URBEX – Opuštěná místa v Čechách
Katka Havlíková , Barbora Faiglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232490/bmid_urbex-opustena-mista-v-cechach-232490.jpg
3
55
55
Urban exploration, zkráceně URBEX nebo také městský průzkum či průzkum všeho opuštěného, co vzniklo lidskou rukou, je jedním z největších fenoménů moderní doby. Činnost, jejíž kořeny sahají mnoho staletí nazpět, zažívá v současnosti obrovský příliv popularity i v České republice. Lidí, kteří tyto stavby navštěvují, vyhledávají a fotografují, přibývá. Dvě urbexerky Bára a Katka už jich navštívily stovky. O některé z nich se chtějí podělit i se čtenáři a proto vznikla kniha plná mystických fotografií a příběhů z návštěv vil, kostelů, nemocnice či celého opuštěného města. Ke komunitě urbexerů se hlásí mnoho osob. „Zanech pouze stopy, odnes jen fotky“ je motto, kterým se řídí většina vyznavačů této poněkud netradiční a často nebezpečné záliby. Nevytvářet vstupy, neodnášet vybavení, nezveřejňovat lokace. To jsou hlavní pravidla urbexerů, kterými se snaží zabránit tomu, aby byla místa zničena. V komunitě existuje dilema: „Prozradím a pomohu zachránit, nebo prozradím a možná už nebude co zachraňovat. Na pár míst se možná skutečně podařilo upozornit, ale několik dalších bylo vandaly a zloději poničeno natolik, že už skoro není důvod je navštěvovat.... celý text
Přidat komentář
Byť se na zálibu v tzv. urbexu dívám s pochopením (bývaly doby, kdy jsem i já sama s foťákem zavítala do pár opuštěných továren, ačkoli se tomu ještě neříkalo urbex), přeci jen jde z mého pohledu o adrenalinovo-estetickou zábavu s prvkem nadšeného, lehce zvráceně romantického nomádství po ruinách. Větší smysl mi dává, když se někdo (obec, skupina lidí, rodina apod.) podobné polorozbořeniny ujme a snaží se jí dát nové využití, což mnohdy nelze energického nasazení dotyčných jedinců a/nebo finanční injekce. V knize mě zaujal hotel Theya, asi proto, že přesně vím, kde v Mariánkách je. Ve skutečnosti jde o bývalý areál Donbas, kterého se konečně někdo ujal a otevřel zde kavárnu (viz https://www.lesnimlyn.cz) a plánuje i otevření penzionu, takže pro nadšence krás zániku a romantiky urbexu je už asi lehce pasé Asi jsem až moc velký pragmatik, aby mě dojímala krása zániku, mě spíše zajímá krása nových počátků a fandím odvaze těch, kteří do záchrany podobných míst pustí.
Urbex mě uchvátil právě pro to, že i když už chátrající stavbu fotograf nezachrání a nepomůže k její obnově (ale i to se stává), alespoň zdokumentuje, jak stavba kdysi vypadala, pro informaci dalším lidem, například architektům, historikům a jiným zájemcům, třeba i z jiných generací. Zbude z ní alespoň něco, dochování něčeho, co tu kdysi stávalo. Je zajímavé i vidět jak časem objekt chátral, jak vypadal po roce, když částečně spadlo první patro, jak si místo začala postupně brát a zabydlovat příroda a vznikají tak unikátní fotografie, kdy třeba těsně vedle povlečené postele a závěsům ještě pověšeným u okna, kde by se snad ještě dalo bydlet, vyrůstá najednou z podlahy strom a ostružiny. Fotografie jsou to většinou tajemné, strašidelné i nádherné, neobyčejně atmosférické nebo bizarní, a i pro to se urbexu říká „krása zániku“ a fascinuje tolik lidí. Mám ho ráda ne pro to, že je to v současnosti módní zábava nekonvenčních lidí, ale právě pro ten nesmírně zajímavej výlet a uměleckej počin.
Tato kniha obsahuje třeba Kostel Nejsvětější trojice (Dům Páně, který Bůh opustil), Vilu Cabrio (Místo, kde bydlí příroda), Pfaffenhof (Okultní vila zahalená mlhou), Milovice (zmizelé město duchů) nebo zchátralé nemocnice. Autorkám knihy nevytýkám, že dokumentují nejprovařenější objekty. Za každou reklamu urbexu, jeho připomínku nebo informaci jiným, že existuje jakýsi průzkum všeho opuštěného, jsem vděčná a vydaných knížek na tohle téma není mnoho. Třeba to někoho povzbudí seznamovat se s nepoznaným, pátrat dál, objevovat nebo dokonce zachraňovat pozapomenuté památky apod. Navíc focená místa fanoušci urbexu většinou úzkostlivě tají, z různých důvodů (například aby se dosud ještě zachované památky s artefakty nevykrádaly – z objektu se zásadně nic nevynáší, jen se to zdokumentuje), a proto se k méně známým objektům nedá snadno dostat nebo se prostě masově nezveřejňují. Podoba, natož pak název a poloha mnohých objektů, pak patří jen úzkému okruhu vyvolených. Na facebooku jsou různé skupiny, většinou uzavřené, ale i tak se dá k mnoha tajuplným fotkám, z kterých se tají dech, dostat. Krátce řečeno: jsem ráda, že kniha o urbexu vyšla, ať už je podle někoho zajímavá nebo podle jiného méně vydařená po textové nebo obrazové stránce, děkuju za ní.
„Hledání opuštěných staveb je nekonečným závodem s časem. Nikde není zaručeno, že místo ve chvíli, kdy ho průzkumník dohledá pomocí všech dostupných technologií, ještě stojí. Budovy bez využití mizí z povrchu zemského čím dál rychleji, aby uvolnily místo něčemu, co společnost víc potřebuje. Jménem pokroku tak mizí nejen unikátní místa, ale i kusy historie lidstva.“
S tímto citátem nemůžu úplně souhlasit. Bohužel mizí i architektonické skvosty, zámky a kdysi hodnotné, luxusní hotely v dnes už kdo ví proč nepoužívaném lázeňském místě s dosud funkčními minerálními prameny a jiné stavby, například se neudržují ještě poměrně zachovalé bývalé nemocnice, které by společnost určitě ještě potřebovala. Jen kdyby se třicet vlastníků jednohlasně shodlo na rekonstrukci, prodeji někomu, kdo má na opravu chuť a prostředky na další využití. Také se rozmohl další fenomén, stavba, která je památkově chráněná, po pojištění proti požáru vlastníkům zázračně rychle shoří, jen aby uvolnila místo plechovým skladům, které budou mít krátkodobější využití. Další oblíbený hit: zahraniční zájemci skupují umělecky hodnotné, zdobené objekty, které sloužili aristokratům a následně dalším uživatelům, a to kvůli rozsáhlým pozemkům, lesům a rybníkům, které k nim za babku patří. Slíbí rekonstrukci velkolepé stavby, pak pozemky prodají a unikát nechají zchátrat a zaniknout. Tolik k diskutabilní větě, že toto počínání společnost potřebuje.
Kdysi jsem o této zábavě četl v Lidových novinách; je spousta zájemců, kteří se vydávají po stopách opuštěných budov na svoje vlastní riziko fotit tajuplná místa. Urbex je de facto o přiblížení historie ať už významných či nevýznamných staveb pro širší veřejnost. Má to jen zásadu a tou je vniknout do budovy, vše nafotit, nic z budov neodnášet a nedávat zveřejnění, kde se budova nachází. Z mých studentských let mám nprávě několik fotografií schovaných, některé budovy ač jsem před 20 lety nafotil, už dávno nestojí, místo nich je jen obyčejný zarovnaný pozemek nebo stojí významnější budova pro obce.
S Urbexem jsem se setkala poprvé až v této knize. Do doby než jsem knihu objevila v knihovně, jsem neměla tušení, že něco takového existuje. Zatím stále nemám jednoznačný názor, protože nevím k čemu to je dobré. Pokud toto hnutí, ty budovy skutečně zachraňuje, pak je to fajn věc. Pokud je to jen adrenalinová zábava, tak je to nesmysl. V knize byl zmíněn i Labský dvůr v Děčíně, ale budova chátrá dál. Pokud je tomu tak i s ostatními stavbami, které tu jsou, pak to asi nemá cenu vydávat takovéto knihy. Anebo celé tohle hnutí špatně chápu.
Místa byla vybraná fajn, text mi také nijak extra nevadil (určitě byl čtivý), ale chybělo mi více fotek a jak zmiňují další lidé - lepší kompozice by bodla.
Knížku jsem si šetřila a četla si každé místo hezky zvlášť před spaním. Podle nápověd v textu jsem si všechna místa dokázala najít, koneckonců je to takový urbexový mainstream. Kochám se však pouze fotografiemi. Na ubexové výpravy nemám odvahu. A je to dobře...
Kniha představuje 15 opuštěných míst, např. Barrandovské terasy, město Mílovice, již srovnané se zemí, nebo kostel sv. Jiří v Lukové, celosvětově proslulý nainstalovanými sochami duchů (věřících). Z každého místa je v knize pouze 4- 5 fotografií. Čekala jsem jich více a zajímavějších.
https://www.facebook.com/VIDEO-%C4%8CIST%C3%9D-Z%C3%81B%C4%9AR-215040895610166/
https://www.facebook.com/FOTO-Zachycen%C3%AD-%C4%8Casu-1029517560527676/?hc_ref=NEWSFEED
Naprostý souhlas s uživatelem Konformita. Urbex je v poslední době hodně populární, a kniha samotná působí dojmem, že dvě kámošky z fejsbůku se dohodly, že půjdou udělat něco cool a co třeba nafotit urbex a třeba z toho ještě bude nějaká koruna, když to vydáme jako knihu. Nakonec proč ne, pro člověka, který se s tímto tématem setkává poprvé je to docela slušný úvod. Původně jsem si chtěl knížku koupit, ale teď jsem rád, že jsem si jí nejprve půjčil v knihovně. Jinak doporučuji skutečnou knihu o urbexu a to sice tuhle: http://www.databazeknih.cz/knihy/urbex-cz-krasa-zaniku-245685
Rozhodně pěkná práce mladých slečen, které se chopily v dnešní době dost aktuálního tématu. Podle mě sice urbexové fotky nepatří až tak do knih, jako do sbírky urbexáků (a případné nelokalizované chlubení se na internetu), ale bylo pěkné si přečíst příběhy lidí, kteří navštívili již profláknutá opuštěná místa v ČR. Za mě 3 hvězdičky za dobrý nápad, výběr lokalit a příjemně strávenou hodinku v MHD. :)
Podle mě pěkně poskládaná knížka dobře shrnující taková ta nejprofláklejší opuštěná místa v Česku. Povídání je to pěkné, když člověk opomene sem tam nějakou chybu, jak už zde bylo zmíněno. Co mě trochu uvádělo do rozpaků, byly fotky. Celkově si myslím, že by se některé z nich daly vyfotit lépe. Ať už z hlediska světla, ostrosti nebo kreativity. Místy to opravdu budilo dojem, že byly objekty foceny tak "na honem".
Urbex bez urbexu! Působí na mě dojmem: všechno dneska nafotíme a co nejrychleji, ať to stihneme než se setmí. Na jedné fotce můžeme nalézt ráno a na další podvečer. Všechny ostatní se nacházejí mezi tím. Všude je ta stejná šedá obloha. Opuštěné stavby, místa dýchající historií, lidskou činností, místa, na která se lidstvo vykašlalo po tom, co je využilo. A hlavně mráz přebíhající po zádech, když si takové obrázky prohlížíte. To je urbex. Urbex paní Havlíkové a Faiglové to bohužel postrádá. Nepochopila jsem rovněž ty duchy v kostele, to je jako nějaký doplněný urbex?? Holčinky by se měly naučit pracovat se světlem, to vím i já - absolutní nefotograf. Nekupovat, zklamání, vyhozené peníze!
Nadšenecká knížka pro nadšence. Úžasné fotky a vábivý, až romantizující text. Výborný formát a moc povedená grafika, jen je škoda, že text neprošel pořádnou korekcí. Určitě by bylo fajn i trošku zapracovat na terminologii. Celkově ale před holkama smekám, že se jim podařilo z nepřebernýho množství materiálu poskládat knížku, což českej urbex posouvá zase o level výš a tak nějak dává jistotu, že fotky navštívených míst nezmizí v propadlišti digitálních dějin.
Kniha se mi celkem líbila, opuštěné stavby mě odjakživa fascinují. Trochu mě mrzí, že tam staveb nebylo víc a co mě mrzí hodně je to, že text neprošel rukou korektura a člověk občas narazí na podivné nelogické obraty nebo drobné faktické chyby.
Ruiny mají své kouzlo. Podněcují fantazii, vyvolávají romantické či děsivé představy. Vlastně je dobře, že stále vznikají nová opuštěná místa, která umožňují prožívat dobrodružství objevování. Každý se neodváží lézt přes plot a procházet stavby propadající se do zkázy. Díky působivým fotografiím lze jejich interiéry navštívit zcela bez rizika újmy na zdraví.