Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87158/bmid_utek-do-divociny-weP-87158.png
4
907
907
Tragická odysea mladého dobrodruha, putování, na jehož konci čekala smrt...: předloha ke stejnojmennému filmu Zajímavá kniha amerického novináře rekonstruuje příběh mladého chlapce z dobře situované rodiny, který tragicky zahynul při své osamělé cestě na Aljašku. Skutečný příběh z roku 1992 zaujal autora natolik, že se nejen snažil prověřit jeho poslední cestu, ale také zjistit pokud možno i motivy, které mladého chlapce k riskantnímu dobrodružství vedly. Dvaadvacetiletý student odešel po promoci od rodičů, zbavil se veškerých peněz a po vzoru Londonových hrdinů odešel do divočiny, aby tak nalezl sám sebe, oprostil se od všeho zbytečného a hlavně dokázal, že člověk může žít v souladu s přírodou bez pomůcek, které nabízí civilizace. Několik osudných chyb ho stálo život.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1999 , Columbus (ČR)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Asi budu jedna z mála, kterou příběh Chrise nijak neoslnil. Ted nemyslím způsob, jak je kniha psána. Krakauer vše kolem Chrise zmapoval velmi pečlivě, přidal dokonce svůj příběh a dalších dobrodruhů, což bylo velmi zajímavé. I když maličko to narušovalo dějovou linii. Chyběly mi akorát nějaké fotografie, no ale pohled na na kost vyhublého kluka by nebyl zrovna nejlepší. Nějak nemůžu pochopit, co je tak úžasného na tom, že poměrně bystrý, mladý zdravý kluk odejde do divočiny a tam v podstatě dobrovolně vyhladoví (i když nakonec zemřel na otravu semeny). Rozumím tomu snu - žít sám v krásné divoké přírodě a mít ode všeho klid, ale proboha na to se přece člověk musí připravit a vybavit, nakonec bylo to i zmíněno v knize. Zvlášť, když jde o Aljašku a pokud tedy tam člověk chce přežít. Příběh naivního Chrise, kterého nevyřešené problémy s rodiči a další dovedly až ke smrti je tragický, určitě ne úžasný.
Príbeh poznám v poradí kniha-film. Film ukázal to, čo mňa na knihe najviac zaujalo - silný, tragický no romantický príbeh mladého muža, idúceho za svojim snom. Čo sa týka knižky, dosť mi vadila retrospektívna kompozícia, časté odbočky či príbehy iných podobných dobrodruhov a najmä publicistický štýl. Hutný príbeh to pre mňa značne rozriedilo. Plusom boli úryvky z McCandlessovho denníka, malá sonda do jeho myslenia.
Hoci rozumiem tým, ktorí ostali po prečítaní unesení, Chris si získal aj moje sympatie, ale nijak zásadne ma tento príbeh neinšpiroval a knižka mi v konečnom mixe prišla vcelku priemerná.
Skutečný příběh kluka, který zatoužil žít jinak. Autor s novinářskou pečlivostí sleduje jeho cestu, motivaci, rekonstruuje události a setkání a také smrt. Literatura faktu. Film i kniha, která se člověku dostane pod kůži. Citlivý, právě vystudovaný mladík, zklamaný povrchností a přetvářkou společnosti, která zasáhla i jeho nejbližší rodinu (polygamie vlastního otce), zpřetrhává všechny vazby s minulostí. Změní si identitu a toulá se Spojenými státy s velkým snem - strávit nějaký čas v divoké Aljašce, sám pouze se svými knihami, myšlenkami, odkázaný sám na sebe, na svou schopnost uživit se a přežít z toho, co příroda kolem nabízí. Jeho putování sleduje Krakauer s důsledností dokumentaristy, a protože sám má duši dobrodruha, obhajuje postoje Christophera, které se nám možná zdají nepochopitelné. Spekuluje také o důvodech jeho smrti. Stojí za přečtení!!!
"Dva roky se toulá po zemi, bez telefonu, bez bazénu, bez svého psa, bez cigaret. Naprostá svoboda. Extrémista. Cestovatel vnímající krásu, jehož domovem je cesta."
Na první pohled může kniha působit žurnalistickým dojmem, ale po začtení do ní si vás určitě zcela podmaní. Jon Krakauer zde objasňuje příběh mladičkého Chrise McCandelsse, který se rozhodl oprostit od života ovládaného mamonem a své srdce se vydal hledat do náručí drsné přírody. Už samotná myšlenka poutá pozornost a nutí k hlubším úvahám. Moc se mi líbilo, že se autor snažil podat Chrisův příběh reálně - založit ho na faktech (sesbíraných ať už z chlapcových deníků nebo z vyprávění lidí, se kterými se při svém putování setkal), ale zároveň objasnil jeho motivace a kladl důraz na to, že Chris byl velmi inteligentní člověk a tento jeho čin nebyl pouhým výkřikem do prázdna. Právě v tomto místě z knihy čiší obrovské vcítění - sám autor je velkým dobrodruhem a chlapcovo počínání chápe.
Samozřejmě se přímo nabízí srovnání se stejnojmenným filmem, který byl podle knihy natočen. Po velmi dlouhé době mohu s klidným svědomím říct, že se povedlo obojí - oba způsoby podání využívají své moci naplno - kniha podpoří vaší představivost, film zase probudí skryté emoce. A obojí také všem doporučuji.
Kniha se báječně doplňuje s filmovou adaptací, což nebývá časté. Film je úžasný příběh o mladíkovi, který utekl do přírody a kniha je dokument o mladíkovi, který utekl do přírody.
Nejlepší kniha co jsem kdy četla. Když jsem ji začala číst měla jsem chut utéct za Chrisem. :) Obdivuji jeho odhodlání jít za svým snem! Chytlo mě to za srdce. :) PROSTĚ VŠEM MOHU DOPORUČIT!
Přepis velmi úderné anotace z titulní stránky prvního vydání knihy v ČR:
"V dubnu 1992 se mladý muž z dobře situované rodiny vydal stopem na Aljašku, kde pak zcela sám putoval pěšky do divočiny ležící na sever od Mount McKinley. Jmenoval se Christopher Johnson McCandless. Předtím věnoval 25 000 dolarů svých úspor na dobročinné účely, vzdal se svého auta a většiny svého majetku, hotovost, kterou měl v peněžence spálil a vymyslel si pro sebe nový způsob života. O čtyři měsíce později nalezl jeho rozkládající se tělo lovec losů..."
A můj komentář:
Při čtení knihy máte chuť všeho nechat (samozřejmě kromě četby) a vydat se někam do přírody daleko od civilizace. Určitě každým z nás sem tam podobná touha zmítá. Naše skrytá intuice stále tíhne směrem k tomu, co je všem živým bytostem přirozené - k posvátné matce přírodě. Vydat se zpět do její náruče a žít s ní, aspoň nějaký čas v harmonii, zároveň být stále na cestě, bez mapy neznámo kde, vykračovat si bůhví kam, nevěda kudy. Mít svět opět plný bílých míst. Jak romanticky a krásně to zní. V tuhle chvíli však přichází zcela racionální pohled na věc, člověku v posledních tisíciletí tak blízký. Prvním takovou známkou rozumu je kladení si více či méně podstatných otázek. Od: "Co budu jíst?" "Kde budu nacházet PITNOU vodu?" "Kde budu spát?" přes méně důležité: "Co když dostanu chřipku?" "Nebudu za dva týdny moc smrdět?" "Co když mi odejdou boty?" Až po: "Čím si budu utírat prdel?" Když na to začnete koukat z těchto "lidských" úhlů, zjistíte, že vydat se na takovou cestu je natolik nepohodlné, že radši člověk zůstane doma a pustí si kvalitní film, nejlépe dobrodružný.
Takhle to vypadá, když místo slov přijdou na řadu činy. Smutná knížka, ale dobře se čte... Lepší než film, ve kterém je hodně věcí jinak.
I já jsem četl až po filmu a musím potvrdit, že knížka byla ve srovnání s filmem skvělá. (Nicméně i film byl super a záběry divočiny, pouští, severu - v HD - byly úchvatné). V druhé části mě přišlo, že je vyprávění trochu moc roztříštěné, ale za posledních dvacet stránek bych dal ještě půl hvězdy, kdyby to šlo.
Lepší než film.. Moc se mi líbili části dalších dobrodruhů a samostatného Krakauera plus útržky dalších oblíbených knih McCandlesse.. Naprosto skvělé...
Chytil ma tento príbeh Alexandra Supertrampa. Musím sa dokonca priznať, že mu moje divoké JA nekonečne závidelo jeho odvahu, ísť za volaním divočiny, alebo skôr srdca. Kiežby som jedného dňa dokázala niečo podobné so svojimi snami.... Supertramp, aj keď mám určité výhrady k tvojmu počínaniu, hlavne k tej naivite, lebo len tá ho priviedla tam, kde to celé skončilo, aj tak pred tebou smekám!
Když čtete tuto knihu, pravděpodobně už za sebou máte film, jenž vás určitým způsobem okouzlil. Kniha v okouzlování pokračuje formou různých detailů z života Chrise McCandlesse. Happiness only real when shared.
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Výborně napsané. Ale pro rodiče dospívajících a dospělých dětí by kniha měla být označena hvězdičkou, prostě se nedá vydržet, jak to drásá nervy. Podobné pocity jsem měla při sledování filmu, ale ten trvá 2 hodiny, zatímco s knihou člověk žije delší dobu. Běs a hrůza, aspoň na období, kdy byly obě děti na cestách, jsem musela čtení přerušit. Jon Krakauer je geniální spisovatel a moc sympatický chlap.