Útěk
Alice Munro
Osm nových povídek přední kanadské prozaičky se důvěrně známým, a přece pokaždé fascinujícím způsobem věnuje především tématu lásky a vášně a s nimi spojených radostných i tragických životních zvratů. Mladé protagonistce titulní prózy, toužící opustit panovačného manžela, ale nakonec neschopné učinit osudový životní krok, nezkušené venkovské dívce vstupující do světa dospělých a zasažené poznáním mezí milostného citu i dalším autorčiným hrdinkám je souzeno zakusit nejen sílu milenecké či rodičovské lásky, ale také bolest, jakou její důsledky dokážou způsobit jejich blízkým i jim samotným. Tak jako v předchozích dvou knihách, i v nové sbírce nepřestává Munroová uchvacovat schopností citlivě vylíčit složitý vnitřní svět svých hrdinek a jejich příběhy...... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha, co napsat, jsou tu skvělé komentáře, ty pětihvězdičkové. Mám chuť snížit hodnocení u některých knih, protože toto je o třídu výš.
Četla jsem a vracela se na začátek. Popisované osudy nutí hledat a přemýšlet coby kdyby....
Souhlasím s Jizy, že obálka je naprosto neodpovídající....
Povídky jsou jakýmsi vhledem do vnitřního světa různých lidí v různých životních situacích. Občas jsem si říkala, že tohle si lidi skutečně myslí, ale ostatním to nepřiznají... Autorka je nepochybně zajímavá a talentovaná spisovatelka.
Některé povídky mě opravdu velmi zaujaly, nicméně nejsem povídkový typ (já raději romány), takže bohužel na konci téměř každé povídky jsem byla rozladěná, že to už skončilo a o hlavní hrdince či hrdinovi už se nic nedozvím a budu se muset začíst zas do něčeho jiného. Každá povídka by myslím vydala na román, kdyby autorka námět rozvedla.
Alice Munro je moje oblíbená spisovatelka, která píše o životě bez příkras a nepokouší se čtenáře fascinovat něčím okatě neobvyklým, přesto jsou její příběhy nesmírně originální s překvapivým koncem.
"Nebudeme si písať listy, listy sú nanič. Len si jeden druhého zapamätáme a budúce leto sa stretneme.Nemusíte mi to vopred oznamovať, len príďte." Začuli vlak. Pomohol jej vystúpiť na nástupište, potom sa jej už nedotýkal, ale rezko vedľa nej kráčal a hľadal niečo vo vrecku.Tesne predtým ako odišiel, jej podal zložený papierik. "Napísal som to predtým ,ako sme odišli z obchodu", povedal. Vo vlaku si prečítala jeho meno. Danilo Adžič. A slová Bjelojeviči.Moja dedina. / z poviedky Triky/
Kanadská spisovateľka, ktorá píše originálne poviedky. Každá má krátky názov : Na úteku, Šanca, Už čoskoro, Mlčanie, Vášeň, Viny, Triky,Schopnosti. Jedna poviedka má cca 50 strán, každé slovo je dobre využité a autorka vie rozohrať na tom malom kúsku zaujímavý príbeh. Ako názov napovedá, poviedky spája útek pred niekým, niečím, či pred sebou samým. Do obyčajnosti vždy vnesie trochu neobyčajného, postavu /napr. Tess/ alebo miesto, či udalosť. V poviedkach je láska, vášeň, nenávisť, túžba, ale nič lacné nečakajte, žiadne srdcervúce výlevy... Som rada, že som sa rozhodla prečítať túto knihu a určite si prečítam aj ďalšie u nás vydané poviedky.
Kniha Nepřítel, přítel,... se mi líbila mnohem víc, víc se mě dotýkaly příběhy hrdinek jednotlivých povídek. Tady mi někdy připadá, že se autorka ve všem rochní trochu víc a déle, než by bylo nutné.
Tam, kde jsem k Nepříteli, příteli... mohla mít (a měla) jisté vnitřní výhrady, protože a přesto, že mi jednotlivé příběhy přišly velice dobré, nedokázaly ve mně (většinou) vzbudit žádné silnější emoce, tam mi Útěk dal všechno, co bych si od povídky jen mohla přát.
Eponymní ústřední příběh celý soubor skvěle otevírá a pro začátek servíruje pozvolný rozjezd, po němž přichází jeden lidský osud za druhým jako šlehání bičem. Munro na to, aby se člověk zajíkl, nepotřebuje žádné velké drama, nevypomáhá si přelomovými, dramatickými událostmi ani efektními kulisami. Její příběhy se klenou přes dvacáté století, mění se doba, mění se chování postav a mění se přístup společnosti, a protože jsou i v tomto případě ústředními postavami všech příběhů ženy, je ona transformace postojů okolí o to markantnější. Triptych povídek Náhoda, Už brzy a Mlčení úplně křičí po hlubší analýze vztahu matka-dcera, nevědomého opakování modelů a ceně, kterou musíme zaplatit, když chceme tenhle kruh prolomit (a kterou zaplatí všichni zúčastnění) a jež připomene Americkou idylu P. Rotha. Vášní začíná soubor gradovat, ve Vinách jsem měla hned několik "no to snad..." a "a sakra" momentů, Hříčky jsou nádhernou poctou Shakerspearovým dramatům a Schopnosti, které v sobě spojují vše, co jsem zatím shledala jako pro vyprávěné Munro typické, příhodně výbor završují.
Snad ani u jediného příběhu se mi nepodařilo odhadnout, jak se celá situace vyvine, pokaždé jsem čekala, že se stane něco víc, něco "literárnějšího", "románovitější" - však na stránkách se to může! - a to mě (kromě skvělé atmosféry) bavilo na čtení asi nejvíc.
Jen ten přebal. Ten je teda eklhaft. Evokuje něco, co v knihovně opravdu mít nechcete, protože by od toho vaše knihy mohly něco nehezkého chytit. (Pod ním se skrývá překvapivě fialová kniha - všimli jste si někdy, jak málo fialových knih vychází?)
Kniha je podle mě skvělá, dobře napsaná. Ta psychologie působí hodně autenticky. Akurát mi těch holek/žen bylo trochu líto, protože se mi zdálo, že jsou až moc ponořený do mezilidských vazeb a vztahů: musí to být hrozně zatěžující.
Autorka patří mezi mé oblíbené, ani tentokrát mě nezklamala. Provází čtenáře osudy obyčejných žen, odkrývá jejich bolesti, rozhodnutí a v závěru i pochopení...stačil jeden krok jiným směrem a vše mohlo být jinak.
Já tedy nevím. Je tam všechno, co od povídky očekávám, zajímavá témata, postavy i zápletky, jenže.... Dobře odvedená řemeslná práce, ale emočně mě oslovila jen povídka "Hříčky", tu jsem si užila moc.
Natěšení díky Nobelově ceně za literaturu, kterou autorka obdržela, se po začtení rychle vytratilo. Jak už tady někdo píše, životy většiny hrdinek a jejich problémy jsou trochu jako sci-fi, z jiné doby a z jiných míst. Ale je zajímavé vidět, jak to i u nás někdy v minulosti mohlo vypadat, závislost žen na mužích, svázanost společenskými pravidly. Ocenila jsem nečekané směry vývoje příběhů, intimitu, kterou autorka skrze postavy sdílí. Ale jinak to není kniha pro mě. A mimochodem, toto vydání má dost mizerný překlad; šroubované věty se špatně četly a občas jsem našla i chybu.
Dobře napsané povídky od autorky, kterou jsem předtím neznala, a příjemně mne překvapila.
Paní Munro píše dobře, tak dobře, že čtete v podstatě o ničem a přesto vás to zajímá. Mou jedinou výtkou je, že vůbec nechápu co se v některých těch povídkách na začátku stalo. Možná je mi trochu cizí to prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají, jako kdybych četla sci-fi o lidech na jiné planetě. Nevím, ale rozhodně je to dobře napsané a povídky ke konci knížky byly výborné a seděly mi v hlavě ještě pár dní.
Neobyčejně obyčejné povídky autorky oceněné v roce 2013 Nobelovou cenou. Střízlivý styl bez zbytečného patosu, běžná, všední témata, a přesto jimi snadno proniká do místy nezměrných hloubek mezilidských vztahů a hlavně ženské psychiky. Z některých povídek až mrazí a nad všemi člověk musí po přečtení přemýšlet.
Velmi příjemné čtení. Moje druhá kniha od Monroové, a opět nezklamala. Zajímavé příběhy "obyčejných" žen, s nimiž není obtížné se ztotožnit. Vše navíc psáno krásným a bohatým jazykem. Doporučuji!
Štítky knihy
kanadská literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel |
| 2014 | Drahý život |
| 2011 | Útěk |
| 2021 |  Přítelkyně z mládí |
| 2015 | Láska dobré ženy |
úlovek z knižního festivalu..z výprodeje.. některé se líbily hodně, jiné o chlup méně. Některé až snové, a přitom tak reálné a ze života ... občas mě hněvalo, že jsem se namotala, zažrala, a pak pic - konec... (třeba hned první - Útěk... nebo vztah matky a dcery, kdy Penelope mizí žít svůj život...setkají se někdy ? a jak to bylo s Olliem a Tessou ? ) a já jen hleděla s otevřenou pusou.
Ale co mi vadilo nejvíc - že jsou tak krátké ! každá z nich by vydala na román.. otevřené konce, sami si můžeme domyslet, jak to bude... a nebo nebude ? námatkou - skvělé komentáře lusila, jopp...
doporučuji ! a jdu na další... "nepřítel, přítel, ctitel...