Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320906/bmid_utek-do-divociny-7lU-320906.png
4
915
915
Tragická odysea mladého dobrodruha, putování, na jehož konci čekala smrt...: předloha ke stejnojmennému filmu Zajímavá kniha amerického novináře rekonstruuje příběh mladého chlapce z dobře situované rodiny, který tragicky zahynul při své osamělé cestě na Aljašku. Skutečný příběh z roku 1992 zaujal autora natolik, že se nejen snažil prověřit jeho poslední cestu, ale také zjistit pokud možno i motivy, které mladého chlapce k riskantnímu dobrodružství vedly. Dvaadvacetiletý student odešel po promoci od rodičů, zbavil se veškerých peněz a po vzoru Londonových hrdinů odešel do divočiny, aby tak nalezl sám sebe, oprostil se od všeho zbytečného a hlavně dokázal, že člověk může žít v souladu s přírodou bez pomůcek, které nabízí civilizace. Několik osudných chyb ho stálo život. 3. vydání. Pod značkou Columbus vydal Rukopis s.r.o.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2016 , Columbus (CZ)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Nejdřív jsem měla možnost vidět film a knížku jsem četla jen na doplnění informací. Ale asi jsem byla hodně ovlivněná filmem a tak jsem očekávala víc, mám pocit, že mě film bavil víc a čtení mě zrovna moc nepohltilo.
Knihu, kterou psal typický americký autor, bezpečně identifikuje opravdu asi každý. Přesto, že příběh je silný a Krakaureovi věřím téměř všechno, co napsal, nemohl jsem si nevšimnout toho typického patriotismu a nadšenectví, které, řekněme v půlce knihy, sálaly opravdu vysoko. Přesto, že mě nějak nenadchly přinejmenším 2 podobné příběhy dalších cestovatelů, chápu, že mělo nějaký smysl, aby o nich Krakauer psal. Ale to, že se Chris tvářil na fotce, kde mu bylo 7 let, se stejným vzdorem ve tváři jako na fotce promoční, či detailní popis toho jak Chrisova sestra zareagovala na jeho smrt, tím že byla hodinu mimo racionální uvažování (to přece není lecjaká zvláštnost), to by mi po vypuštění nějak výrazně nechybělo. Nic proti, jak to říct, americkému soudobému stylu, ale když on je někdy tak předvídatelný. Už při otevření knihy, jsem něco podobného, o čem se zmiňuju výše, opravdu očekával.
Nicméně inspirativní životní příběh...
(SPOILER)
Politika je aplikace /ne/morálních principů na celou společnost.
Vracím se k neobyčejně silnému příběhu amerického spisovatele Jona Krakauera. Pro jeho tragický konec jsem již nechtěla, ale táhne mne to zpět. Asi si něco dlužíme... Kniha perfektní, přestože... Podívala jsem se i na film, pěkný. Ale vidím, jeho dojemné, nezařaditelné chování , není to nezralost, ani protest, prostě je svůj i s jeho kritickým pohledem na konzumní společnost a nevyváženost v politice.
Své úspory, určené k financování studia, aby se mohl později zařadit..., vybere, zruší bankovní konto i směřování životem, který mu rodiče určili, ač svůj život promarnili... Nikdo , nikomu lásku neprojevoval, jeden vedle druhého , ale nepotřebovali se .... Cit v rodině zasunut, neznámo kam.. "Koupíme ti nové auto." "Nepotřebuji žádné věci a nic nechci". Nedokázali dát něco ze sebe, obejmout se, cítit to nevyslovitelné štěstí, že právě tebe mám, vědět, že všechno ostatní je nedůležité! K sakru, proč je to tak těžké?
Vzal dolary, vsunul do obálky..., byl to jen mžik, adresát OXFAM...
Pandemie každých 30 minut vytváří jednoho miliardáře. Stejnou rychlosti upadá do bídy milion lidí, nedá se to zastavit, mnoho posluhovačů má motivaci jinde, než měl Chris.
On se nepřecenil v divočině, jen byl naprosto opuštěný uprostřed davu.
ČLOVĚK JE TVOR SPOLEČENSKÝ, lidský kontakt , kooperaci, vyměňování myšlenek, teplo náruče potřebuje.
Posluhovači nadnárodních společností pro jejich zisk, nám vnucují vyrábět to, co nepotřebujeme ke štěstí .
Politici, zákonotvorní prosadí zákon s tresty proti cenzuře? Nebo proti lidem, kterým neodpovědí např. Úspory střední třídy fuč? Jak nás stát chrání a státní média varují před podvodníky? Bankroty s dluhem 19 miliard Arca Investments ze skupiny Arca Capitl je co? Prostý občan neví a potřebuje informace, aby se orientoval. Prosím, vysvětlujte národu, děkuji.
Autorovi za tuto knihu děkuji, neorientuji se, ale snad si to změní, jen nevím zda k lepšímu nebo k horšímu.
Knihu jsem četl po shlédnutí filmu. Krom rekonstrukce životního příběhu hlavního hrdiny kniha obsahuje i několik příběhů Jona Krakauera.
Prečítať toto dielo som sa rozhodol až po pozretí sfilmovanej verzie, takže som mierne ovplyvnený, no hodnotím ho 5 hviezdičkami. Viac k tomu netreba dodať, musíte si to prečítať... Možno poznámka na koniec: ľudia, čo opovrhovali Chrisom pravdepodobne nikdy nezažili potrebu, ktorú nemohlo naplniť nič a nikto zo súčasnej civilizovanej spoločnosti. Tragické, že Chris sa trochu precenil, situáciu neodhadol a rodine tým spôsobil bolesť, ale to je život.
Četla jsem po zhlédnutí filmu. Ta omáčka okolo Chrisova příběhu mě moc nebavila, ale jinak to bylo skvělé inspirativní počtení.
Knížka na mě nezapůsobila tolik, kolik bych si byl býval přál, ale i tak je příběh Supertrampa (promiň, Chrisi, ale ta přezdívka byla supertrapná :-) inspirativní, alespoň v tom, že by se měl každej z nás někdy zastavit a popřemýšlet si, co je a co není v životě relevantní. A jsem dalek toho McCandlesse jakkoliv soudit nebo kritizovat, byť asi sotva přemýšlel o tom, že tady nechá minimálně tři zdrchané duše... A Krakaureovi plus za to, že do Chrisova příběhu zapracoval i podobné storky od dobrodruhů, co podobnou cestu podnikli před ním, navíc přímo Krakauerův příběh patřil vůbec k tomu nejlepšímu z knížky.
Pět hvězd za to, jak to autor pojal a jak mě vedl. Přestože nešlo o příběh, četla jsem se zaujetím a podléhala postupně více pocitům a mnoha hodnocením hlavní postavy. Koketování se sebevraždou, naivní bláznovství, necitlivost vůči rodičům a sobectví, falešná romantika,… Nakonec jsem zakotvila - díky autorovi - na „hledání opravdovosti“; ničím se s hrdinou neztotožňuji a modlím se, aby moji blízcí volili při hledání smyslu života jiné, bezpečnější cesty. Napsané je to ale výborně.
Zajímavé čtení o člověku ,který hledal smysl života v samotě s přírodou. Forma jakou je kniha napsaná mě moc nesedla ,ale přesto jsem rád , že jsem si ji přečetl. Film jsem neviděl.
Kniha, na kterou jsem dejme tomu čekal několik let, abych si ji přečetl. Film byl jasný kult. A zde je nutno říci, že se opět díváme na endemický případ toho, kdy je film lepší než kniha. Ale to je docela logické. Ve filmu jsme Chrisovi neustále za zadkem a snažíme se chápat jeho myšlenky a postoje. Soucítíme s ním a milujeme ho. Zde jsme v patách Krakauerovi, což není na škodu. Za knihou je strašná tuna práce, kterou musíme plně docenit, jelikož díky ní dost detailně víme vše, jako ze životopisu. Jediné, co skoro balancovalo na hraně průměru byli nudné vyplňovací pasáže s jinými dobrodruhy, což je věc, která člověka moc nezajímá. Zároveň plný počet nelze dát i jelikož to opravdu není film, takže tím stylem to tolik nesedělo. Nemůžeme čekat beletrii, ale tím pádem ani ne stejný pocit jako z filmu. Hlavně ke knize není úžasný soundtrack Veddera. Nic to nemění na tom, že toto bylo skvělé si přečíst a vlastně i znovuprožít. I když trochu v chaotičtějším duchu dějové linky.
Kniha mne velice zasáhla. Jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou díky čtenářské výzvě- jinak bychom se nepotkaly. Výborně zpracované putování po stopách a duši Chrise McCandlesse od J. Krakauera, které mne přimělo zamyslet se nad tímto mladíkem a jeho světem, ale také nad nepochopitelnými útoky proti člověku, krerý nikomu neublížil - jenom byl jiný a potřeboval si prožít část svého života po svém...
Už dlhú dobu ma žiadna kniha takto nenadchla. Chris nás môže svojou veľkou aljašskou odyseou naučiť veľa o hľadaní samého seba, svojho miesta na tomto svete a v spoločnosti. Či ho oslavujete alebo zatracujete stojí táto kniha o prečítanie. 5/5
Příběh o lidské touze po riziku, volnosti a čistém životě v souladu s přírodou.
Mladý dobrodruh Christopher J. McCandless (přezdívaný Alex Supertramp) se v duben 1992 vydal stopem na Aljašku. Poblíž městečka Healy se nechal vysadit a zamířil pěšky do divočiny severně od hory Denali. Usídlil se v opuštěném autobuse na stezce Stampede, poblíž řeky Sushana a chtěl žít několik měsíců jenom z toho, co mu poskytne příroda. Na konci putování ho však čekala smrt.
Před lety jsem viděla výborný film Seana Penna a nyní došlo díky Čtenářské výzvě i na knihu.
Kniha mapuje celé McCandlessovo putování po Severní Americe, dává slovo lidem, s nimiž se setkal, cituje jeho deník, dopisy či podtrhaná místa v knihách. Hledá mladíkovy motivy i důvody jeho selhání.
Po dočtení poslední kapitoly mi bylo neskutečně smutno. Našla jsem si na internetu onu poslední fotku, kde se Chris loučí se světem.. a dlouho se na ni dívala.
„Nesdílené štěstí štěstím není.“
Velmi zajímavé čtení. Na jednu stranu ho obdivuji, na druhou stranu se nemohu zbavit dojmu, že se jeho smrti dalo předejít. Ať tak či tak, zažil toho za svůj krátký život více, než kdy zažiju já. A vlastně mu i docela závidím. Jen tak se sebrat, žít v souladu s přírodou, objevovat nová zákoutí a přátelství. Chris si šel za svým snem a za to má můj obdiv. Jen je škoda, že jsme se o jeho příběhu nemohli dozvědět přímo od něj. 4/5
Vlastně jsem z knihy trochu zklamaná.. o aljašském putování je v celé knize pouhých cca 30 stran a já měla očekávání mnohem vyšší.. ale příběh samozřejmě velmi drsný..
Přečetl jsem publikaci s velkým zájmem, popis cesty na Aljašku podáno srozumitelně, včetně všech příbuzných zemí nebo oblastí, i dnes existují cestovatelé cestou necestou, většinou v autech, motocyklech a jiných prostředcích, v tomto případě mladý dobrodruh šel pěšky a přispěním autostopu, ohromně poučné.
Krakauerem sepsané skutečnosti o známém příběhu mladíka, který odešel do divočiny hledat sebepoznání, ale místo toho nalezl smrt. Do divočiny na Aljašku vyrazil s naivními představami a s minimem zkušeností. Divočinu nelze podceňovat, zvláště při odloučném pobytu hluboko v ní. Škoda jeho mladého života...
Knihu jsem četla letos v létě během mého stopovacího výletu Evropou, a tak mi dokonale sedla do mého aktuálního rozpoložení. Skvělá kniha pro všechny dobrodružné duše, milovníky přírody a hor. Je to kniha, která vás chápe, ale zároveň vám připomene, že i při tom největším dobrodružství je třeba zachytit alespoň malé stéblo reality, abychom se od ní neodpoutali úplně. Život totiž přece jen máme jenom jeden a jak Chris pozdě pochopil, jen sdílené štěstí je skutečné.
Když jsem v knižní budce narazila na titul Info the Wild honosící se velkým nápisem BESTSELLER, chtěla jsem už knihu odložit. Pak mě ale zaujalo to, že autorem je Jon Krakauer, kterého jsem doposud znala jako novináře/dobrodruha a především pak člena epického výstupu na Mt. Everest z roku 96, a dala jsem knize šanci, čehož nelituji.
Na rozdíl od filmu, který na můj vkus až kýčovitě romantizuje příběh Chrise McCandellese, tady máme literaturu faktu.
Jon Krakauer popisuje svojí anabázi od chvíle kdy napsal článek o mrtvém mladíkovi nalezeném uprostřed divočiny na Aljašce, přes vodítka, která sledoval, aby se dopátral Chrisovy identity, až po návštěvu místa skonu s Chrisovými rodiči, přičemž čerpá z rozhovorů s lidmi, kteří Chrise poznali jako Alexe Supertrampa, dopisů od čtenářů prohlašující Chrise za naivního hlupáka, textů z Chrisova deníku a informací z fotek na nevyvolaném filmu. Vše pak prokládá historickými a zeměpisnými fakty, čímž uvádí příběh do širšího kontextu.
Díky tomu, že jako správný novinář v příběhu vrství informace na sebe tak, jak je po dobu několika let získával, je příběh napínavý až do konce.
Za mě příjemné překvapení.
PS: ti čtenáři, kteří si stěžují, že je kniha zklamala, protože neodpovídala filmu, by si měli uvědomit, že film byl z části fikce, aby dramaturgicky fungoval. Napadá mě příměr; přečíst si historickou knihu o Titaniku a být zklamaný, že v ní chybí Jack a Rose.
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno Amerika divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
| 2022 |  Under The Banner of Heaven |
Smutný příběh, ale forma mi moc nesedla, raději bych příběh, který má začátek a konec. Tady už víme konec předem, takže je to depresivní už dopředu. Je to ale i tak zajímavé přečíst.