Usedlost
Maria Turtschaninoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521930/bmid_usedlost-65a0f76a9520f.jpg
5
90
90
Usedlost se odehrává na jednom místě, ale v různých dobách. Začíná v současnosti – žena, která odlehlé rodinné stavení s pozemky právě zdědila, k nim nemá příliš silný vztah, připadá si tam cizí. Ale jak chodí po vsi a zařizuje vše potřebné, na každém kroku ji někdo poznává. Jako by ji poznávala snad i samotná země. Pochází zkrátka odsud, z místa, kam v 17. století přišel vysloužilý voják Matts, založil první políčko a svázal svůj život se zdejšími tajemnými lesy a močály. Přes čtyři století sledujeme osudy jedné rodiny na jednom místě, ale není to tradiční kronika – Usedlost mluví mnoha hlasy, každý je naprosto originální, má svůj rytmus a poetiku. A nevyprávějí jen lidé: stejnou důležitost může mít i chleba, kámen, ptáci nebo rostliny. Kořeny lidí a lesa se proplétají v hlubinách země. Román připomíná, odkud jsme přišli, a vybízí k úvahám o tom, co po sobě zanecháme budoucím pokolením.... celý text
Přidat komentář
Usedlost je skvostná záležitost. A patřím mezi její fanoušky.
Životní příběhy jedné rodiny tvoří úplný obraz života na usedlosti, který se formuje bezmála pět století. To nejsou příběhy, ale balady, prosycené venkovským folklorem a romantismem, ale i ne mnohdy přívětivou historií. Každý příběh je svým způsobem jedinečný, a přesto je tak důmyslně navázán na další. Měla jsem totiž zprvu obavy, že nerozpoznám v čase rodinné vazby, ale ty se úplně rozplynuly. Četbu jsem si náramně užila, a přiznám se, já si ji postupně dávkovala. Atmosféra, kterou autorka v knize vykresluje, ač se muže jednat i o smutné okamžiky, ale s životem tradičně svázané, pohladí na duši. Vlastně jsem si vzpomněla na svou prababičku, jak jsme za ní jezdili jako děti, chodili ke kravám, brodili se v řece Doubravce, váleli se v Kubatovic seníku, stanovali nebo vedli žabomyší války s místními dětmi… Díky Usedlosti od Marii Turtschaninoffé jsem se vrátila zpátky… A to pro mne moc znamená. Nádherné čtení!
V nedávné době jsem četla dvě obsahem docela drsné knihy, odehrávající se na statku na severu (Odkaz a Půjdu s tebou), tak jsem tak nějak podvědomě čekala další nálož. Ale žádné "do třetice" se nekonalo. Ne že by Usedlost byla nějaká idylka, odehrávaly se tam kolikrát docela vážné věci, ale celé to bylo takové až bych řekla něžné. Krásně napsané. Radost číst.
Tohle je tak překrásná kniha, že ji snad ani popsat nejde..
Procházíme několika staletími na území finské usedlosti Nevabacka a prožíváme osudy lidí, rodiny, generací od založení v 17.století až po současnost... A nejen to, autorka skvěle propojila i historické události jednotlivých staletí s postavami na této zapadlé usedlosti uprostřed lesů, křovin a mokřadů..
Je to taková kronika jednoho místa, kde k vám mluví hlasy všech, kteří zde žili, pracovali, smáli se a truchlili, těch kteří žili v časech blahobytu i těch, kteří sotva přežívali.. těch kteří byli spjati, i těch kteří se odcizili... A přeci je k tomuto místu něco táhlo... Kořeny...
Kořeny, které cítíme, když se vrátíme na místa, kde žili naší předci, něco nepopsatelně známého.. něco co nás děsí i uklidňuje zároveň.. místo kde i část naší ,,duše,, zůstává, až i my se staneme něčími předky.. a snad i ten kousek nás bude jednou šeptat pradávné příběhy...
,, Můžeme zmizet. Možná už se to děje. Tolik jiných druhů to potkalo. Proč by to s námi lidmi mělo být jiné? Ale místo nezmizí. Změní se, ale přetrvá.,,
Usedlost je takový Pravěk a jiné časy pro Finsko. Autorce se povedla moc pěkná prvotina, která je zajímavá jak formou, tak obsahem. Jednotlivé kapitoly fungují jako samostatné povídky, propojené místy, postavami, přírodou a někdy i nadpřirozenými bytostmi. Některé příběhy mnou rezonovaly více, některé méně, jako celek kniha funguje velmi dobře a pokládá otázky, nakolik nás formuje krajina, která nás obklopuje, a krev lidí, ze kterých jsme vzešli.
Vítejte v krajině Divomeší, která se podle vodítek v textu nachází ve švédskojazyčné oblasti finské vnitrozemské krajiny lesů, jezer a bažin provincie Pohajanmaa a v níž rostou kromě hustých lesů i borůvky, brusinky, morušky a klikve, kvetou všemožné byliny i jeden druh vzácné orchideje, kde žijí sobi, medvědi i vlci a můžete tu narazit i na mytický lesní lid…
Usedlost postavil na místě zvaném Nevabacka už v 17. století vysloužilý voják Matts a jeho potomci v ní žijí dodnes… V každé kapitole promlouvá jiný hlas příbuzného, střídají se hlasy žen i mužů, dětí, mladých lidí, dospělých i starců, liší se i forma vyprávění, kromě převažujícího klasického zde text tvoří i básně, dopisy, deníkové zápisky, báseň v próze… Současně vyprávění mapuje rovněž klíčové okamžiky historie, které dění regionu ovlivnily, například epidemie moru či tyfu, hladomor, okupování území Rusy či období druhé světové války…
Usedlost je de facto barvitá sága jednoho rodu, jenž je pevně spojen s daným místem a s místní přírodou, s jeho tajemnou atmosférou i místními mýty a pověstmi… Pro mě osobně to bylo nádherné čtení, které podněcovalo mou fantazii a k němuž jsem se každou volnou chvíli nesmírně ráda vracela…
České vydání je věnováno památce Jana Dlaska, předního českého odborníka na švédskou, ale především finskou literaturu, který zemřel 21. prosince 2023 po střeleckém útoku na FFUK…
Hodnocení: 5 * z 5 *
Nenápadný vzhled obalu skrývá nápadně dobrý příběh. Jedná se o kroniku jednoho úžasného místa, vyprávěnou lidmi zde žijícími. Na pozadí tohoto příběhu se i lehce dozvídáme něco z finských dějin. Každá kapitola je jedno časové období, jeden člověk vypravěč. My se náznakovitě dozvídáme o předešlém vypravěči, v podstatě autorka nechává na čtenáři, zda si informace pospojuje. Každý vypravěč má svůj styl vyprávění, každá kapitola - období - svůj název. Ačkoliv se jedná o období zhruba 400 let, děj pěkně plyne. Také je toho dost k zamyšlení. Člověk přišel, snažil se a zmizel. Tenhle příběh není o tom oblíbit/neoblíbit si jednu postavu. Je to o tom uvědomit si, že jako člověk i lidstvo jsme tu jen na chvilku, že nám příroda tu nádheru kolem jen půjčila. A že prohráváme.
Hezké. Autorka si to trochu ulehčila tím, že z každé generace vybrala jednu osobu a té věnovala vlastně samostatnou povídku, takže se nemusela mořit s nějakou ságovitou návazností a mohla taky experimentovat s formou jednotlivých částí (básně, příběh v dopisech). Tím pádem jsou některé části hodně zajímavé a některé míň. Čtenáři může být někdy líto, že se o někom nedozví víc, a mezi řádky si musí dohledávat rodinnou návaznost, čímž je hezky vtažen do děje a může sám dumat nad svou vlastní rodovou linií a nad tím, co odkáže dál. Osobně si nemůžu zvyknout na francouzský přepis autorčina příjmení, když česky by se to normálně dalo napsat Turčaninov, ale dneska už by to asi nebylo korektní...
To si takhle jednou člověk vybere takovou nenápadnou knihu,i obalem nijak omračující a pak jen užasle čte.A taková : Chleba a kámen,tu bude mít člověk ještě dlouho v sobě.
Rád jsem Tvoji knihu poznal,Mario.Děkuji.
5*
Kniha je plná nádherných myšlenek a vět, které vás zasáhnou a zůstanou v paměti, ostatně jako celá kniha. Určitě je to však příběh, který k vám musí přijít v ten správný čas. A když ten správný čas nastane, dostane se vám mimořádného zážitku. Nechtěla jsem ji dočíst, nechtěla jsem z ní odejít, ale zároveň jsem ji nemohla dát z ruky.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Během pěti století, jedna rodina, kdy vše začalo u vysloužilého vojáka Mattse. Na jednom místě s rodinnými příslušníky a jejich sousedy postupně zažijeme spoustu historických momentů (třeba hladomor, či zimní válka), ale hlavně nahlédneme do jejich životů. Jak na každého usedlost Nevabacka působila? Co se mi na knize líbilo asi nejvíce bylo, že je protkaná mystikou a opravdu působí až poeticky. Čtení bylo jednoduché, stránky mi pod rukou lítaly a i když v létě čtu daleko méně, tenhle skvostík jsem přečetla během tří dnů. Zároveň nesmím opomenout grafickou podobu knihy, nádhera.
Tento román má svůj přesah rozhodně v tom, že při sledování různých generací, donutí člověka se zamyslet nad svými činy a svým chováním. Přecijen, co chceme, aby po nás zůstalo těm, co přijdou po nás?
Jedno místo, několik staletí a generací, a stále jiné a nové příběhy, které vypráví Usedlost. Za zapůjčení a doporučení moc děkuji mé milé @marketa_kom_books.
Kdysi dávno, v 17. století, se vysloužilý voják usadil poblíž mokřadu a založil si zde své obydlí a obživu. Jeho spojení s přírodou mělo až magický nádech, který provází toto místo napříč staletími.
Tato netradičně pojatá kronika jednoho místa mi často připomínala vyprávění o legendách a mýtech spojených s pradávnými kulturami.
Vyprávění jednotlivých postav se prolíná a navazuje na předchozí generace, a vše se propojuje právě díky domu zvanému Usedlost, která byla domovem pro mnohé.
Poutavé zamyšlení nad vlastními kořeny a také nad odkazem pro budoucí pokolení. Doporučuji!
Parádní kniha mapující život na usedlosti Nevabacka v průběhu 400 let. Jsou tu zmíněny všechny zásadní historické události jako třicetiletá válka, ruský vpád,hladomor v 19. století, opět Rusko na počátku 20.století, zimní válka vehementně let 1939 až 1940 a tyto události se promítají do života všech majitelů usedlosti a jejich rodin a sousedů. Žijí s lesními bytostmi, lesem, zvířaty a vnímají koloběh roku a tvrdě pracují
ano, musím uznat, že kniha je krásně napsaná. Já mám tyhle rodinný ságy v oblibě. Zpočátku je tam trochu nadpřirozeného a to já nemusím. Ale k té době tyto pověry patřily. Krásně se čte, je tak poetická. I přes všechny potíže, kterými hlavní hrdinové procházejí. Pěkné a čtivé
Nádherná kniha. Obalem, obsahem, pojetím dějin a koloběhu života. Poetické čtení o krásách lesa, divoké přírodě, blatech, v krajinách, kde ještě člověk nezapomněl, kým je. Zásahy nemocí, válek, příchodů, odchodů, naplněné touhy, lesní lidé, kteří jsou nebo ne, oběti, které přinášíme jim nebo sobě.
Nádherná kniha.
Asi se mi budete smát, ale já už jsem si strašně dlouho nepřečetla knížku, která by tu moji věčně zasněnou duši zabalila do hřejivý deky a nechala ji tam tak dlouho, jak sama bude chtít...
Přírodu jsem milovala vždycky a les dvojnásob. Jako malá holka jsem ho měla denně takřka na dosah. A čím jsem starší, tím víc toužím po tichu. Po vlastním prostoru na myšlenky a nekonečné přemítaní.
Usedlost je kniha, která mi ten pocit dala. Zachycuje proměnu jednoho místa a jedné rodiny po dobu čtyř století. Zachycuje severskou historii a nechává promlouvat různé postavy včetně přírody samotné.
Je melancholická, poetická a k zamyšlení.
Nechybí mytologie, pověsti, pověry a fantaskní prvky.
Mluví o vztahu lidí k přírodě, o tom, co po nás zůstane a o tom, co předáváme dál.
Připomíná dobu, kdy si člověk na živobytí vydělával tvrdou prací a neměnící se koloběh života.
Má krásný ilustrace a číst se vám bude skvěle, protoze @turtschaninoff je skvělou vypravěčkou :) Doporučuji!
Pro mě jde o literární událost letošního roku, která má všechno, co mám rád – finskou přírodu, sepětí člověka s místem napříč generacemi jednoho rodu a magický realismus, kde se sny, staré příběhy, pověsti a předkové stále nějakým způsobem objevují v životních příbězích současníků. Je tu i hodně prvků severské lidové kultury, zvyků, znalostí, dovedností, řemesel, zkušeností a těžkých osudů. Fascinuje mě, jak přirozeně autorka dokázala zaplést jednotlivé příběhy nositelů jednoho rodu v průběhu pěti staletí nejen mezi sebou, ale i s proměnami místa a velkými dějinami, které i na tuto venkovskou samotu osudově doléhají. Vše se tu prolíná jako ty úponky vegetace na obálce i krásných průvodních ilustracích a jak se výstižně píše na předsádce: "Kořeny lidí a lesa se proplétají v hlubinách země". Knihou prostupují i opakující se motivy, jako je např. tajemná žlutá orchidej rostoucí na blatech, jejíž jméno nikdo nezná. Samotný žánr je pozoruhodný, protože jde vlastně o povídky, které se svou provázaností a vazbou k jednomu rodu a jednomu místu skládají do románu, a tak jde současně o kapitoly – a všechny jsou velmi silnými lidskými příběhy. Určitou ženskou moudrostí a intuitivním vhledem do charakterů a prožitků postav mi to připomnělo mou jinou oblíbenou knihu "Čarování s láskou" od Louise Erdrichové z úplně jiného konce světa. Líbilo by se mi, kdyby kniha byla vybavena rodokmenem postav pro snazší orientaci napříč kapitolami / generacemi, i když na druhou stranu ta přesná genealogie tu není tak důležitá a není důvod se v tom příliš utápět. Nevím, co víc k tomu napsat, prostě kniha, která má obtížně pojmenovatelné kouzlo a nedá se dostatečně vynachválit: 110%.
Krásné poetické čtení o jedné rodině. Kniha se mi četla velmi dobře, hodně se mi líbil popis přírody a všední život na usedlosti. Kdo si chce opravdu u čtení odpočinout, tak tato kniha bude to pravé.
Rodová kronika, příjemně se čtoucí kniha, některá období mě bavila hodně, že bych jim věnovala více prostoru.
Štítky knihy
venkov nadpřirozené bytosti finská literatura člověk a příroda ságy rodinná historie, dějiny rodu 17.-21. století finskošvédská literatura
Usedlost
Nepatřím mezi nekritické obdivovatele této knihy a vysvětlím proč.
Ta kniha je výborně usazená v místě, kolem kterého jdou dějiny a jím procházejí lidské osudy, které na sebe navazují. Oceňuji onu navázanost, ty "háčky", kterými se každá kapitola - příběh další generace - navazuje na tu předchozí. To je někdy až důmyslné a překvapivé. A člověka vlastně baví, jak je daný příběh s tím předchozím propojen. Dále oceňuji atmosféru, nebo genius loci místa, odlehlého "dvoustatku" nedaleko lesa, mokřadů a blat, s nimiž je třeba také vycházet v soužití dobře. Tím se do příběhů dostává jakési transcendentno, nebo alespoň tajemno, a pracuje se s ním zde jako se samozřejmostí, ať si křesťanství říká, co chce. Dál musím pochválit některé z příběhů, které jsou skutečně velmi silné.
Chyběla mi však určitá vypravěčská bravura, která by knize dala tah. A dokonce se to ani autorce nedá vytknout, protože ona ten tah mít nemůže. Způsob, jak je konstruovaná, je principielně rozpadlý a roztříštěný - je to série různě silných příběhů, malých povídek, někdy umně spojených malými háčky, ale autorce se nepodařilo vytvořit ten spodní proud návazností. Nemyslím dformální spojení, které jsem nazval "háčky". Myslím jako generační řešiště, kterým tečou osudy. Tu roztříštěnost podporuje i podle mne zcela zbytečné střídání různých žánrů (popis, dopisy, deníky), které jsou spíš výsledkem toho, jak to chtěla autorka oživit, ale je to tam jen několikrát, nemá to opodstatnění ani v celku, ani ve struktuře. (I když se mi třeba líbil zrovna nápad s dopisy, které píše jedna kamarádka druhé, a nevidíme jedinou její odpověď a jsou to dopisy právě z Usedlosti ven.) No a pak mi scházelo to, že kniha nemá jednostně nastavenou poetiku v míře tajemnosti. Zatímco v první kapitole je samozřejmé, že lesní žena chce zastavit usadivšího se vojáka v dalším zúrodňování mokřadů, tento přirozený život s lesem postupně umlká, pak se v druhé půli knihy omezí jen na jeřáb a na výra, který věští neštěstí, a jediným leitmotivem je ona žlutá květina, neznámá orchidej, která jakoby téma přirozené tajemnosti lesa zastupuje. To je podle mne velmi slabá linie, a vypadá to, že autorka, která dosud psala Young Adult Fantasy, když se vrhla na román pro dospělé, a jakoby si to uvědomila až v půli psaní a tak začala tuto fantaskní linku omezovat, až ji uspala úplně. A je to škoda, protože to jí právě velmi dobře šlo. Navíc bych s ní souzněl i ideově, les a jeho tajemství je přirozenou součástí našich životů, jen s tím umíme míň a míň pracovat - což může být i pochopení této linky, ale abych nevkládal autorce něco, co tak nemyslela.
Zkrátka je to dobrá kniha, ale pokud si přečtete Stefánssona Tvá nepřítomnost je tmou nebo Tokarczukové Pravěk a jiné časy, pochopíte, že Usedlost se autorce sice povedla, ale výrazem, překvapivostí, tahem a vypravěčskou bravurou je to o řád níž.