Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/430264/bmid_uplne-cizi-lide-R6y-430264.jpeg
4
901
901
Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni sami: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání... Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují. A našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Nine perfect strangers, 2018
více info...
Přidat komentář
Vlastně docela dobrá kniha. První půlka vtáhne, zajímá vás, co přijde, jaké jsou ty úžasné metody, které promění lázeňským hostům život od základů... Ale jak už to často bývá, zápletka je taková nepravděpodobná.
Nápad zajímavý, styl psaní autorky mě nějak nenadchnul, ale to může být překladem a taky to bude souviset s tím, že jako předchozí knihu jsem četla od paní Mornštajnové a to se holt těžko přebíjí :-))
Některé myšlenky v knize se mi líbily, ale obecně za mě spíš takový průměr.
Ze začátku se mi knížka líbila. Bylo zvláštní, že se autorka soustředila na Frances. Ke konci
jsem se začala nudit. Knihu jsem dočetla , ale zklamala mě.
Začátek knížky je poměrně slibný. Střídání osob přispívá k tomu, že děj příjemně ubíhá. Nicméně zhruba v polovině mi přišlo, že se to nějak zaseklo. Tam, kde by mělo přicházet vyvrcholení, to stále plyne ve stejném tempu a v podstatě se nic neděje. Knížce by prospělo méně stran nebo více napětí. Tedy vlastně - prospělo by jí obojí.
Ja ani asi nevim jestli me to bavilo nebo ne. Ale asi jo, kdyz jsem to docetla, jen bych si to asi podruhe uz neprecetla. Neurazi, ale ani nenadchne :)
První polovina měla takový příjemný rytmus. Zábavné seznámení s postavami a postupné odkrývání jejich příběhů. Zajímavý nápad s očistným programem a chytlavý popis Domu pohody. Ve třetí čtvrtině totální propad. Neustále mi běžela hlavou slova našeho profesora sociologie z VŠ: "táhnete ten děj jako vařenou nudli". A na konci bohužel přišel prapodivně zpatlaný závěr, který byl v první řadě vysvobozením - že už to mám za sebou. Takže můj názor: rovných 50%. Průměr. Dobrý námět.
Za mě další čtivý příběh příběh této autorky. Měla jsem strach, že se budu v množství postav ztrácet, ale tentokrát to bylo v pohodě. Co kapitola, to jiný pohled na věc.
Recenze čtu až po přečtení knížky a jakémsi "vlastním strávení" obsahu. Tentokrát mě ale překvapilo časté nízké ohodnocení knížky. Za mě ale plný počet hvězdiček.
Od Moriarty jsem znala jen Sedmilhářky. Nijak mě nenadchly, ale já je pouze viděla, nečetla - to se nepočítá. Úplně cizí lidé mě zaujali tématicky. (A splatit svůj dluh vyhledávané autorce jsem se rozhodla taky na základě líbezně poťouchlého komentáře kap66). Do puntíku se však tentokrát shoduju s uživatelem marlowe (až na to, že já do dámské šatny můžu legálně). :))
Liane Moriarty umí psát skvěle. Na nic nečeká, vtáhne člověka od prvních stránek plastičností charakterů i prostředí, hned jste v obraze. Vzbudí očekávání i zvědavost. Těšíte se, co bude. Já až do zásadního dějového zlomu (došlo k němu celkem pozdě, skoro v půlce knížky), jenž měl – předpokládala jsem – přidat na tempu i dráždivě potlačované dramatičnosti a druhou část řádně vygradovat. Nezafungovalo to. Jen se vršily efekty, jaksi vykalkulovaně, jako když překyne těsto a zdrcne se šlehačka a – plop. Velké nic.
Konec už mě zklamal neskutečně, detailní sumáře osudů všech zúčastněných a nahonem spíchnuté kapitolky nových vztahů, které byly jen otrockým potvrzením dříve nadhozeného… To už jako by psala úplně jiná ruka.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, postavy byly zajímavé, příběh hezky gradoval, ale konec byl pro mě zklamáním. Doufala jsem a čekala jsem dramatičtější závěr, kterým by byla kniha "jiná".
Nenáročná, čtivá a ze života .. tak na mě zapůsobila tato kniha. Autorka skvěle popsala postavy a já tak mohla na chvíli žít jiným životem .. DÍK!
"Frances se zdálo, že dřív čtenáři mívali větší trpělivost, nevadilo jim, když si vývoj příběhu dával na čas, když se děj některých kapitol poklidně vinul krásnou krajinou a moc se toho tam nestalo, snad až na nějaký ten významný pohled do očí."
...
Moje první kniha od této spisovatelky. Čekala jsem úplně něco jiného, dokonce i jiný žánr, nevím, proč jsem si myslela, že je Liane Moriarty něco jako Shari Lapena, takže moje chyba.
Styl psaní se mi moc líbil. Byl něco jiného než obvykle čtu. Jen proto jsem stále ze svého "wishlistu" (knihy, které si chci přečíst a pořídit) nevyhodila Sedmilhářky. Ale co se týče příběhu, nijak zvlášť mě nenadchnul a já četla dál jen proto, protože jsem čekala nějaké "wow". Ale kniha není špatná, příběhy postav byly zajímavé, jen jsem moc nenašla tu pointu. Ale asi jen proto, že jsem zvyklá na něco jiného.
Celkově tedy knihu osobně hodnotím "nemastná - neslaná", ale se skvělým stylem psaní.
...
Úryvek z příběhu, který obsahuje malé spoilerové informace:
"Henry, ty jsi byl můj druhý manžel," řekla Frances. "Ale já byla tvoje první manželka. A tudíž jsem byla tak hezká."
"Proč si svoje manžele pořád počítáš?", zeptala se jí Gillian.
"Čtenářky jsou nedůtklivé, když jim dělá potíže zorientovat se v postavách," vysvětlovala Frances. "Člověk jim s tím musí pomoct. Nikdo z nás nemládne"
"Jenže tady nejsme v knize," namítla Gillian.
"Já myslím, že přijdeš na to, že jsme," odvětila Frances. " A já jsem samozřejmě hlavní hrdinka."
"Mám pocit, že ti šlape na paty ta vytáhlá Ruska," poznamenala Gillian.
"Nešlape," řekla Frances. "Je to celé jenom o mně. Jen pořád nevím, do koho se mám zamilovat."
"Ach můj bože, vždyť je to tak jasné," prohlásila Gillian. "To by poznal i slepý." Pak vykřikla do nebe: "Že jste to věděly hned od prvního dne?"
Na základě mnoha recenzí jsem od této knihy nic moc nečekala. Jen mě lákalo přečíst si ji. A to bylo jedině dobře. Kniha mě bavila, možná bych ubrala stránek o Frances a přidala o jiných postavách. Ale bavila jsem se a konec mi vůbec nevadil.
Wow, tak tohle byla smrst :D priznam se, ze konec na me byl ponekud zdlouhavy, ale jinak se mi kniha libila. Mela.sem trosku obavy, ze si budu plest postavy dohromady, ale kazda byla zcela jina, takze nebyl problem se v nich zorientovat. Doporucuji
Tak toto byla jednoznačně nejhorší kniha od autorky.. Velmi těžko uvěřitelné, roztahane, preskakovala jsem odstavce.. Za mě velký špatný.
Tuto knihu jsem začala číst se zcela jiným očekáváním, než jak mi kniha nabídla. I když se v podstatě do půlky knihy nic moc nedělo, směsice hrdinů, jejich charakterů a osudů byla tak zajímavě popsaná, že jsem stránky zcela hltala. Pořád jsem si říkala, co se tam tam teď stane, kde bude bod zlomu a kde děj začne gradovat. Když ten moment přišel, byla jsem vážně překvapená a o to víc byla kniha čtivá. Jen mě trochu mrzí, že samotný závěr a to, jak to s hlavními postavami dopadlo, bylo na můj vkus trochu odfláknuté. Jinak poklona autorovi, že jde i bez sadistických vražd, sexu, nevěr a přehnaného napětí napsat tak chytlavou knihu, kterou jen tak z hlavy nedostanu.
Knihu jsem přečetla docela rychle. Zajímalo mě jak to vše dopadne, takže určitě zaujala. Jen teda kdyby měla o 100 stránek méně, nic by se nestalo.
I když mám autorku ráda, tak tahle kniha mi moc neoslovila. Přiběh dost neuvěřitelný.
Zábavná oddechovka, která je naprosto v pořádku, pokud od ní čekáte zábavnou oddechovku. Jasně že by se to všechno takhle asi nestalo, ale co si budeme povídat - všichni (z určité generace) jsme kdysi sledovali Vyvolené nebo Big Brothera. Místy jsem se i od srdce zasmála. K dovolené u moře byla úplně ideální.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Vše od Moriarty je vždy příjemné čtení, a to platí i pro tuto knihu. Nepatří sice k top dílům od autorky, ale i tak je fajn.