ale i přes to se mi kniha fakt líbila a určitě si jí po nějaké době znovu přečtu.
Trošku jiný Heteša než jsem zvyklý. Bude mi trvat dlouho než to zpracuji. Myslím že umí napsat lepší příběhy, jak již ukázal.
Terry Trent je správcem komplexu Továrna, kam se chodí bavit mládež z univerzity v Birminghamu a má jednu úžasnou vlastnost .... umí číst krev. Po její aplikaci vidí střípky života toho konkrétního člověka. Ovšem někdy je lepší nechat tajemství spát, protože by se taky mohlo stát, že se vám život obrátí naruby a z vašeho poklidného života se vám změní na boj o život. Další ze skvělých knížek autora, kdy se mi líbí naprosto originální nápad a strhující děj.
Terry Trent je správcem neobvyklé továrny - továrna, speciální droga, časoprostor, starověk, alkohol, ženy, sex... Vyprávěný, rozhodně hodně zajímavý příběh. Několik příběhů osob, na mě působilo trochu zmateně, ale to je jen můj dojem. Zprvu jsem měla trochu problém se začíst, orientovat se a později jsem se už do čtení ponořila a byla jsem zvědavá co bude dál.
Mé první setkání s tímto panem spisovatelem a nakonec se mi toto čtení celkově líbilo, i když toto čtivo je asi především určeno pro muže a tak nejsem cílová skupina. Od sci-fi, časoprostoru jsem, ale čekala ještě trochu víc.
Určitě zkusím i jinou knihu od tohoto pana spisovatele.
Spokojenost. Uz od Domu na pobřeží od Daphne du Maurier, čteného kdysi na pomezí dětství a adolescence, mě příběhy cestování v časoprostoru přitahují, baví, podněcují moji fantazii. Vlastně již od pana Broučka a jeho výletu do husitských dob, a to byla hodně raná četba. No a Petr Heteša to napsal pro dospělé, tak trochu cynicky, hodně s nadsázkou. Napínavě. Bavilo.
(SPOILER)
Pro jistotu jsem spoiler označila, i když jsem si dávala velký pozor, abych nic neprozrazovala.
Skvělý.
Zábavný.
Jedinečný.
A napínavý.
Moc dobře jsem si početla, Líbil se mi děj i dialogy. S radostí jsem se ubírala po čtenářské stopě, tak jak ji pan Heteša vytvořil. A přitom to vlastně pořád ještě nechápu. Já jsem přece čtenář detektivek, románů, sem tam klasiků, mezi něž už vlastně zahrnuju i Agathu a kuchařských knih. :)
Jakmile se objeví známá charakteristika hlavní postavy, už se bavím a vesele si čtu, neb kdo si čte, ten nezlobí.
Terry Trent je dobrej kousek, vede studentský klub a radostně popíjí víno (příjemná změna) a loví holky (tady k žádné změně nedošlo). :) Motýlky vystřídaly žluté kytičky a jahůdky. Tyhle drobnosti jsou hezké pohrávání autora s textem a čtenáři.
Sama jsem si v závěru říkala, jak se asi tenhle děj může srovnat, takže s koncem spokojená jsem, protože vysvětlit jinak, by to asi nešlo. Bez cavyků šup zase zpátky. :)))
PS. Kam ale zmizeli ti dva?
No, knihy p. Heteši jsou takové velmi hutné a mě trvalo hezkých pár let než jsem svůj první pokus dočetl. Nedávno jsem to překonal, zvykl si a docela se mi líbí. Tahle knížka je jeho takový lepší průměr, ale i to je docela dobré čtení, i když se u toho člověk zpotí jak u starších knih Františka Novotného (o jeho poslední tvorbě to už ale neplatí!). Jo, na 4 to ale bude!
Jak mám autorovi knihy rád a těším se na každou další tak do této jsem v té prázdné polovině musel vyloženě nutit abych ji dočetl. Nebýt komentářů tady že se to zase rozjede tak nevím jestli bych ji dočetl. Je škoda že takový super nápad s alchymií nedokázal autor uchopit s lehkostí jako u jiných knih například Tekuté krystaly atd. Nicméně opravdu se těším na další knihu od pana Heteši a doufám že to bude bláznivá jízda plná humoru, hlášek, dobrého pití, sexy žen atd. jak jsem si zvykl .
Pokud jste dosud nečetli žádnou autorovu knihu, zvolte raději jinou. Přestože mě kniha do kapitoly Labyrint velmi bavila - výborný nápad, klasický hetešův styl psaní, spád a akce sympatický hrdina, pak přijde dlouhá nezáživná popisná pasáž, kdy jsem se do čtení musela nutit a nechybělo mnoho, abych knihu odložila. Od výletu do Barcelony opět super akce. Uspěchaný závěr komentovat nebudu.
Doufám, že příště si budu moct přečíst skutečnou novinku a nikoliv to, co autor po třinácti letech vytáhl ze šuplíku. Bylo to na knize znát..., kdo má autora načteného, pozná, že to Heteša umí mnohem líp.
Krev není voda.
Musím říct že docela chápu proč tahle knížka čekala na vydání tak dlouho. Přitom má na první pohled všechno kvůli čemu máme knihy Petra Heteši rádi. Sympatického hrdinu který má slabost pro dobrý chlast a hezké holky. A také průšvih do kterého se dostane a který je vlastně docela originální. Nicméně kniha nemá zrovna vyvážené tempo. Navíc je to lehce překombinované. Jako kdybyste smíchali tři koktejly do jedné sklenice. I humoru ubylo. Za Barcelonu ovšem přidávám hvězdičku na víc.
zatial asi najslabsia kniha autora, chapem preco 13 rokov cakala na vydanie,
pravdaze stala za precitanie ale tede zmiesane pocity
První půlka mě bavila moc, hvězdu ubírám za neuspořádanou druhou polovinu a hlavně odfláklý závěr. Pár věcí nevysvětleno. Jinak tradičně skvělé dialogy a prostředí, jen těch povolných dívek a "kočiček" tam nemuselo být tolik, ubírá to na důvěryhodnosti. Ale nakonec - kdo by nechtěl být správcem takové bouřlivé Továrny?! Na další knihy od PH se rozhodně těším, mám co dohánět.
Hetešovy knihy mám rád, ale tato se k nim nepřidá. Chaotické, překombinované, zmatečné. Akce spojené dlouhými bloky, kdy se nic neděje. Závěr ani nebudu komentovat.
První dojem - rozpaky. Přečetla jsem skoro všechny Hetešovy knihy a tato se mi zdá "bez chuti a bez zápachu". Stále jsem čekala na nějakou gradaci, vysvětlení, a stále nic. Dokonce i ten Hetešův humor mi chyběl. Zůstal sympatický hrdina, krásné ženy a skvostné pití. Sebekriticky přiznávám, že se mi kniha možná netrefila do nálady.
„Myslela jsem,
že ti koupím flašku.
Ale pro majitele baru
je těžký
kupovat flašku.“
„Dobrý den, tady Terry Trent.“
První věc, kterou jsem zjistil, je fakt, že se děj neodehrává v Baltimore. Jenže pak jsem také zjistil proč. Protože náš děj se odehrává v jakémsi trojúhelníku a svou polohou by se do něj Baltimore nevešel. Druhá věc, která mě při čtení trkla, je fakt, že tu nejsou žlutí motýlci . . . fakt mě to docela vzalo. Jakousi útěchu mi poskytla jen žlutá barva. Je tu všude. Od dveří, pokojů (první patro), vlasů (nahoře), mašliček (dole) a různého ovoce (uprostřed), u kterého by se však dalo pochybovat o barvě. No, přeci ty kozy . . tedy mandarinky i pomeranče mají trochu jinou barvu. Snad jen grepy, ty by mohli být žlutý.
Citát: Naděje v alchymii se zakládá na jistotě, že je cíl. Já mám cíl a teď máš cíl i ty. A tento cíl existuje. Lze ho dosáhnout v tomto, či jiném životě.
Jak to tak u pana Petra Heteši převážně bývá, hlavního hrdinu si ihned oblíbíte. V tomto případě je to Terry Trent, majitel Továrny. Což není nic jiného než kulturně pojatá stavba, (prostě je to taky bar) kde se můžete, nebo spíš musíte, kulturně bavit. Hlavní hrdina jedná skoro automaticky, je znalec přes různé destiláty, holky mu také nevadí, kouří převážně žluté velbloudy. I Jacka Danielse ve své lednici našel, což je v době, kdy se mu hroutí svět, to nejlepší znamení. A to jsem vám ještě neřekl, co Terry dokáže s krví. Ano, mistr Heteša opět vymyslel něco, co v jeho příběhu udělá totální zmatek, a pak ani hlavní hrdina netuší, kde (kdy) to vlastně je. Naštěstí Jack je v lednici.
Malá ochutnávka:
Dobrý den, já jsem Terry Trent.
Prostředí příběhu teda znáte. A teď vám ještě musím prozradit hybnou sílu celý týhle story. Jakýsi parní generátor, benzinový motor anebo spíš thoriový reaktor. Prostě iniciační rozbušku, chcete-li:
UMÍM ČÍST KREV.
Po otevření knihy vám příběh zavoní do nosu svou jemnou žlutou počáteční chutí. Posléze vše překryje hořká chuť mandlí, která se pomalu rozplývá na jazyku a přechází do nasládlé chutě míchaného ovoce. Po posledním polknutí pak cítíte mangan, železitou chuť krve a uslyšíte ruch Českého Krumlova. Jedná se o směs stovky destilátů ze tří až sedmi oblastí zrajících možná až čtyři sta let. Příběh jsem si tedy řádně vychutnal. A pro jistotu jsem se po přečtení přesvědčil, zda naproti mého bytu je opravdu správný počet oken a že žádné nechybí . . . uf, nechybí. Teď přichází zúčtování. A protože jsem asi v půlce příběhu začal tušit, co je Terry Trent zač, musím dát jen čtyři a půl žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Byl jsem sám se sebou spokojenej a šel si nalít dalšího panáka.
Tentokrát to trvalo podstatně delší dobu, než jsem se dockal na další knihu mého oblíbeného autora. Co se týče mě, jedná se opět o klasickou Hetešovinu, bez cyberpunku a dalších scifi udělátek, spousta věcí není v této knize vysvětleno. Tentokrát ani nebylo tolik popisu architektury a použitých materiálů jak jsem si již zvyknul. No... a konec? Ani sem moc nepředpokládal, že by to skončilo jinak :D
Na nového Hetešu se těším každý rok, až mu vyjde nová kniha. A i tentokráte jsem dostal klasického hetešovského hrdinu, který cestuje nejen časem, ale i alternativním vesmírem. Vše kořeněno břitkým hetešovským humorem. Takže spokojenost.
K plné spokojenosti by mi stačila základní zápletka s nápadem na čtení krve. Navíc mi vyhovovalo zařazení prakticky do současnosti, bez emzáků, ale pěkně kořeněné tím normálním přirozeným sexem. V okamžiku posunu reality to dává i pořádně zabrat mozkovým závitům. Jen ten závěr je očekávatelný a čekal bych ho alespoň barvitější a "divočejší".
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2014 |  Zajatci Minecraftu |
Prostě klasickej Heteša - hlavní hrdina se ocitne uprostřed masivního spiknutí, neví, která bije a postupně odkrývá odpovědi, mezitím se mu tucty žen vrhají kolem krku (tedy hlavně na jinou část těla, ale napsat to tady by mě asi neprošlo). Jen typické Baltimore nahradil Birmingham (ten britský, nikoliv Alabama). Ale ono je to v zásadě jedno. No a nechybí neuspokojivý a antiklimatický konec, po kterém zůstává na jazyku podivná pachuť. Každopádně tentokrát mi to ani nepřišlo moc zábavné a nápadité. Hlavní hrdina skáče z průseru do průseru, věci se mu dějí, aniž by se o ně nějak zásadně zasloužil a v podstatě sám nic nevypátrá. Prostě průměrná Heteškova, mimochodem již staršího data (napsáno 2009).