Utěšitelky
Ruth Hallo
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/201885/mid_utesitelky-t4C-201885.jpg
4
93
93
Hlavní hrdinka románu Meian sdílí osud statisíců čínských dívek, které Japonci po roce 1937, po okupaci Číny, zavřeli do bordelů a donutili je poskytovat sexuální služby japonským vojákům. Meian se nakonec podaří utéct, ale nemá se kam vrátit. Její vlastní rodina ji zavrhne. Po válce zažaluje spolu s ostatními ženami japonskou vládu, aby se konečně všechny domohly spravedlnosti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , BránaOriginální název:
Die Trostfrauen, 2012
více info...
Přidat komentář
Totální masakr. Nikdy jsem o této skutečnosti neslyšela a je mi fakt ouvej. Velice poutavý a čtivý příběh o ženách, jež byly znásilňovány, bity a vězněni japonským vojskem :-(
Do této doby sem vůbec nic nevěděla o utěšitelkách.Hned sem si to vyhledala na internetu.CHvilkama mě i mrazilo.Jak se tohle mohlo dít malým holkám,kterým bylo ukradeno dětství.Rodiče je prostě dali,aniž věděli kam.Když některá všechna ta zvěrstva přežila a vrátila se domů,běda by o tom řekla,byla by hned rodinou zatracena.Udivuje mě jak Japonská vláda i plno let po válce se k tomu staví,jako by se nic nestalo.
Bohužel nemůžu hodnotit, za prvé strašně složité čtení, ztrácela jsem se v textu i v postavách, což bych asi nějak zvládla, pak to ale přišlo, dívky místo do rpáce odvezli někam mezi vojáky a knížku jsem musela odložit, to bylo tak strašně kruté a barvité, že bych z toho měla akorát zlé sny. Knížky z války mi nevadí číst, pokud to tedy nezabíhá až do takových detailů.
Ukrutný....panbože....tak třeskutě ukrutný, že to snad ani není možný....Kdyby to šlo a třeba alespoň tím, že si každý jednotlivý člověk, který si o tom byť pouze jenom přečte, by tím nějakým zázrakem o píď ulevil nebohým Obětem....A Konfucius?!!! To je tedy bez pardonu z.m.r.d. na entou!
Já to prostě nezvládla docist????já jsem prostě mekota to co se jim stalo jsem prostě nedávala chudák holky
Obálka je dost zavádějcící, čekala jsem vyprávění o společnicích/prostitutkách, které se každý den zkrášlují - mají rudé rty a nehty jako na fotografii a nemají se vlastně špatně.. ale to, co jsem se dočetla mě vážně rozhodilo a byla jsem znechucená tím, jak se člověk k člověku může chovat.. O těchto událostech, masakrech a už vůbec ne o "utěšitelkách" jsem neměla ani ponětí a jsem moc ráda, že jsem si díky této knize rozšířila obzory.
Kniha je obsahem velmi zajímá, ale po literární stránce je to naprostá katastrofa. Tuto knihu jsem četla po knize od Murakamiho a ve stylu psaní to byl pád do bláta. Přesto knihu ke čtení doporučuji, o událostech a existenci popisovaného tématu by se mělo mluvit. Doufám, že v budoucnu naleznu na toto téma další knihu, která svým zpracováním bude důstojnou výpovědí.
Uzasne ctiva kniha plná hrůz, které byly spáchaný na ženách a mladých divkach v době války. Neumím si představit, neco takoveho zažít. Jsem vděčná ze ziju v jiné době. Kniha se cetla sama...
Téma utěšitelek mi přišlo velmi zajímavé. Ráda čtu o událostech,které se staly ve skutečnosti. Bohužel bylo neskutečně smutné,že ani po přežitém pekle neměly tyto ženy klid. Záporně musím ovšem hodnotit styl psaní a nepříliš povedený překlad. Také pro mě,jakožto pro evropanku, byl celkem oříšek vyznat se v jednotlivých postavách.
O "utěšitelkách" jsem toho před přečtením knihy věděla jen velmi málo a spojovala jsem si je především s Koreou. Jde o první knihu, u které mohu s klidným srdcem napsat, že mě šokovala. Nemyslím tím hrůzy, kterými si "utěšitelky" prošly během války. Válka je strašná vždy. Šokoval mě nicméně přístup krajanů k těmto ženám a hlavně postoj vlád po válce. O odmítavém přístupu Japonska jsem věděla a stejně mě konec knihy poměrně zasáhl. Přijde mi zvláštní psát něco jako "kniha se mi velmi líbila". To se prostě nehodí, ale 5* si zaslouží.
Utěšitelky? No, knížka mě překvapila...Čtení zamrazí...Nechápu, jak to mohly přeživší přežít...všechny mé zážitky se rozfoukly, nedá se srovnat..uff...jednou se mi po ránu chtělo při čtení v troleji do práce i zvracet...že se tohle dělo je strašné...že se to někde ještě děje je....
Neskutečný a zdrcující příběh. Válka je zlo samo, ale pravdou je, že kdo se nezajímá o východní kulturu, tak ví zřídka, co se tam v těchto časech odehrávalo (snad i dodnes bohužel odehrává). Stejně jako již někteří, ani já dodnes neslyšela/nečetla o utěšitelkách a o to více, mně tento silný příběh dostal. Nenápadně zašitá kniha v obchodě a ještě se slevou. Velká škoda jí :/
Smutný, drsný, bohužel pravdivý příběh o osudu takzvaných utěšitelek v Číně. Nikdy jsem o nich neslyšela, ale tak tohle je bohužel známá, stará věc, že se mladé a malé holky pod určitými záminkami lákaly nebo byly prodány rodiči, aby pak nuceně vykonávaly sexuální služby za války vojákům a v míru tomu kdo zaplatí. Tohle se myslím děje bohužel i dnes... Ale co mě v knížce zaráží a neskutečně vytáčí je ta čínská mentalita, ten jejich debilní Konfucius a jeho filozofie....když tě vlastní rodina a vlastně celá společnost po tom všem zavrhne. To hnus fialový.
Konec jsem myslela a naivně doufala, že bude jinak....ale tak bohužel nežijeme v pohádce....
Drsná a upřímná kniha,o utěšitelkách jsem už něco málo slyšela,ale kniha mě naprosto šokovala. Zneužívaným ženám se nedostalo pochopení ani od vlastních rodin,to je nejsmutnější. Pro spoustu z nás zcela neznámé události II. světové války,čtení místy pro silné nátury.
Tato kniha mě příjemně překvapila - a pokusím se tahle hloupě znějící slova hned vysvětlit. Připadá mi, že spousta knížek pojednávajících o lidském utrpení se "veze" na jakési lidskoprávní vlně, ale mnoha autorům nejde o věc jako takovou, spíše o zviditelnění sebe sama. Ruth Hallo rozhodně do této skupiny nepatří. Odhaluje šokující válečnou minulost východoasijských zemí takovým způsobem, že nelze pochybovat o jejím cíli: je nutné, aby se svět o těchto hrůzných činech dozvěděl a nezapomněl na ně. Pokud jde o mne, určitě uspěla.
V každé válce dochází k násilí tohoto typu, například německé ženy na konci 2.světové války byly častými oběťmi. Ale státem zřízené a provozované utěšitelské domy, to opravdu připomíná systém podobný koncentračním táborům. Když jsem si přečetla "provozní předpisy stanice" (s.76), nevěřila jsem vlastním očím. Ne náhodou bojovalo Japonsko po boku hitlerovského Německa a k obyvatelům východní Asie se chovalo podobně jako Němci ke svým evropským sousedům.
Vedle hlavního tématu knihy mě zaujaly i pasáže věnované dějinám Číny, a to nejen za vlády velkého Maa. Přestože kniha nevyniká literární formou, souhlasím s Veve721: měli bychom si připomínat, jak se dokáže Homo sapiens chovat k jedincům svého druhu . . .
Otřesný příběh o dívkách z okupované Číny, které byly s příslibem pracovního místa odvezeny z domovů, zavřeny a nuceny k sexuálním službám pro japonské vojáky. Ty, které válku přežily, čelí odsouzení vlastních rodin.
Tak toto byla vážně síla. Přistihla jsem se, že chvílemi ani nedýchám. Kdo je slabší povahy, ať to raději nečte.
Přiznám se, málem bych tuto nenápadnou knížku v knihovně přehlídka - a to byla velká škoda. Myslím si, že její přečtení zasáhne každého.
Jasně válka je strašná ať už je kdekoliv, ale následné popírá spáchaných skutků je neopustitelné a společnost by se tomu měla postavit čelem a NE to stále popírat, jako se to bohužel stále děje. Po přečtení vyvstane dlouhá řada otázek. A to je dobře. Myslím, že řada čtenářů bude hledat více o tomto tématu.
Knihu jsem přečetla na doporučení a velmi mě citově zasáhla. Nás učili o II. sv. válce hlavně to, co se dělo v Evropě, ale tato kniha popisuje tuto dobu formou výpovědi hlavní postavy Mej-an, kdy Japonsko okupovalo Čínu. Každá řádná dívka musela pomoci finančně rodině a takto získali několik set tisíc dívek, které zavřeli do bordelů, aby poskytovaly sexuální služby japonským vojákům.Mej-an bylo v té době pouhých 13 let, kdy z ní udělali tzv. "Utěšitelku". U soudu popisuje veškerou krutost z opakovaného znásilňování, ale i když se jí podaří utéct nemá vyhráno. Čínská společnost včetně jejich rodin utěšitelky odsuzuje za to, čím se nechtěně staly. Lidé dovedou být krutí. Hodně utěšitelek na následky krutého zacházení v utěšitelských stanicích zemřelo, některé začaly nový život, ale s neustálým strachem, aby se nikdo nic nedověděl. V r.1991 proběhlov Japonsku několik soudních procesů, v r. 1993 vyšetřovala historii utěšitelek i Komise pro lidská práva OSN, konaly se dva mezinárodní tribunály, jeden v Japonsku a druhý v Den Haagu, ale chyběla právní autorita a nedonutily japonskou vládu, aby podnikla potřebné kroky a bývalé "utěšitelky" odškodnila. Jen málo jich našlo odvahu předstoupit před soud a vypovídat.
Historie "utěšitelek" musí zůstat neustále živá.
Utěšitelky
Kniha se mi hodila do letošní výzvy a tak jsem se mimoděk dozvěděla o této otřesné válečné "epizodě" a jejích ještě odpornějších důsledcích. Zničené životy statisíců mladých žen, opovržení ze strany krajanů a dokonce i zavržení vlastní rodinou, marná naděje na omluvu a odškodnění, to vše popsáno velice autenticky. Nemá to literární styl, ale o to působivější je dopad na čtenáře.