Univerzální katalog zoufalců
Přemysl Krejčík
Generace devadesátých let tápe a bojí se dospět. Potácí se mezi prací a studiem, zakouřenými non-stopy a snobskými večírky, přechází od špatných k ještě horším partnerským vztahům. Hledá a obtížně nalézá vlastní identitu, mnohdy skrze sexuální zkušenosti. Univerzální katalog zoufalců je břitce glosující románová mozaika, tvořenázdánlivě samostatnými povídkami. Postavy mnohdy postupují více příběhy, ale vždy mají jedno společné: Každým svým krokem nevědomky zasahují do života ostatních.... celý text
Přidat komentář
Příběh by měl i potenciál, ale bylo tam hodně postav, ty musí člověk hlídat, aby se neztratil. Řekla bych, že tam byla jedna linka i velmi málo rozepsaná.
Někdy méně znamená více. Spousta skvělých myšlenek, neotřelých literárních nápadů, kombinace různě využitých stylů psaní.. ale bylo toho až moc. Jedno přechází do druhého, vzájemně se doplňuje i omezuje v pavučině propletených vztahů, situací i úhlů pohledu. Jako celek se ale jeví překombinovaně. Autor se mohl při takovém šmodrchanci dějových linek (který se mi, dlužno říct, líbil) držet jen jednoho způsobu zpracování, nebo prolínání dvou, jiné si zas nechat pro příště. Zbytečně to roztříštilo mou pozornost a bránilo hlubšímu ponoření do "děje". Není potřeba najít za každou cenu vždy něco nového.
Setkání, vztahy, sex, alkohol, zlomená srdce a tak nějak pořád dokola. Ne nutně v tomhle pořadí. Řada postav se zjevuje a mizí ve svém vlastním mikropříběhu. Ty zvláštní propletence a motiv "co kdyby" byly na knize to nejlepší. Má opravdu jedinečnou formu vyprávění příběhů, takovou hravou, a prostředí a situace jsou ryze české. Nechci samozřejmě tvrdit, že bych se mezi těmi zoufalci našla :-) spíš jsem pro ně měla pochopení.
Tak tato kniha si dle mého názoru zaslouží pozornost a to ne kvůli tématu, ale kvůli formě. S něčím takovým jsem se doposud nesetkala ♥ Aby autor pracoval s prvkem náhody (co by kdyby), aby v pár větách dovyprávěl i osudy vedlejších postav a aby si tak originálně pohrál s "potitulkovou scénou". Dejte této knize šanci, pokud máte rádi knihy o vztazích a o hledání sebe sama, nebudete litovat!
střídání postav a příběhů u vyprávění, vtažení čtenáře do děje otázkami a návrhy, abychom se zastavili a přemýšleli, proč se ta konkrétní věc děje, zajímavé téma - vztahy a to celé završené vyústěním spojení všech linek. kniha je svou originalitou čtivá, ale žádné univerzální odpovědi nenabízí.
„Hm, prej se nedá otevřít na straně, aby tam nebyl nějakej sex anebo alespoň perverznost“.. No.. Je tomu tak, ale..
Stejně je tohle jedna z těch knížek, který díky stylu, jakým je psána- asi i díky tématu(ům), který obsahuje a popisuje a kterými se zaobírá- si vás udrží u sebe, čtete a chcete číst pořád, ale zároveň víte, že tím rychleji přijde konec, a toho se zase bojíte.
Je super..
Ohledně témat- přemýšleli jste někdy nad tím, co se skrývá za tím "za pět minut budu hotová", "když on je jen kamarád", anebo i "říkala Ilona"? Ne? Třeba tady najdete odpovědi /trochu s nadsázkou/, jinak je to dobrý, příběhy jsou vcelku nezávislé na sobě, ale zároveň se skvěle doplňují a propojují díky postavám, řádky zachycují fakt, že každý máme své za sebou ale i před sebou.
Jinak je zde opět vidět trochu autobiografie, jako všude v autorových knížkách- ať už co se vztahů anebo ženských týká, tak stejně tak zeměpisné lokalizace děje- což ovšem není nijak na škodu, ale na druhou stranu, už by to možná chtělo psát o něčem jiném, než jsou ženský, píchání, semena, a tak... Ale o čem vlastně?
Dlouho očekávaný, plný nadsázky a (sebe)ironie, svěží, čtivý, zábavně stylizovaný (ne však povrchní)... a všechno, jen ne zoufalý. Výstižná mozaika současnosti. Přemysl Krejčík, král moderního dada, v nejlepší formě!
Univerzální katalog zoufalců od Přemysla Krejčíka se ke mně dostal shodou všech možných náhod a okolností o měsíc dříve, než se vůbec dostal do běžné distribuce. A já těm náhodám a okolnostem mohu jen poděkovat, neboť knihu jsem si plánoval koupit a přečíst, přičemž právě činnosti "koupit" bych později litoval.
Začněme nejdříve pozitivy. Kniha chytne čtenáře rychle, dokáže chytlavě udělat dobrý první dojem. Dřív než se nadějete, čtete desátou stránku. Forma vyprávění skrz různé pohledy je taktéž neotřepaná a zajímavá. Bohužel tady s pozitivy končíme.
Po přečtení oněch prvních deseti, dvaceti stránek je těžké udržet pozornost, neboť se zde spoustu věcí opakuje. Pokus o humor či uvádění "komických" postav (které jsou jen tak mimochodem absolutně zbytečné) působí děsně chaoticky a nuceně. Když se dostanete tak zhruba do půlky (gratuluji), tak zjistíte i to, že autor má sklony plést si odvahu s nadměrnou vulgaritou a potřebou šokovat ("vystřelené semeno, které měla od vlasů až k ústům"). Především celá povídka "Havran" je opravdu nešťastná. Je to jako koukat na pornografii, která se snaží o přesah. Jak už jsem psal výše... zbytečné a vulgární.
V čem však kniha nejvíce zklame? Chce si ukousnout příliš veliký krajíc chleba. Popsat generaci devadesátých let se snažilo už spoustu autorů - knižně, filmově či hudebně. Nutno dodat, že skoro ve všech případech se to nedaří a ani Univerzální katalog zoufalců není výjimkou. Tedy pokud netrpíte staromilskou představou o tom, že promiskuita začala existovat až v posledních deseti letech a že každý dnes řeší jen pohlavní orgány skrz sociální sítě, zatímco pozérsky poslouchá jazz ve svém pokojíčku u maminky ve svých šestadvaceti letech.
Celkově bych řekl, že se jedná o špatnou editorskou práci. Kdyby se ubralo na vulgarismech, zbytečných postavách, laciného humoru či opakujícího se děje a přidalo na vykreslení postav a proč jsou právě ony těmi univerzálními zoufalci, dočkali by jsme se zřejmě aspoň trochu kvalitního díla. Je zde až neuvěřitelně mnoho nevyužitého potenciálu a díky tomu tak tuto knihu za chvíli uvidíte nejspíš v prodejně levných knih za symbolickou částku vedle všemožných napodobenin Padesáti odstínů šedi.
2,5/10
Štítky knihy
postmoderna generace Y, mileniálové
Autorovy další knížky
2021 | Čokoláda pro wehrmacht |
2019 | Malej NY |
2016 | Kybersex |
2022 | Srab |
2024 | Osiřelo dítě |
V knize je příliš mnoho postav, takže jsem se v tom ztrácela. Přitom se mi líbilo, že jsou v některých částech střídány způsoby a pohledy vyprávění. A také to, že kapitoly jsou krátké, takže v tomhle ohledu se to dobře čte. Jinak mě neoslovila.