Porucha reality, část 1: Zjevení
Peter F. Hamilton
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56674/bmid_porucha-reality-cast-1-zjeveni-6416bff935482.jpg
4
60
60
Úsvit noci série
1. díl >
Dvacáté sedmé století. Lidé obývají stovky světů, do své Konfederace už zapojily i dva mimozemské druhy a samo lidstvo se rozdělilo na dvě kultury. Mladý pilot Jozue Calvert má podezřelé štěstí u žen i v podnikání. Emigranti ze zničené Země s nadšením osídlují nový svět. Sotva dospělá šlechtična se ujímá vlády nad biotechnologickým habitatem. Odsouzený satanista začíná budovat svou říši zla. A do naší galaxie přiletí nenápadný, ale zvídavý tvoreček... Nikdo ještě netuší, že všechny osudy zvrátí prokletí, s jakým se lidstvo dosud nesetkalo.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , TritonOriginální název:
The Reality Dysfunction: Emergence, 1997
více info...
Přidat komentář
Krásně popsané světy, spousta zajímavých a domyšlených nápadů... Ano, moc se mi ten první díl líbil. Skoro na pět hvězdiček. Skoro... Protože, jak tady už zmiňuje Elfos, brutalita někde opravdu hodně zbytečná a pro mě nepříjemná. Ona by byla mnohde stačila i v náznacích a člověk si domyslí... Kvůli té popisnosti brutality jsem musela knihu vyřadit ze čtení před spaním, protože mám opravdu hodně živé sny a co čtu před spaním, se mi do snů často silně promítá... A pak utíkám v noci džunglí na Lalonde a jdou i po mně... :-D
Takže vím, že další díl rozhodně číst budu, ale taky vím, že ho budu číst jen přes den. :-D
Proč čtyři? Světy a bytosti je obývající jsou na pět hvězd. Za zbytečnou a pro mě hodně rušivou brutalitu bych dala dolů dvě hvězdy, ale tahle kniha není na tři hvězdy, které označují knihy kolem průměru. Průměrná určitě není. Takže.... řekněme.... šest hvězd mínus dvě za zbytečnou brutalitu, tj. čtyři.
Až na některá místa jsem objevovala tenhle vesmír P. F. Hamiltona ráda.
Pan Hamilton má tak trochu tendenci "vatovat"... což je škoda, protože události na Tranquility a především Lalonde jsou parádička :). Často budete zmatení jako při prvním čtení GoT, ale vše je skvěle ukočírované a k čtenářovi chvilkové nepozornosti ohleduplné.
Vzhledem k tomu, že se jedná o první polovinu první knihy jsem napnut a po menší pauze, se započetím Mycelia od Kdlečkové, se s radosti vrhnu na expanzi.
Ságu Úsvit noci jsem přečetl dvakrát. Napoprvé byla rozčilující, vyčerpávající a vynikající, napodruhé trochu nedotažená, zbytečně přemrštěná, ovšem stále velmi dobrá.
Celá sága Úsvit noci (tj. prakticky vše, co doposud Hamilton v ČR vydal, s výjimkou Druhé šance) je naprosto brilantní space opera s technicky promyšleným a velmi brutálním, přesto inteligentním dějem, která někoho možná přivede k zamyšlení, co se s námi doopravdy stane po smrti. Velmi doporučuji.
V prvním díle se zeširoka seznamujeme s postavami, které nás budou provázet dějem. V rámci tohoto seznamování čtenář přijde na kloub knižní terminologii, ve které se do té doby docela plácá (bitek, jestřábi, vosy, nanonika...), udělá si přehled o uspořádání vesmíru ve 27. století a pozvolna svou pozornost zaměřuje na krvavé a zvrácené události na planetě Lalonde. A pak jde brutalita ještě o řád výše, ale to už je člověk plně vtažen do děje...
Přečteno 25%. Budu parafrázovat Kinga: Na světě je až moc dobrých knih na to, ztrácet čas s těmi špatnými.
Když opomenu drobnosti, jakože si autor občas protiřečil a používal složitá slova hlavně pro efekt, i když to někdy ani nedávalo smysl, hlavní důvod, proč se mi kniha nelíbila je ten, že mi prostě nesedl styl vyprávění. Příliš chaotický mišmaš, příliš mnoho postav. Ať jsem se snažil sebevíc, každou chvíli jsem se v tom ztrácel. Nakonec mě to odradilo od toho počkat, a dát šanci všem těm postavám a příběhovým liniím, se spojit a vyústit v nějakou pointu nebo alespoň děj.
Porucha reality je nepochybně poruchou závažnou, a tahle je navíc i takovou perníkovou chaloupkou. Mlsnou duši scifistovu v útroby své hojností pamlsků zláká...a pak, jako když na sociálního pracovníka vyhoření uhodí, utne. Najednou nic nefunguje. Otráveně otáčíte jednu stránku za druhou, říkáte si, co se stalo, a mezitím na povrch stále palčivěji vystupuje lezavé prázdno s vykradeně působícími charaktery a vám je z toho smutno.
Pomalu klesající otáčkoměr zastavuji před dočtením ještě na trojce a v tichosti odkládám.
3 ***
PS: Úžasně vymyšlení Sokoli jsou ovšem nesmazatelní, to jo.
Líbí se mi, jak se to rozjíždí. Začne to střetem a pokračuje kolonizací. Bohužel se neustále dokola omílají konflikty s posedlými a to mě do nekonečna nudilo. Příběhy Juzueho jsou vždy perfektní, naopak pro mě bylo utrpením číst o Nové Kalifornii, Norfolku a tomu podobných příběhů...
S první polovinou jsem se trošku trápil. S Hamiltonem jsem se tady setkal poprvé (ono taky nebylo zatím kdy, kdybych nechtěl držet posloupnost ságy Úsvitu noci), takže mě docela překvapilo, s čím se setkávám. Jelikož jsem přečetl téměř polovinu děl od Simmonse, tak jsem byl rád, že jsem našel kvalitní space operu, za kterou je Úsvit noci považován. Simmonse jsem zbožňoval. Byl to skvělý vypravěč s šíleným vesmírem a paralelama, u kterých jsem jihnul. Mezitím jsem přečetl jeden a půl dílu Temné věže od Kinga a to mě kupodivu tak moc nechytlo. Na to jaké jsou na to recenze, jsem byl trochu zklamaný. Každopádně je King i přes to všechno považován za jednoho z největších spisovatelů a hlavně vypravěčů dnešní doby. Podle mě (po dvou dílech od Hamiltona) se podle mě může jít King zahrabat. Nebo ne přímo zahrabat, ale na to, že byl Úsvit noci napsán vlastně podle pár povídek, které jsou spřízněny hlavně Spřízněností, je to prostě masakr. Ale jak říkám, na začátku recenze. Hamilton napsal první polovinu Zjevení chaoticky. Aspoň mi to tak připadalo. Seznamujeme se postupně s příběhy hlavních postav, které nás provází nejspíše celou ságou. Ke každému si člověk vytvoří vlastní citovou vazbu a po dočtení Zjevení je prostě nutnost si přečíst Expanzi. To vám prostě nedá!
Autor má od začátku ambice na ságu a podle toho knížka vypadá. Vesmír je velmi bohatý na různé kultury a postavami se to jenom hemží. Lidé nevyvinuli jenom cestování mezi planetami, a tak jsme zahlceni technobláboly z různých oblastí. Tohle zase nemusím, protože nové vymyšlené slovo v každé větě nic nepřináší a rozptyluje od čtení. Dělá z knížky nestravitelnou kaši a nejspíš může za nízké hodnocení.
Autor si mohl rovněž vyhrát s postavami, protože je to tam samá rozhoďnožka a free-cool-in frajírek, co nechytnou za srdce. Méně je více platí i v literatuře.
Je tedy nutno překousat začátek, než si zvyknete a oblíbíte nějaké postavy či lokace.
Co se týče celé ságy, která má asi sedm dílů, tři čtyři by na popsání celého konfliktu stačily. Hlavně Alchymista je natahovaný s minimálním posunem v ději. Vše vrcholí až na posledních stránkách a to doslova stylem Deus ex machina.
Každopádně autor na každém řádku ví, kam směřuje, neodporuje si a rozumně přemýšlí za postavy, jak kladné tak záporné.
Začátek této ságy je utrpení, knihu jsem chtěl zahodit. Nakonec se to rozjelo a každá další kniha je lepší a lepší. Space opera jakých je opravdu málo.
Nevím, začátek fajn, svět vymyšlený super. Ale celkově mi kniha nesedla vůbec. Postav jak na orloji, děj se vleče, málo akce, a když už mi bylo jedno jak první díl knihy dopadne, tak jsem to vzdal pár desítek stránek před koncem,...
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
| 2018 |  Pandořina hvězda – Bariéra |
| 2003 |  Porucha reality, část 1: Zjevení |
| 2021 | Sny |
| 2019 | Pandořina hvězda – Invaze |
| 2019 | Jidáš zbavený pout – Pronásledování |
Zábavné a výborně promyšlené drsné univerzum - to mi vyhovuje. Takže jsem si sehnal i zbývající díly (což nebylo úplně jednoduché) a mám je takříkajíc na seznamu. Celkové hodnocení si samozřejmě nechám až nakonec, ale vypadá to slibně :-)