Útěk z Tábora 14

Drsně napsaná kniha o drsných praktikách severokorejského vězeňského režimu, které jsou nicméně bohužel pravdivé i ve chvíli, kdy píšu tyto řádky. Je fakt, že takových svědectví je třeba si vážit, protože byť podobné situace zažívají miliony severokorejců, tak tyto ojedinělé příběhy jsou o to více fascinující.

Podobně jako u mnoha knih z koncentráků mi to přijde přehnaný zcestný a ve výpovědi se to míjející.

Kimova fotka že v táboře NEBYLA?? Tak to těžko, tam visí všude a hraje z rádia, který nejde vypnout.

Ohnutí nemytí hladoví dělníci měli ještě náladu a sílu na yeb??

V článku na Idnes je že se na popravu matky díval s chutí...v knížce je že ji miloval...tak jak teda??

Jak mohla být matka v takových podmínkách-jen na zelí a kukuřici, mnohdy celodenně bez jídla když on jí to snědl, PLNOŠTÍHLÁ??? Nesmysl neskutečné.

Potom logicky: vězeň neznající svět za hranicemi by utéct nemohl, protože by absolutně nepřežil v moderním světě takže jaký že v poho doběhl do Číny, za chvíli si žil v hlavním městě jižní Koreje což je hodně drahá sranda a poté byl hlavní hlavoun organizace v USA, i když se anglicky učit nechtěl??? Jako jak jako??

A další nesmysl: byli tam za prokletí zločinců v rodě, tedy pochybuju moc že by vláda dovolila, aby se tam další a další generace rodily. Pochybuju že by chlapy a baby připouštěli. Co by pak s těma děckama dělali?? Vychovají prostě to co tam přijde ale nic novýho tam vznikat NEMŮŽE, stejně jako v koncentračních.

Holka ubita ukazovátkem. Další blbost. Víte jakou by to dalo práci někoho tenkou hůlečkou UBÍT???

Prostě KECÁ.
A to jsem teprve na straně 30.
Prostě stejný přehnaný vymyšlený kydy jako Yeonmi Park, s cílem co nejvíc šokovat. A to jsem v něj tolik věřila.

Tohle nebylo lehké čtení. Naprosto neuvěřitelný příběh uprchlíka ze Severní Korey spolu s detailními podrobnostmi ze života v této diktátorem ovládané zemi. Bída, hlad, smyšlené tresty, politická perzekuce. Politickým vězněm se tady může stát prakticky kdokoliv a zavedené pravidlo mezigeneračních trestů dělají viníkem celou rodinu od vnoučat po prarodiče. Uprchlí Korejci si neví rady se životem a jsou tak ovlivněni celoživotně...
Nejhorší na tom je, že kniha je 10 let stará a situace v Koreji se nezměnila. Šílené.

Díky této knize, jsem tak trochu poznal, jak se žije v KLDR. Že se to děje ještě v dnešní době, je strašné! Knihu mohu jenom doporučit.

Svědectví o životě v severokorejském táboře podané mladíkem, který znal pouze pravidla tohoto tábora. Výborně prokládané fakty o S. Koreji. Autentické, čtivé, naprosto šílené.

Sinovy popisky života v severokorejském táboře,kde vládne diktatura a vše se řídí nesmyslnými pravidly,určitě stojí za přečtení.

Stejně jako mi trvalo číst příběh plný krutosti skoro týden, autorovi a spolupracovníkům na této knize trvalo přemluvit Sina, aby vůbec vznikla .
Záleželo na jeho souhlasu. Nakonec po devíti měsících napjatého čekání řekl ano a článek z novin se stal obsáhlým příběhem, který zaujal miliony lidí po celém světě. Sin jako jediný utekl z pracovního tábora. jizvy nemá jen na duši, jsou to vzpomínky na mnohaleté mučení, zločinů na lidech a zabití jeho matky a bratra, které udal sám, protože byl matkou odmala týraný. Hlavně však si při pohledu na sebe vzpomene , jak na tom byla jeho psychika. Bál se skoro všeho, cizí lidé nebyli výjimka.
Důležité svědectví o tom jaké podmínky ve skutečnosti vládly v těchto táborech je doloženo nejen slovy , ale i fotografiemi zachycující Sina se spisovatelem a praktiky mučení .
Drsný příběh nejen o politickém dění.

Kniha rozhodně zaujala a velmi rychle ubýhala. V knize se střídá Sinův příběh a dovětky o Korey za branami tábora a širších souvislostech cesty do Jižní Korey.

Těšil jsem se na tuto knihu, protože je to velmi zajímavé téma, které není často popisováno. Trochu mne zklamalo provedení, ale určitě jsem se dozvěděl spoustu informaci.

KLDR - zlo v té nejcirejsi podobě.

Naprostá šílenost. Nejzhoubnější forma komunistické ideologie sloužící pár vyvoleným elit na úkor milionů Severokorejců přežívajícím ( nebo "nepřežívajícím") v naprostém hladu a strachu. Jakákoliv totalita je zlo a je jedno jesti jde o fašismus, komunismus, nebo třeba putinismus. Princip je vždy stejný. Masivní propaganda + likvidace odpůrců. Porušování lidských práv se děje skoro na celém světě, ale v případě Severní Korei už ani nelze mluvit o lidských právech nebo o zbytcích lidské důstojnosti vůbec. Co se týká knihy jako takové, nemá cenu ji hodnotit po literární stránce, ale je nutné jí brát zejména jako svědectví o neživotě v takzvané Korejské "lidově-demokratické " republice.

Téma zajímavé, obsah šokující, ale provedení "nic moc". To co se děje v KLDR je strašné, ale bohužel pravdivé. Příběh je ohromující, šokující, jedinečný a po jeho přečtení bychom si měli všichni uvědomit, že máme být šťastní za to, kde žijeme, ačkoliv není vše růžové. Sin je chudák, kterého pobyt v "táboře" poznamenal na celý život, jeho psychika, náhled na svět a schopnost se adaptovat na nový život jsou pro něj bohužel na nízké úrovni. I když je to téma nesmírně silné, tak mě autor nedokázal vtáhnout do knihy a časem jsem zjistil, že jsem rád, že se blížím ke konci. Posledními desítkami stran jsem se celkem dost "prokousával". Ale za přečtení to v každém případě stojí.

Na zvracení... stále se to děje. Nejen v KLDR.

KLDR je opředena tajemstvím a člověk se může jen dohadovat,co za hrůzy se tam odehrávají. To byl jeden z důvodů , proč jsem se pustila do této knihy.
Zjišťuji, že už jsem asi tak otrlá ze všech těch špatných zpráv,co se na nás už spoustu let dnes a denně valí z televize a internetu , že i když si hlava uvědomuje,že to musela a stále je hrůza,tak emocionálně se mě tato kniha nijak nedotkla.
Něco je špatně a obávám se,že nikdo zvenčí nic nezmění . Ta "revoluce" musí přijíz zevnitř. Ale jak,když je celý systém tak propracovaný,aby lidé ani nepomysleli na nějakou vzpouru?

Silný příběh kluka, který uprchl z tábora o kterém se tvrdí, že se z něj uprchnout nedá

Knih o útěku z KLDR je čím dál více, ale toto je trochu jiný pohled. Pohled někoho, kdo se narodil a vyrůstal mimo severokorejskou společnost, v totální izolaci od okolního světa. Bohužel zpracování knihy mi vcelku vadilo. Neustálé odbíhání od tématu k něčemu jinému, mě vytrhávalo ze soustředění.

Koncentráky tu byly, jsou a nejspíš i dlouho budou. O to je tento příběh děsivější.

Je to smutné, čo sa deje v súčasnosti. Keď to človek číta, myslí si, že sa ocitol niekde v období druhej svetovej vojny, alebo v ruskom gulagu v 50-tych rokoch a nie teraz pár rokov späť. Smutné, akí šialenci rozhodujú o osudoch ostatných.

Hodně depresivní čtení člověk je šokován jaké zařízení v současné době jsou v provozu…..

Toto by si měl přečíst každý, kdo se cítí být znudeny, nebo nešťastný. Takhke vypadá opravdové peklo a neštěstí, KLDR měla dávno přestat existovat, bohužel priority jsou jinde. Velmi zajímavé a drsné čtení.

Co je na celém tomto příběhu pro mě nejděsivější?
Ta skutečnost, že nečtu o dávné minulosti, kterou jsou dnes již třeba koncentrační tábory za 2. světové války nebo tábory v Rusku z padesátých let…toto je jen nedávná minulost a nepochybně i současnost. Šílené srovnání, když jsem si vybavila, že přesně v roce, kdy já jsem prožívala své nejkrásnější životní události a řešila víceméně „blbosti“, Sin právě utíkal ze „čtrnáctky“. Kolik podobných a nelidských míst ještě dnes kdekoliv na světe je?
Toto čtení je opravdu těžké. Neskutečně brutální a drastické. Každá kniha o KLDR mi přinese nějaké další nové a těžko uvěřitelné informace. Výpovědi „běžných“ severokorejských uprchlíků už jsem četla několikrát, ale autentický příběh někoho, kdo za svůj život před útěkem nikdy neviděl „svět za plotem“, to je opravdu unikátní a ojedinělé.

Proč byl už od narození Sin v táboře?
Vina z důvodu příbuznosti???
V křesťanské komunitě platí, že každé dítě se narodí s prvotním hříchem. Ale díky křtu je tato jeho vina smazána. V této zemi se některé děti také už rodí s vinou, ovšem je to vina definitivně doživotní bez jakékoliv možnosti se jí zbavit. Sin se také narodil s vinou – vinen tím, komu se narodil. A jeho osud byl tím zpečetěn. Trestem a částečným odčiněním je pouze otrocká a doživotní práce pro „blaho státu“.

Že Sin v něčem lhal? Asi bych v tom nehledala nic velkého a cíleného, protože bych nehledala ani žádné morální návyky v člověku, který se narodil jako otrok, byl vychováván jen k celoživotnímu otroctví a s dokonalou absencí emocí a citů. V člověku, který měl po celé své dětství a dospívání v hlavě téměř jedinou a omezenou myšlenku, a to, kde sehnat jídlo, aby přežil další den. Sin možná působí dost kontroverzně, ale že dokázal i po útěku vůbec nějak přežít - zejména ze začátku, kdy zůstal pro něho v absolutně novém a neznámém světě úplně sám bez pomoci - to před ním smekám klobouk.

Kniha mi připadala jako takový hybrid - napůl románový příběh, napůl literatura faktu. O trochu víc mě bavila ta „výpravná“ linka o životě v táboře, o útěku a následném životě na svobodě, i když i v té faktické části byla spousta doplňujících, přínosných a zajímavých informací o této jedné z nejkrutějších zemí světa.

Ve srovnání s jinými knihami s podobnými náměty tato (stejně jako Sin) působí naprosto stroze a bez-emočně, ale myslím, že přesto při čtení dokáže s emocemi slušně zahýbat - naštve, rozzuří i rozbrečí…

Jedna hvězdička dolů, ale jen kvůli srovnání s knihou Svědectví o životě v KLDR, která mi připadala přece jenom o kousek líp zpracovaná.