Útěcha z filosofie
Emanuel Rádl
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42500/bmid_utecha-z-filosofie-mQk-42500.png
4
23
23
Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici. (zdroj: Jiří Procházka, vesmir.cz)... celý text
Přidat komentář
V myšlenkově zpočátku roztěkané knize filosof Emanuel Rádl popisuje konec starého a začátek nového paradigmatu, proměnu světa založeného více na vnitřním prožívání, světa snícího po co možná nejdokonalejším napodobení nehmatatelných, nikým nespatřených idejí (či bohů) ve svět tvrdě racionální. Kniha obsahuje spíše jen teze než argumenty. Není to ale právě pro to, že onen starý svět vlastně ani argumenty spoutat nelze? Místy nádherný poetický jazyk. Do filozofie asi přímo nepatří, ale pro mě je vždy milým bonusem.
„… až se probudí lidé k poznání, že tento svět je opravdu jen mámením smyslů, až lidé pochopí krásu skřivánčího zpěvu, který nikomu neslouží, nikomu neprospívá, nýbrž svobodně vzlétá vysoko nad starosti vrabců, které mezi stromy prohání krahujec, svobodně zpívá, jako by v tu chvíli samo absolutno otvíralo nebesa a usmívalo se na svět – potom znovu přijde na tento svět metafysika, královna věd, jediná svobodná, svrchovaná, všem lidem vládnoucí."
TheRaven: Doporučuji sáhnout po dřívějších Rádlových dílech. Útěchu konec konců psal nemocný a totálně izolovaný od světa, ze kterého celý život čerpal hlavní inspiraci, a je to na ní znát. Podle některých historiků ji ani nenapsal on. Průrazněji, jasněji a barvitěji Rádl myslí dle mého soudu jinde. Dokonale nadčasový je ve Válce Čechů s Němci nebo v pronikavých úvahách o vědě, ke kterým se současná věda horko těžko propracovává takřka sto let po něm.
Rozhodně doporučuji knihu Šimony Lowensteinové, která podává nesmírně pronikavý a vzrušující přehled a komentář Rádlova myšlení. Od ní se dá dobře odpíchnout dál a sledovat některý ze směrů Rádlovy filosofie.
Filosofická zpověď Emanuela Rádla mi nejprve vskutku trochu pila krev, ale když už se autor v posledních kapitolách dostává ke kořínku své myšlenky a postupně zařazuje své divoké výroky do širšího rámce, jeví se už celé dílko mnohem sympatičtěji. Ač v mnohém souhlasit nemohu (alespoň zatím), nebo při nejmenším musím pochybovat, výslednou ideu, totiž kritiku redukcionistického myšlení a mechanistického pojetí světa podpořím, i když stále s výhradami k trochu osekanému a jednostrannému podání.
Ráda filozofuji, ale už je pro mě o něco obtížnější si udržet pozornost u díla, v němž myšlenka stíhá myšlenku...
Autorovy další knížky
| 1998 |  Dějiny filosofie I. - Starověk a středověk |
| 1999 |  Dějiny filosofie II. - Novověk |
| 1993 | Válka Čechů s Němci |
| 1947 | Útěcha z filosofie |
| 2006 | Dějiny biologických teorií novověku I. - II. |
Náročné.