Útěk z Tábora 14

O KLDR jsem viděla několik dokumentů. Všechny mě zasáhly, ale tahle kniha... nemám slov, ani vzdáleně se nepřibližuje tomu, co bylo v dokumentech. Dokumenty byly příliš mírné, příliš vzdálené tomu, co se v jádru země opravdu děje. Je mi smutno z toho, že se něco takového někde děje a nic se s tím nedělá a nebýt této knihy, tak o tom ani nevím, nebýt knihy mám zkreslené představy o tom, co se tam děje. A ještě k tomu to čtu teď, v době kdy Amerika nedávno začala řešit vojenský zásah v Sýrii, kde byly použity chemické zbraně, protože tam je ropa, v KLDR není.
A také to člověka donutí přemýšlet jinak. Souhlasím s tím, že by to měla být povinná četba. A vůbec by se mělo víc mluvit. Ani tady, v ČR se nemluví o totalitě, co byla tady v minulosti. Lidé by se měli víc zabývat svou minulostí, aby se z ní mohli poučit, nemělo by to být citlivé téma a následně skoro tabu. Měli bychom být lačnější po informacích. Mělo by nás to víc zajímat.
Každé ráno, když jedu do práce, v okruhu pár metrů - v metru - sedí vedle mě minimálně jeden člověk, co čte blesk...

Šokující výpověď o režimu Severní Koreji.O tomto tématu jsem zatím žádnou knihu nečetla, asi jich mnoho neexistuje kromě Pchjongjanských akvárií, která jsem zatím nikde nesehnala. Rozhodně doporučujik přečtení!!

Vskutku šokující svědectví vypovídající o skutečnosti, že ač je člověk považován za tvora civilizovaného a soucitného, vždy budou existovat takoví, kteří se i těmto dvěma základním definicím člověka vymykají. Ačkoliv již není politická a sociální situace v KLDR žádným tajemstvím, většina lidí se příliš nezamýšlí nad tím jaký může asi být život průměrného Severokorejce. Každá závažnější situace v níž se Sin octne poskytuje čtenáři nespočet důvodů k zamyšlení, přesto se obávám, že valná většina z nás, Evropanů 21. století, si nedokáže zcela uvědomit v jakém měřítku jsou v Severní Koreji porušována práva, která my považujeme za naprosto samozřejmá. Přiznám se, že jediným důvodem proč mě výjevy čisté brutality popsané v knize tolik neděsily bylo to, že jsem ji četl jako fikci. Měl jsem dojem, že čtu podivuhodně krutý životní příběh jakéhosi chlapce, avšak mysl odmítala přijmout, že se jedná o fakta. Teď dochází k jakémusi šoku přecházejícímu v uvědomění. Ačkoliv považuji Útěk z tábora 14 za poměrně náročnou knihu, jistě bych ji doporučil každému, kdo až do této chvíle neměl o sociálních poměrech v KLDR a existenci tamních pracovních táborů ani ponětí.

Co víc dodat, všechny komentáře jsou víc než výstižné. Je skvělé, že se s touto tématikou prostřednictvím knihy může seznámit co nejširší okruh lidí.

Hodně zajímavá a drsná knížka a díky tomu, že je to bestseller by se o téhle problematice mohlo začít víc mluvit a jednat!

Nepochopitelné, neuvěřitelné, odstrašující, hnusné.. Jak je možné, že se něco takového děje "legálně" v 21. století? Doporučuji všem si tuhle knihu přečíst.

Měla by být povinná četba ve škole...

Hodně drsný příběh....

Po téhle knize mám pocit, že už nikdy nevyjde slunce. Viděla jsem dokument natočený podle pamětí Sina, takže jsem byla částečně "připravená", ale stejně mě totálně srazila na kolena. Je naprosto nepochopitelné, že v dnešní době existují takové pracovní tábory a svět to absolutně ignoruje a místo toho se dohaduje o kravinách.

Člověk nepochopí při čtení této knihy, že ve 21.století, je možné, že existují pořád pracovní tábory jako v KLDR odkud Sin utekl.
Svět nezasáhne, aby z této totalitní zemičky plné utrpení a hladomoru pomohl udělat lepší zemi....-to nepíšu jako slogan, ale jako věc která se úplě nabízí když jsem četl hrůzy, které Sin popisuje jako běžné....
Kniha opravdu zajímavá, ale neskutečně smutná, snad zbytek života Sin prožije v pohodě a pomůže se mu rozhýbat veřejnost ve snaze pomoci své zemi.

Sin, hlavní hrdina, který nám vypráví o zvěrstev, krutostech, mučení a o každodenním hladu v Táboře 14, Pro normálního člověka bude tento příběh velmi úzkostný a možná i nepochopitelný, co REŽIM dokáže udělat člověku a bohužel i dítěti.
Věřím, že pomocí takových Sinů, se tenhle plamínek naděje na lidská práva někde v temnotě rozhoří a podobné tábory se díky nim stanou jen barbarskou připomínkou, jak krutý může být člověk k člověku.

Velmi dobře napsaná kniha, která nás neseznamuje jenom s hrůzami v táboře, ale i s tím, jak je pro uprchlíky těžké zapojit se do normálního života. Jak následky věznění a vymývání mozků nesou po celý život. Jak dlouho jim třeba trvá, než si uvědomí, že udávat ostatní, i třeba vlastní rodiče, není normální.
Člověkem otřese, jak dokonale má tamní režim promyšlený systém tzv. "převýchovy", jak málo stačí, aby byl člověk i s celou rodinou odsouzen. Nepochopitelné je, že se toto děje v dnešní době, za přihlížení celého světa.