„Ústně více“ - Šestatřicátníci

„Ústně více“ - Šestatřicátníci
https://www.databazeknih.cz/img/books/98_/98213/ustne-vice-sestatricatnici-98213.jpg 4 4 4

V první polovině padesátých let se z přátelství dvou tehdy začínajících básníků Jiřího Paukerta-Kuběny a Václava Havla zrodila literární skupina Šestatřicátníků (nazvaná podle letopočtu narození většiny členů). Skupina sdružovala mladé muže a ženy, kteří věřili ve vlastní literární talent a zároveň neměli v úmyslu zadat si svým psaním s panujícím režimem. Od samého počátku šlo o aktivity paralelní s oficiálními kulturními „strukturami“, jejichž cílem ovšem bylo uplatnit se publikačně na veřejnosti, až to poměry dovolí. To se mnohým členům nakrátko podařilo v průběhu šedesátých let; v následujících dvou dekádách odešli buď do vnitřního, nebo do zahraničního exilu — aby se v průběhu let devadesátých ukázala podivuhodná věc: v podstatě všichni členové skupiny (vedle zmíněných dvou mužů třeba Josef Topol, Pavel Švanda, Věra Linhartová, Viola Fischerová, Alena Wagnerová a další) vlastní biografií potvrdili, že i v nejobtížnějších dobách tvůrčí princip v člověku v konečném důsledku může zvítězit nad tlaky okolí. Kniha zachycuje existenci skupiny Šestatřicátníků od její prehistorie na počátku padesátých let přes „slavná léta“ jejích členů v letech padesátých a šedesátých až po (nyní už jen individuální, neboť skupina jako kolektiv zanikla) biografie členů v letech pozdějších. Na počátku skoro žádný z Šestatřicátníků neměl naději na zajímavou budoucnost; ta se však přesto dostavila, u každého v jiné, vždycky však ve vyhraněně tvůrčí podobě. Co to v člověku je, co mu ve šťastných případech dovolí „zvítězit“ nad poměry? Faktograficky bohatá kniha je příběhem mládí, příběhem tvorby a uceleným obrazem jedné významné a dosud nepříliš známé výseče našeho kulturního života v rozmezí padesáti poválečných let.... celý text

Přidat komentář

milan.valden
28.06.2024 4 z 5

Hlavními postavami tohoto "románu faktu" jsou Václav Havel, Jiří Kuběna, Josef Topol, Pavel Švanda, Viola Fischerová či Věra Linhartová, z nichž většinu spojoval stejný rok narození (1936) a literární tvorba. V knize se dále objeví třeba Jan Zábrana, Jan Grossman, Jiří Kolář, Violin otec J. L. Fischer, Josef Šafařík, Havlova matka Božena, Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Miloš Forman a další. Kniha zachycuje existenci skupiny Šestatřicátníků od její prehistorie na počátku 50. let (kdy členům skupiny a přátelům bylo kolem 18 let) přes "slavná léta" jejích členů v 50. a 60. letech až po jejich životní osudy v letech pozdějších.
Peripetie vztahů autor bohatě prokládá citací z dochované korespondence a vše uvádí na pozadí dobových souvislostí a společenských a kulturních proměn. Václav Havel napsal ke knize krátkou předmluvu, v níž mj. píše, že nad lecčíms "jen žasl, nad lecčíms se velmi červenal, hlavně tváří v tvář svým infantilním pokusům dávat všemu nějaký pozitivní obsah a smysl". Asi nejvíc mě zaujala linie vztahu mezi citově exaltovaným Jiřím Kuběnou a chladnějším Josefem Topolem, který nepřijal jeho dvoření a svádění, až to vedlo k narušení jejich přátelství. Nebo jak se Kuběna zamiloval do Havlova bratra Ivana a spřízněnou duši našel v jejich matce Boženě. Nebo jak se Topol stal uznávaným dramatikem. V této bohaté mozaice osudů je toho ale samozřejmě mnohem více; a vlastní biografie členů skupiny potvrdila, že i v nejobtížnějších dobách útlaku a totalitní cenzury tvůrčí princip v člověku může zvítězit nad tlaky okolí.