Úřad pro zahrady a rybníky
Didier Decoin
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378667/bmid_urad-pro-zahrady-a-rybniky-XDH-378667.jpg
4
45
45
Na březích japonské řeky Kusagawa leží chudá vesnice. Je domovem muže s výjimečným talentem. Rybář Kacuró ovládá umění lovu nesmírně vzácných kaprů. Zásobuje jimi císařský dvůr a díky tomu zajišťuje obživu pro celou vesnici. Jednou však při práci utone v rozvodněné řece. Na dalekou a náročnou cestu ke dvoru se s posledním úlovkem musí vydat mladá a nezkušená vdova Mijuki... Román od nositele Gouncourtovy ceny přináší působivé, historicky věrné líčení Japonska 12. století, v celé jeho krutosti i kráse.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Le Bureau des Jardins et des Étangs, 2017
více info...
Přidat komentář
Myslím, že by mělo existovat nějaké speciální označení pro romány téměř či zcela bez děje. Pak by člověk věděl, do čeho jde. Tato kniha je zvláštní exkurz do jiné doby, národa, a do zcela jiného myšlení i hodnot, což bylo místy skutečně děsivé. Feministkám nedoporučuji. Stále váhám, zda to bylo jen zvláštní, či už spíš bizarní. Asi spíš to druhé.
I když jsem se jí nechytla na první dobrou, překvapivě mě strhla. Líbilo se mi neobvyklé prostředí a také oddanost Mujuki jejímu rybářovi.
Líbila se. Taková jemná a zároveň silná. Byla z ní cítit láska ke Kacuorovi a to od začátku až do konce. A nejen k němu, i k rybám a přírodě. Jen k závěru - je zajímavé, že ji napsal Francouz.
Kniha je plná pomalých úvah a obrazů z života v historickém japonsku. Pokud máte rádi napinavé detektivky, budete sklamaný. Pokud milujete literaturu, která vám dokáže vyvolat v mysli živý obraz se všemi vůněmi, pocity a dotyky, tak nešlápnete vedle. Lehce kontroverzní, ale určite né přisprostlé. Nuda to nebude :)
Kdybych měl tuhle knihu popsat jedním, jediným, slovem, pro množství vrstev bych ji nazval "sendvič". Knihy lokalizované do této oblasti Asie a nejlépe do jiného časového období mám rád. Jiný prostor, jiná kultura .... téměř bych to označil jako fantasy pro dospělé. Takže jsem po téhle knize rád sáhl. Přiznávám, že v první třetině jsem přemýšlel, jestli jsem nesáhl vedle. Poněkud rozvleklý děj "o ničem", kde mně ani náznakem nepřišlo, že by se něco mělo změnit. Nicméně, s postupujícími stránkami se děj rozvíjí a přechází do téměř básnického popisu, aby vyvrcholil do dramatického závěru. Upoutal popis života v tehdejší době - od života těch nejchudších po nejbohatší, popis dvorních rituálů až po popis pověr a kulturních tradic. Takže z knihy, která na mne v počátku působila přinejmenším rozpačitě jsem byl po jejím dočtení nadšen. A nádherná obálka jako bonus.
Jeden lidský život ve středověku nic neznamenal - ani v Japonsku, ani v Evropě. Mladá žena po smrti svého muže nemá pro co žít, veškeré své skrovné síly vrhne do úkolu, který považuje za nesmírně důležitý pro svou vesnici a čest svého zesnulého manžela, když se však po všech útrapách dostane do cíle, ukáže se, že vznešenému Úřadu pro zahrady a rybníky na jejích kaprech záleží pramálo. Vždyť v palácovém komplexu sešněrovaném etiketou a povinnostmi právě probíhá soutěž parfémů... Příběh se dobře čte a dovede překvapit reáliemi starého Japonska, tak odlišného od všeho, co známe.
Neočekávaně dobré, znalost dobových reálií využitá zajímavým a originálním způsobem.
Z této knihy jsem velmi mile překvapena. Vybrala jsem ji částečně podle obalu s příslibem japonské tématiky, ale to co se v ní skrývalo! Velmi originální a poutavý způsob, jakým je kniha napsaná působil tak pohádkově - tedy jako kdybych se ocitla u nějakého rybáře u ohně, zatímco mi vypráví tuhle starou legendu/příběh, jež se vypráví po generace. Tímhle vzdávám hold nejen autorovi ale i překladatelce!
Autor musel čerpat z mnoha, mnoha materiálů, aby vytvořil tak autentický příběh. Jedna z těch mála knih, co jsou něčím neobyčejné.
Styl mi nesedl, na druhou stranu musím ocenit hluboké znalosti, které musel k napsání autor načerpat.
Po knize jsem sáhla, protože mě zaujala krásná obálka a zvláštní název. I když knihu napsal francouzský autor, musím říct, že vystihl japonskou kulturu
naprosto dokonale. Úřad pro zahrady a rybníky není jednoduché čtení pro každého. V podstatě je to tak trochu ujetá metafora nemilosrdného kruhu života
a přírody. Všechno, co se v knize stane, nakonec perfektně zapadne do celé myšlenky o marnosti života. Celý příběh mladé ženy začíná smrtí jejího manžela,
který dodával ty nejkrásnější kapry do jezírek chrámů v hlavním městě. Mladá vdova se rozhodne splnit poslední objednávku a tak vyráží na cestu, na které se
střídají absurdní situace, vzpomínky na manželství a abstraktní sny. A tak pomale plyne cesta, která ji dovede ke stejnému osudu, který potkal její kapry, jejího
manžela i její vesnici, protože nemá na výběr. A úřad pro zahrady a rybníky a její představitel nad tím vším visí v prostoru, který vlastně neexistuju a existuje
zároveň, jako připomínka nesmyslnosti života. Zkrátka dokonalá jednohubka pro fajnšmekry.
Kniha je výborně napsána. Autor má lehký, ale přitom jemně popisný styl s lyrickým nádechem. Některé přízemní věci jsou zde popsány vzletně, až jsem se divila. Prostě se kniha dobře četla, ale obsahově jsem tedy zírala. Věřím, že to tehdy takto bylo, mnohdy je to ještě dnes. Muž je pán tvorstva a žena je hezká poslušná služka, která svého muže bezmezně miluje.
Kniha se mi líbila. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale vracet se k ní nebudu. Podřadné postavení tehdejší ženy mi lezlo pěkně na nervy.
Úřad pro zahrady a rybníky
(SPOILER) Jak vidím někde slovo "rybník", hned to musím mít. Tedy hlavně je-li "rybník" v názvu knihy :-). Název této knihy mě fascinoval, přestože jsem netušila, co od ní čekat. A tak jsem si ji opatřila... a nechala ji nejméně dva roky čekat na přečtení.
Někdy se mi totiž stane, že když se na některou knihu moc těším, nechávám si ji na zvláštní příležitost. Ta v tomto případě nastala při služební cestě sice jednodenní, ale s mnoha hodinami strávenými ve vlaku. A časným vstáváním.
Potřebovala jsem ve vlaku neusnout. Tedy aspoň ne tak, abych přejela cílovou stanici. A díky Kacurovi a Mijuki jsem vskutku zůstala vzhůru. Zejména kvůli Mijuki. Ona vlastně byla také na cestě, kde plnila pracovní povinnost. A dokonce se jí to povedlo. Samozřejmě nám to v kontextu doby a existujících možností může připadat neuvěřitelné. Skutečně by kapři mohli přežít kilometry a dny cesty v nějakých džberech? A jak by je drobná Mijuki vůbec mohla unést? Popisuje sice, že neunese 20 ryb, jak bylo zvykem u jejího manžela, dokud žil, že jich může vzít jen 8, ale i tak by každý z těchto kaprů o velikosti ca 500 g potřeboval pro zdárné přežití alespoň několik litrů vody. A jak by zvládla nevylít vodu z džberů při cestě přes hory?
Existují doklady o tom, že v minulosti se od nás vozili kapři v tzv. lejtách, tj. dřevěných sudech, do velké části Evropy. Vzduchování nebylo, ale řeky a potoky s čistou vodou ano, takže bylo možné vodu vyměnit, nebo ryby "prolít" čerstvou vodou. Jenže lejty se vozily na vozech tažených koňmi a byly uzavřené. Na druhé straně, Japonci jsou houževnatý národ a mnohé z toho, co dovedou, je pro nás nepochopitelné. Tak kdo ví, možná se pěší putování s kapry přece jen zakládá na pravdě. Úřad pro zahrady a rybníky totiž existoval, touha po krásných kaprech do jezírek rovněž (důkazem jsou dnešní koi-kapři) a odněkud je příslušní úředníci vzít museli...
Jakkoli Mijukino putování s rybami a vše, s čím se cestou potýká, vypadá neuvěřitelně, což teprve po Mijukině příchodu do hlavního města! Ano, tady je příběh skutečně bizarní. Mám na mysli zejména soutěž vůní a její výsledek – kdo zvítězil i jaké to mělo důsledky.
Těšila jsem se na nějaký pro Mijuko alespoň trochu přívětivý závěr příběhu. Zasloužila si to! Domů se skutečně vrátila živá, zdravá a s bohatou odměnou... jenže kam se poděl domov? Mijuko byla bezesporu šťastná, když splynula s řekou, kapry a posléze i svým zesnulým manželem... Já jsem však byla rozpačitá a říkala si, že čekat happy end od středověku v Japonsku asi bylo hodně naivní. I přesto mě kniha zasáhla – poučila i pobavila, dala mi nahlédnout do historie prastaré kultury. Všem, kdo se zajímají o Japonsko a jeho dějiny, vřele doporučuji!