Ústav
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436882/bmid_ustav-e5N-436882.jpg
4
1145
1145
Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna… Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2020 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Institute, 2019
více info...
Přidat komentář
Uff,tak právě dočtená 53 kniha od Mistra mě pramálo potěšila a ve svém hodnocení se přidám k těm 6,kteří knihu hodnotí jako slabou,či vyloženě špatnou(je to i můj případ).20%.
Děsivá představa o tom, jak je možné experimentovat s lidskou psychikou a navíc dětskou. Bála jsem se o děti, bylo mi jich líto a rozum mi nebral krutost a nemilosrdnost dospělých. Jen konec na mě byl moc sci-fi, ale to je King.
Som rád, že King stále píše pútavé knihy. Prvá časť bola trochu rozvláčna, no druhá polovica mala spád. Rád si knihu ešte niekedy prečítam.
(SPOILER)
Přiznám se, že psaní Stephena Kinga zbožňuju. Hlavně díky tomu, jak pomalu, ale jistě dokáže budovat atmosféru a postupně poodhalovat charaktery jednotlivých postav. To samé platí i pro Ústav, který mi připadal skoro jako epizoda ze seriálu Akta X – tajná organizace fungující bez jakéhokoliv vědomí veřejnosti dohlížející na pořádek ve světě… jo, to mě hodně bavilo. Člověk z toho měl až pocit bezmoci, zejména při Lukeově útěku, kdy na něj všude číhali potenciální spojenci Ústavu, aniž by je šlo nějak rozeznat.
Jedinou výtku tak mám ke konci, což bohužel pro Kinga platí skoro ob knížku – paradoxně si pod sebou podřezává větev, protože začátky a další části jeho příběhů jsou tak chytlavý, že člověk čeká na konci něco tak moc extra, co snad ani není možný napsat. Zase dojde na epický a výbušný finále. Přitom mám pocit, že Ústavu by slušelo něco mnohem komornějšího... škoda.
Pro mě překvapivě jedna z top Kingových knih. Zlo procházející příběhem bylo místy skutečně tak intenzivní, že jsem musela přestat číst - to umí jenom King. Postavy a prostředí jsou jako obvykle krásně vykreslené, takže člověk má pocit, jako by byl uprostřed dění. King tentokrát vynechal démonično a vsadil na o něco realističtější zápletku, což je pro mě bonus. Výtku mám ale k překladu a korekci - kniha v tomto ohledu bohužel obsahuje spoustu podivností, což ji docela sráží...
Tak trochu šmrncnuté Bradburym a jeho klučičími příběhy... jenom kingovštější.
Jenom ta velice volná práce s uvozovkami, ta mě nadzdvihovala. Tu chyběly, tam přebývaly... Hanba korektorům.
Nebavilo mne to. První Kingova kniha, kde jsem se nutila do dalšího čtení. Ovšem, je to v podstatě napsané moc pěkně, a Kingovka s dětskými hrdiny snad ani nemůže být tak úplně špatná - ale rozvleklý styl vypravování a dokonce (!) sem tam logická chybka mne přivádějí na myšlenku, že s tím snad starému pánovi někdo pomáhal... Někdo trochu nešikovný.
Možná to není nejlepší King, ale mě se líbil a bavil. Ústav mi trochu připomínal Žhářku, mám ráda Kingovy knihy s dětskými hrdiny, které teda zrovna nešetří...
Pre všetkých tých, ktorí dali knihe zlé hodnotenie, pretože to (podľa nich) už nie je TEN King, mám odkaz: nie je, pretože nemôže byť. Pri písaní tejto knihy mal sedemdesiat rokov a nemožno očakávať, že bude písať rovnako ako keď mal tridsaťpäť a sypal do seba rôzne povzbudzováky. Z môjho pohľadu majú tieto vyjadrenia takú cenu, ako píše King na strane 130, akú má trojdolárová bankovka.
Čo sa týka samotnej knihy, je naozaj dobrá. Nie je skvelá, ale oproti iným Kingovým dielam nemá pokazený záver - a to je u mňa v rámci hodnotenia jeho kníh veľké plus. Vzhľadom na to, že je to už pán na dôchodku, tak mu to píše stále skvelo. Na rozdiel od G.R.R.Martina, na ktorého odkazuje v dôvetku, však nemusíme čakať na dokončenie jeho opusu "Temnej veže". Stihol ju napísať počas svojho života a pomedzi to aj mnoho iných kníh. Či to stihne aj Martin pri jeho životnom štýle a výraznej nadváhe, nuž uvidíme.
Stephen, ďakujem za veľmi voľné pokračovanie Podpaľačky. Tá ma zasiahla síce oveľa viac (našla si ma v správny čas), no za príbeh o inštitúcii sa rozhodne hanbiť netreba.
A ešte citát, ktorý ukazuje, čo si SK myslí o Donaldovi.
"Vedela aj o Trumpovi?" spýtala sa Kalisha.
"Kdeže, bola dávno pod zemou, keď sa objavil ten vidlák z veľkomesta."
P.S. časť s plotom mi nevadí, bol som vyslovene prekvapený, ako ľahko sme sa dostali v Kazachstane k Bajkonuru. Síce späť sme šli pod dohľadom AK, ale verím tomu, že mnohé strážené miesta, ktoré sa zdajú byť nedostupné majú niekde slabinu.
Trpel som. Otravovalo ma to. Napíše ešte Stephen King niekedy vynikajúci román? Ústav nie je zle napísaný, ale zároveň je napísaný neskutočne nudne. Áno, je to zvláštne, ale je to tak: King je proste príliš vypísaný autor na to, aby písal zle, ale zároveň Ústav napísal neuveriteľne nezáživne. Postavy už neviditeľnejšie azda ani byť nemohli, dialógy strojené a blbo sa čítajú, scény nudné, atmosféra žiadna, napätie (i vzhľadom na neviditeľnosť postáv, na ktorých vám tým pádom absolútne nezáleží) nikde. Už po prvých 48. stranách ma bolela hlava a to ma čakalo „zvyšných“ 400 (!). Absolútne nie je problém v tom, že sa nejedná o horor. Dokonca si myslím, že najlepšie kingovky (česť výnimkám – Cintorín zvieratiek) nemajú s hororom nič spoločné (fakt). Je to proste hrozne lenivý, mdlý príbeh. A to je problém.
Narovinu, toto byl můj první King. Vždy jsem měl za to, že jeho tvorba je něco, co jde mimo mě a nevěnoval mu pozornost. Vyzkoušel jsem a jsem nadšen tím, jak King umí psát a pracovat s napětím. Je to opravdu profík. Kniha se mi opravdu líbila, snad jen, že s blížícím se koncem pomalu atmosféra řídla a ne naopak. Už hledám dalšího Kinga po kterém sáhnu.
Vadilo mi, kolik opravdu děsných chyb uniklo do tisku.
Jsem nadšená! Trochu jsem se bála, že už nám Král trochu senilní (obzvlášť po přečtení Růženek a Outsidera, kde mi prostě "něco" chybělo), ale u této knihy zase dokázal, že ještě rozhodně nepatří do starého železa. Začetla jsem se hned asi na první stránce a věděla jsem, že tohle dílko bude dobré. Zase mi to připomnělo starší příběhy, kde děj přímo pádí a nemůžete se od knihy odtrhnout. A s dětskými hrdiny to prostě umí. Jediné, co mi trochu vadilo, byly chyby v textu, sem tam překlep, chybějící slovo nebo změněné jméno, ale za to nemůže autor.
Tak nám Mr. King na staré kolená urobil k "Podpaľačke" aj bračeka. A rozširuje vlastné universum o ďalšie postavy a miesta. Pod kožu derúcasa paranoidná atmosféra Trumpovej ameriky. Doslova gestapácke praktiky vám nedajú nadýchnuť a budete zadržiavať dych i s hlavnými hrdinami. Veľmi sympatický sú detský hrdinovia s dospeláckym zmýšľaním. Dúfam, že sme sa nestretli naposledy. Taký crossover s podpaľačkou a Carrie!
Opět skvělé čtení. Téma naprosto vynikající, dětští hrdinové Kingovi prostě jdou.
Tato "Kingovka" se mi líbila, od začátku až cca do poloviny knihy byl děj perfektní, propracovaný, skoro depresivní. Konec už mě tolik nebavil. Nicméně, zklamaná se určitě necítím.
„Jestli můžu opisovat
od Ježíše Krista na kříži:
„bude vám odpuštěno,
protože nevíte,
co jste učinili“.
Myslím, že se nedá u pana Kinga říci „to jsem zvědav (á), zda přijde na něco nového?“ Ne, mistr je mistr, a Ůstav je zas něco jiného. Napínavé dobrodružství, plné očekávání, které vždy dokáže překvapit. Opět s příměsí tajemna, politiky a spousty smrti. Nenašel jsem nějaká významnější „hluchá“ místa. Příběh se rozjel, expandoval do hlav čtenářů svým hukotem a pak prostě explodoval. A vlastně ne zrovna v tomto pořadí.
Citát: Otevřel jsem Firefox a vyťukal #!cloadofgriffin!#
Kingovo příběhy mám nejraději ze všech těch knih, co jsem kdy přečetl. Jeho geniální zápletky a mnohdy krutě vypointované kapitoly už jsou snad normálem, který by neměl nikoho překvapit. A přesto právě proto překvapí vždycky. Líbí se mi ty narážky, kdy třeba jedna z postav řekne „uvidíme se zítra“ a Kingova poslední věta v dané kapitole, zní: „Už se nikdy neviděli“. Styl tohoto, jakoby prozrazení nastávajícího děje, je prostě perfektní. Čtenář jen očekává, proč už se jako neuvidí a to je na tom to nejmrazivější a nejnapínavější.
Malá ochutnávka:
Je čas, řekl Avery.
Očekával, že se bude bát, a bál se od chvíle, kdy vešel do toho pokoje, který vypadal jako jeho pokoj, ale nebyl to jeho pokoj, a pak ho srazil na zem Harry Cross a on se bál ještě víc než předtím. Ale teď už se nebál. Byl napružený. Vybavil se mu úryvek písničky, kterou si jeho matka pouštěla z magnetofonu vždycky při úklidu: Budu volný.
Ani v tomto příběhu není nouze o zvraty, které překvapí. Nechybí řádná porce brutality, krve, lítosti a smrti. Té hlavně, protože počet mrtvol v tomto příběhu je nepočitatelný. Je tu i spousta smutku, který asi mnohý čtenář nepobere a Pan King opět potvrdil, ze se nebojí žádného tématu a překračuje daná tabu současného světového smýšlení. Jo, mrazivé čtení, které jsem si neskonale užíval. Jen tak dál, Mistře!
Citát: Když se tam dostaneš jako první, udělej na dveřích znamení křídou. Když se tam dostanu první já, smažu ho.
PS: Jen jednou mě pan King zklamal v této knize. Někde okolo strany 90 píše o skupině Pantera a přiřazuje jí do kategorie gotické hudby. Což je špatně. Pantera je a vždy bude jen Heavy metalovým souborem, který trochu rozvinul tak zvaný Post-Trash. Tedy grove metal. S gotickým stylem nemá vůbec nic společného. A pak jsem si řekl, no a? Co chtít od muže, který se zasekl na Ramones? Na hodnocení tohoto dobrodružství to však nemá vůbec žádný vliv. (pět žlutých motýlků)
Citát: Pověsti jsou samovolně vznikající dezinformace.
Po delší době nový King... Bože! Jak já jsem se na něj těšila!...
A pocity po přečtení? Asi někde vzadu pociťuji malinkaté zklamání. Možná proto, že jsem čekala, že se z toho všeho vyklube něco trochu jiného. Ale ono ne...
Ale i přes tohoto malého hlodavého červíčka jsem ve finále s knihou spokojená. Kingova pisatelská kouzelná ruka opět stvořila skvělou atmosféru kolem každého podstatného prvku Ústavu, hrála si s psychikou a s atmosférou celého příběhu.
Kingovy unesené děti řadím do lepšího průměru autora.
Štítky knihy
telepatie horory telekineze pokusy na lidech
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
(SPOILER) (audiokniha)
Musím (i když nerada) přiznat, že Kingův styl psaní mi moc nesedí. Přitom zrovna tato kniha měla obrovský potenciál. Strhla mne do svého víru hned od první stránky, příběh byl napínavý a výborně vygradovaný. A zároveň uvěřitelný, protože tohle já na knihách oceňuji ;-). Luke mi byl sympatický a jeho i ostatních dětí v ústavu mi bylo líto. Samozřejmě jsem se sama sebe ptala, co to má všechno znamenat, proč a za jakým účelem k únosům dětí dochází. Kniha se mi líbila přesně do okamžiku, kdy se Lukovi podaří z ústavu utéct a on na své cestě odkrývá pravdu. To bylo také ještě hodně dobré :-). Ale to, jak autor vymyslel konečné řešení příběhu, se mi nelíbilo ani trochu. Navíc je právě tento závěr silně zdlouhavý a hlavně přehnaně americky akční. Kdyby nebylo skvělé interpretace Martina Preisse, který audioknihu načetl, dala bych ještě o jednu hvězdičku méně. I když zase na druhou stranu musím ocenit, že King své řemeslo ovládá opravdu bravurně, proto se domnívám, že si kniha ty čtyři poctivé hvězdičky, které jí dávám, nakonec přece jen právem zaslouží ;-).