Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320906/bmid_utek-do-divociny-7lU-320906.png
4
901
901
Tragická odysea mladého dobrodruha, putování, na jehož konci čekala smrt...: předloha ke stejnojmennému filmu Zajímavá kniha amerického novináře rekonstruuje příběh mladého chlapce z dobře situované rodiny, který tragicky zahynul při své osamělé cestě na Aljašku. Skutečný příběh z roku 1992 zaujal autora natolik, že se nejen snažil prověřit jeho poslední cestu, ale také zjistit pokud možno i motivy, které mladého chlapce k riskantnímu dobrodružství vedly. Dvaadvacetiletý student odešel po promoci od rodičů, zbavil se veškerých peněz a po vzoru Londonových hrdinů odešel do divočiny, aby tak nalezl sám sebe, oprostil se od všeho zbytečného a hlavně dokázal, že člověk může žít v souladu s přírodou bez pomůcek, které nabízí civilizace. Několik osudných chyb ho stálo život. 3. vydání. Pod značkou Columbus vydal Rukopis s.r.o.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2016 , Columbus (ČR)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Co cekat od knihy, ktera je napsana o necem, o cem vlastne (skoro) nic nevime? Kniha se toci kolem veci okolo, kolem podobnych pribehu cizich lidi a vypovedi svedku, ktere nas "hrdina" kdysi nekde potkal, coz vede k odbihani od tematu k tomu danemu cloveku, ktery me ale vubec nezajima. Naprosta nuda.
Delší dobu jsem se zdráhala knihu číst. Z anotace jsem měla pocit, že je to o floutkovi, co to prostě nezvládl, protože se ani moc nesnažil.
Jak jsem se ale více a více dostávala k objevování samoty v přírodě, otvíral se mi i pohled k tomuto příběhu a tak jsem se rozhodla knihu přečíst.
Poslední týden, kdy jsem ji četla, se nemohu zbavit touhy udělat to samé. Kniha byla skvělou sondou do mysli člověka, který touží něco dokázat opravdu sám. V některých pasážích ale bylo příliš mnoho omáčky okolo, která zároveň nebyla vždy dobře učesaná, aby se pak člověk občas neztrácel v tom, o kom se zrovna bavíme.
Kniha mě naprosto pohltila. Při jejím čtení jsem měla v duši divné mrazení. Přečtení knihy určitě doporučuji. Zážitek z knihy završím shlédnutím filmové adaptace.
"Neměli bychom si zastírat, že kdykoli jsme bosí, cítíme se radostně povzneseni."
"Koneckonců to může být špatný zvyk tvůrčích talentovaných lidí nechat se obklopit patologickými extrémy, které pak přinášejí pozoruhodné pohledy do vlastního nitra."
"Pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, pak odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu - taková je moje představa štěstí."
"A tak se ukázalo, že jedině život, jenž se podobá životu těch kolem nás a přirozeně s ním splývá, je tím pravým životem, a že nesdílené štěstí vlastně štěstím není."
"Nedělej nic ve spěchu, zvaž každý svůj krok a od počátku měj na mysli, že to může být konec."
"Bylo strašné nevědět, nevědět vůbec nic."
"Extrémista. Cestovatel vnímající krásu, jehož domovem je cesta."
Jsem ráda, že jsem jako první četla knihu a potom zhlédla film. Kdyby to bylo naopak, kniha by mě zklamala. Ale jinak moc pěkný příběh Alexe, který se vydal za dobrodružstvím. Jak skončí se bohužel dovíme hned na začátku.
Pokud chcete poznat na základě skutečných událostí, příběh mladého člověka, který se rozhodl hodit vše za hlavu a vydat se na toulky americkou přírodou, člověka pro kterého se svoboda stala cennější než život, tak bych vám doporučil (múže to znít trochu jako rouhání, tady na DK), shlédnout stejnojmenný film, který věrně vychází z knihy, je obstojně zpracovaný a podává řekněme takovou romantičtější verzi tohoto příběhu. Knihu bych doporučil jen těm, kterým nestačí jen dobrý příběh, ale nutně a rejpavě musí znát celou pravdu. Kniha je dílem novináře Jona Krakauera, který si sní dal opravdu práci, ale práci novináře, nikoliv spisovatele. V knize nenajdete ucelený chronologický příběh, spíše je to koláž poskládaná ze svědectví lidí, kteří se McCandlessem (alias Alexem Supertrampem, jak si nechal říkat) sektali, rúzných psaných poznámek, dopisú, podtrhaných citátú v knížkách a tak podobně. Je tam i dost omáčky v podobě příběhú jiných trampú a podivýnú a dokonce i autor přidal nějaké své osobní zážitky a zkušenosti, což je sice hezké, ale kvúli tomu jsem si tuhle knihu nekupoval. Aby z toho dokázal vytvořit knihu, tak s prominutím vyvařil příběh Alexe Supertrampa až na kost. Dozvídáme se tak věci, které bych až tak nutně vědět nepotřeboval, jako že Alex pracoval v mekáči, kde ho neměli kolegové v lásce, protože jako hobo příšerně smrděl. Že měl občas dost protivnou, trucovitou, pózerskou povahu a nebyl schopen uznat jakoukoliv autoritu včetně (a především) svých rodičú. Že jeho neomezená svoboda se vymezovala na úzce vymezený prostor a hodiny jste se sním mohli bavit o knihách Jacka Londona nebo Thoreaua (pro něj něco jako bozi, ve kterých se až nezdravě vzlédl), ale pokud zamířili tématicky někam jinam bylo to jako kdyby jste se fanatickému křesťanovi rozhodli přednášet o Darwinovi. Jeho svoboda, tak byla trochu svobodou vězně, který vám bude tvrdit, že je volným, protože v rámci své cely 2x2m múže chodit kam se mu zlíbí. Alex taky navzdory svému obdivu k divočině odmítal připustit, že i ona je svým zpúsobem autoritou a má zákony, které je neradno porušovat, na což taky nakonec dojel, když si nechal odříznout cestu aljaškou řekou, jelikož mu nějak nedošlo, že bude v červnu rozvodněná a jinou cestu neznal, protože mapu zahodil, aby mu příliš neříkala kam má chodit a nebrala mu tak svobodu. Jednoduše řečeno v knize se z Legendy Alexe Supertrampa stává jen obyčejný člověk z masa a kostí, což je snad trochu škoda.
Obvykle se k překladúm knih nevyjadřuji a to ze dvou dúvodú. Jednak nemívám k dispozici originál a druhak moje hotentotská znalost angličtiny i určitá ledabylost k češtině k tomu není vhodná. Tady to ale skřípalo občas tak strašně, že překlad dělal buď googletranslator nebo ještě větší hotentot než já. Podivné věty, které nedávají smysl a takové perly jako "fantomická" krajina (mám pocit, že každý čech, dokonce i kdyby byl z Třince, by spíše popsal krajinu jako přízračnou) byly bohužel běžné.
Dobrá kniha o jednom snílkovi a jeho nedobrém konci. Jen je zde moc zbytečné omáčky, která s případem nesouvisí, škoda. Ale na film se podívám.
Na knize je poznat, že ji psal novinář - dostanete opravdu výživný článek o jednom zajímavém osudu, rozdělený do kapitol a prošpikovaný souvisejícími příběhy, které by vás mohly také zajímat. Nečekejte poetický popis přírody, spíš orientační mapky. Nečekejte filozofické úvahy o světě mimo společnost, spíš popis reálií amerických tuláků konce 20. stoletá. Tuhle knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože ať chcete nebo ne, to, jak moc se vám bude líbit závisí velmi na tom, jak s vámi rezonuje Christopher McCandless a jeho životní styl. S autorem pravděpodobně rezonuje dost (jinak by si ho nevybral pro téma své knihy), ale dařilo se mu celou dobu udržet pocit nestrannosti, kdy svými slovy ilustruje jeho kladné, ale zhusta i negativní vlastnosti. Film mě láká, ale spíš kvůli tomu, že mám ráda videa z divoké přírody a během čtení jsme mohla jen jezdil kurzorem po Google Streetview.
Skvělá dobrodružná kniha která pátrá, spekuluje, přemýšlí.. a čtenář s ní. Líbí se mi i film a myslím, že se skvěle doplňuje s knihou. Ve filmu je úžasné hudební podkreslení které knize nutně chybí, ale zase v něm nejsou některé nevyřčené úvahy, jak už to bývá. Uvítala bych barevné fotografie a vůbec nerozumím tomu, proč v knize nejsou žádné skutečné Chrisovo (pardon Alexovo :-) ) fotografie. Zvlášt', když se o nich tolik píše. A ještě jedna věc mě trápí. Kdo proboha zdemoloval ty sruby!?
Podobné úvahy o návratu k přírodě, k samé podstatě lidského života nezatížené společenskými vazbami, jsou myslím ve věku mezi dospíváním a dospělostí běžné. Kniha nám vypráví příběh, který je neobvyklý silou vůle "hlavního hrdiny", ta ho dohnala až na samu hranu smrti a odtud stačilo už jen trochu smůly a neštěstí bylo na světě. Vše je dobře zdokumentováno a vysvětleno. Spekulace o důvodu tragického konce se zdají dobře promyšlené a pravděpodobné. Jediný problém, který jsem s knihou měla, byla obtížná orientace ve střídajících se časových rovinách vyprávění. Ale jinak to bylo čtivé a napínavé a protože se sama ráda v přírodě pohybuju, nejspíš se poohlídnu i po nějaké další knize od autora.
naprosto kultovní kniha. snad každý přemýšlivější člověk měl v tom divném období mezi pubertou a dospělostí touhu žít opravdově a prožít život skutečný, vydat se do pustiny kutat zlatou rudu, lovit lososy a plout na hřbetě krokodýla. málokdo to udělal - můžeme se chrisovi/alexovi smát, můžeme povýšeně kroutit hlavou jaký to byl hlupák, ale přiznejme si - tu odvahu a opravdovost mu závidíme! co na tom, že ta divočina byla necelé dva dny cesty od civilizace a ve vraku autobusu.
(SPOILER)
Myslím, že každý reaguje na životní krizi po svém. Někomu pomůže společnost lidí a povídání u kafe nebo u piva, někdo musí do přírody a do hor. Chrisovi moc rozumím. Tragické je, že svoji touhu po samotě a sebepoznání hnal až tak daleko, že když k nějakému poznání došel ("nesdílené štěstí vlastně štěstím není"), už nebylo návratu.
Krakauerem skvěle napsáno a zdokumentováno, mám jeho styl ráda. Film je jedním z mých nejoblíbenějších a Long Nights je nejlepší píseň všech dob.
"Povinná četba pro cestovatele krajinami světa i krajinami duše"- to hodnocení podepisuju na 100 %.
"Beautiful Blueberries"
Kerouac, nebo Thoreau jsou pro mě velká jména a jejich životní příběh se nezapomíná a právem slouží jako potrava pro další nespoutaný dobrodruhy. Každopádně, jejich knihy mě nebavily, a tak jsem se logicky bál, že mě můj další hrdina, který spadá do této branže, prostě zklame. Nestalo se. Začal jsem číst jako o závod, Krakauer vyšel ven se všemi možnými informacemi, vše uceleně poskládal, obratně doplnil o své osobní pohledy, zážitky, či citáty z knih, které Chris sebou vláčel. Jasně Chris byl trochu arogantní extremista, co nikdy nešel proti svému svědomí a zásadám, přesto bychom si měli vážit jeho odkazu - jehož výpovědní hodnota je jak inspirující, tak varovná. Jak říkal kdysi táta "Ten kluk umřít nechtěl" Zároveň bych ale já jako jeho vrstevník doplnil, že mládí je bouřlivé, plné frustrace, nespravedlnosti a hledání. Chris běžel od toho všeho na jediné místo, kde nebyl ničím a nikým vázán, kde mohl obdivovat přírodu a zanechat za sebou zkaženost a zhýčkanost společnosti v honbě za materialismem. Šel tvrdohlavě proti. Otázka "living off the land" je sama o sobě moc zajímavá, ale myslím, že v dnešní době už toho člověk není schopen čistě proto, že se narodil v civilizaci. Náhražkou jsou túry se stanem, národní parky, což je ovšem jen zlomek dobrodružství, které podnikl Chris. Žil krátce, ale naplno. Myslím, že ty zážitky, které člověku dá život na cestě, jsou silnější než si ostatní mohou jen představit. V konečném důsledku můžeme jen spekulovat stojí-li za to utrhnout se ze řetězu, změnit si jméno, stopovat napříč státy a s červeným diplomem makat po fastfoodech. Bojím se, že lidé, co si každý den musí dát dvě teplé sprchy tomuto neporozumí. Každý, na sebe bere míru rizika a já ze svého pohledu Chrise samozřejmě obdivuji za kuráž, silnou páteř a celkově má vlastnosti, které bych rád viděl kolem sebe. Rozhodně se ale nepřidám k ostatním fanouškům, co se jedou po jeho vzoru ztratit do divočiny, či hledat jeho legendární autobus 142 kousek od Fairbanks. Myslím si, že pokud jsem Chrise aspoň trochu z tohoto vyprávění pochopil, tak by mu přišlo úsměvné, že teď zná půlka světa jeho příběh, když by byla nějaká pozornost, či nedejbože sláva to poslední, o co by tenhle pokorný mladík stál.
Půjdu proti proudu pozitivních hodnocení. Tohle pro mě byla střela úplně mimo. Nebavil mě styl knihy, přišel mi suchý a nudný. Bestseller? Možná proto, že popisuje skutečnou tragédii.
Chrisovi nerozumím, jeho povaha mi není sympatická. Řekla bych, že to byl úplný mimoň. Přišel mi arogantní, v lecčems přemrštěný a přesvědčený o tom, že jedine jeho názor je ten správný. Jeho chování k rodičům bylo děsné. Nakonec se svým přístupem se odsoudil k smrti. Nemyslím, že zemřel šťastný.
Na knihu jsem se dlouze chystal a rozhodně nelituji. Ve všeobecném povědomí je, jak hlavní postava dopadne a happyendem to opravdu nekončí. Nicméně stojí za popřemýšlet, co ho k tomu vedlo - čistě obecně chtěl být mimo systém a být v souladu s přírodou. Co se mu honilo hlavu, to ví do poslední chvíle jen on sám. Jeho život i když krátký, byl určitě zajímavý a svou stopu tu zanechal. RIP Chrisi.
Smutný příběh, ale forma mi moc nesedla, raději bych příběh, který má začátek a konec. Tady už víme konec předem, takže je to depresivní už dopředu. Je to ale i tak zajímavé přečíst.
Nejdřív jsem měla možnost vidět film a knížku jsem četla jen na doplnění informací. Ale asi jsem byla hodně ovlivněná filmem a tak jsem očekávala víc, mám pocit, že mě film bavil víc a čtení mě zrovna moc nepohltilo.
Knihu, kterou psal typický americký autor, bezpečně identifikuje opravdu asi každý. Přesto, že příběh je silný a Krakaureovi věřím téměř všechno, co napsal, nemohl jsem si nevšimnout toho typického patriotismu a nadšenectví, které, řekněme v půlce knihy, sálaly opravdu vysoko. Přesto, že mě nějak nenadchly přinejmenším 2 podobné příběhy dalších cestovatelů, chápu, že mělo nějaký smysl, aby o nich Krakauer psal. Ale to, že se Chris tvářil na fotce, kde mu bylo 7 let, se stejným vzdorem ve tváři jako na fotce promoční, či detailní popis toho jak Chrisova sestra zareagovala na jeho smrt, tím že byla hodinu mimo racionální uvažování (to přece není lecjaká zvláštnost), to by mi po vypuštění nějak výrazně nechybělo. Nic proti, jak to říct, americkému soudobému stylu, ale když on je někdy tak předvídatelný. Už při otevření knihy, jsem něco podobného, o čem se zmiňuju výše, opravdu očekával.
Nicméně inspirativní životní příběh...
(SPOILER)
Politika je aplikace /ne/morálních principů na celou společnost.
Vracím se k neobyčejně silnému příběhu amerického spisovatele Jona Krakauera. Pro jeho tragický konec jsem již nechtěla, ale táhne mne to zpět. Asi si něco dlužíme... Kniha perfektní, přestože... Podívala jsem se i na film, pěkný. Ale vidím, jeho dojemné, nezařaditelné chování , není to nezralost, ani protest, prostě je svůj i s jeho kritickým pohledem na konzumní společnost a nevyváženost v politice.
Své úspory, určené k financování studia, aby se mohl později zařadit..., vybere, zruší bankovní konto i směřování životem, který mu rodiče určili, ač svůj život promarnili... Nikdo , nikomu lásku neprojevoval, jeden vedle druhého , ale nepotřebovali se .... Cit v rodině zasunut, neznámo kam.. "Koupíme ti nové auto." "Nepotřebuji žádné věci a nic nechci". Nedokázali dát něco ze sebe, obejmout se, cítit to nevyslovitelné štěstí, že právě tebe mám, vědět, že všechno ostatní je nedůležité! K sakru, proč je to tak těžké?
Vzal dolary, vsunul do obálky..., byl to jen mžik, adresát OXFAM...
Pandemie každých 30 minut vytváří jednoho miliardáře. Stejnou rychlosti upadá do bídy milion lidí, nedá se to zastavit, mnoho posluhovačů má motivaci jinde, než měl Chris.
On se nepřecenil v divočině, jen byl naprosto opuštěný uprostřed davu.
ČLOVĚK JE TVOR SPOLEČENSKÝ, lidský kontakt , kooperaci, vyměňování myšlenek, teplo náruče potřebuje.
Posluhovači nadnárodních společností pro jejich zisk, nám vnucují vyrábět to, co nepotřebujeme ke štěstí .
Politici, zákonotvorní prosadí zákon s tresty proti cenzuře? Nebo proti lidem, kterým neodpovědí např. Úspory střední třídy fuč? Jak nás stát chrání a státní média varují před podvodníky? Bankroty s dluhem 19 miliard Arca Investments ze skupiny Arca Capitl je co? Prostý občan neví a potřebuje informace, aby se orientoval. Prosím, vysvětlujte národu, děkuji.
Autorovi za tuto knihu děkuji, neorientuji se, ale snad si to změní, jen nevím zda k lepšímu nebo k horšímu.
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
No...jako zajímavé, ale že by se ti čerlo nějak dobře, to se říci nedá. Ani mě to nebavilo a byl jsem rád, že už kniha skončila...2*