Únor a kultura
Jiří Knapík
https://www.databazeknih.cz/img/books/62_/62774/unor-a-kultura-62774.jpg
4
7
7
Podtitul: Sovětizace české kultury 1948-1950. Kniha o sovětizaci české kultury v letech 1948-1950 si klade za cíl přispět k poznávání vývoje naší poválečné společnosti. Výzkum kultury a kulturní politiky v tzv. zakladatelském období komunistického režimu stále nepatří na rozdíl od mocensko-represivních a ekonomických hledisek k frekventovaným oblastem badatelského zájmu Knapík přináší přehlednou studii o poúnorové bolševizaci kultury. Líčí nejen čistky, ale hlavně ustavení "převodních pák", které spoutaly jakékoliv svobodné rozhodování i umělecké vyjádření. Vysvětluje význam řady kampaní a podíl stranických a vládních představitelů, ale i prorežimních představitelů "kulturní fronty".... celý text
Přidat komentář
Vědecký popis zvláštní doby, kdy aktivně působili v umělecké sféře lidé později vymazaní z encyklopedií a zároveň se rozjížděl stroj na socialistický realismus až na věčné časy - ať už si pod tím jeho hlasatelé představovali cokoliv. Zevrubný sumář toho, kdo, kdy, kde, co, v jaké komisi. Vzhledem k roztříštěnosti jiné literatury o tématu na jednotlivé umělecké druhy je to vynikající soubor. Nečte se lehce, spíš se dá z toho množství informací sestavit směr, kterým se kulturní politika ubírala, a že nebyl vždycky přímý. Mezi faktografii autor včlenil své starší články o některých kulturních aférách, ty jsou čtenářsky vděčnější, ale pořád obsažné. Velice oceňuju kritické hodnocení jiné odborné literatury, poznamenané dobou nebo zaujatostí autora, ať už z jedné nebo druhé strany. Knapík se snaží být nanejvýš objektivní a daří se mu to.
Začátek se čte trochu špatně, je takový nezajímavý, spíše hlavně faktografický, ale ono podobně zaměřená práce asi nejde začít jinak. Pak už se to hodně lepší a mezi klasicky (až vědecky-studijními) informativními částmi probleskávají velmi zajímavé až překvapivé odstavce či celé části kapitol. Ano, počátek padesátých let byl, řekl bych, že nejen u nás, v jistém smyslu opravdu šílený. A to i v kultuře. Člověk až žasne, co všechno je člověk schopen vypustit z huby, co všechno je schopen považovat za normální a ještě k tomu uměnotvorné měřítko, z jakých všech prkotin je možné vybudovat takřka (proti)státní aféru. Ona ta podstat knihy je v podstatě velmi smutná, ale hodněkrát jsem se musel smát. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých informací, např. ohledně Vítezslava Nezvala, po tomhle bych si velmi rád přečetl nějaký jeho životopis. Po dočtení jsem došel vlastně jen k jednomu negativu, nebo ono to negativum svým způsobem ani není, ale tak nějak mi trošku v knize chybělo něco pozitivního z té doby. Nevěřím totiž tomu, že všechno, co se tu v letech 1948-1989 bylo jen špatné a zlé, byť to bylo konáno ze špatných, hloupých či doslova idiotských pohnutek. Autor se pokoušel vyhnout tomu primárně odsuzujícímu tónu (někdy mu to ale nevyšlo) a to si velmi cením, ale ze tčení mezi řádky by se něco takového najít určitě dalo. Ale není to tam.
Únor a kultura
Spousta zajímavých informací, ale nakonec jsem se v nich ztrácela. Na škodu celé publikaci byl také obsáhlý výčet jmen. Knihu jsem četla také proto, že mě toto téma zajímá. Docela mě ale zklamala.