Utrpení neviňátek
John Saul
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83504/bmid_utrpeni-nevinatek-8dn-83504.jpg
4
176
176
V městečku Port Arbello jako by se zastavil čas. Jako by se zastavil přesně před sto lety, kdy zdejší temný les prořízl smrtelný výkřik dítěte, který však nezaslechl nikdo z místních, pouze jeho otec. A ten zoufalému děvčátku nepomohl, protože jeho utrpení sám způsobil. V zájmu zachování rodinné cti zvolil pachatel dobrovolnou smrt a hrůzný zločin zůstal nevysvětlen. O sto let později se ve starobylém sídle rodiny Conbergových začnou dít podivné věci. Malou Sarah potká neštěstí, po němž oněmí a musí začít chodit do školy pro duševně postižené. Ze dne na den přestane důvěřovat matce, začne se bát otce a zcela se upne k sestře Elizabeth. Ta jediná ji chápe, ta jediná ví, co potkalo malou sestru, ale mlčí. Sama totiž prochází podivnou proměnou, které nedokáže zabránit. Jako by ji cosi stále táhlo do lesa, který mají obě sestry zapovězený… V poklidném Port Arbellu se čas s trhnutím pohnul napřed. Ubírá se však stále stejnou cestou: už zase se v něm ztrácejí děti.... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2011 , DominoOriginální název:
Suffer The Children, 1977
více info...
Přidat komentář
Kniha byla zvláštní... na jednu stranu skvělý nápad, dobré prostředí a místy opravdu napínavé čtení (les/jeskyně/tajemno), ale na druhou stranu zbytečné "okecávání" a natahování knihy, nudné rozhovory, nelogické chování některých postav.. otevřený konec mi nevadil.
Souhlasím s komentářem od "Metla" u kterého jsem se dost pobavila a který je hodně přesný (ten z 19.8.2018) :D
John Saul má výborný štýl písania, ktorý núti čítať stránku po stránke dychtivo a zvedavo. Inak tomu nebolo ani v prípade tejto knihy, na ktorú som sa veľmi tešila. Pravdou je,že hoci sa kniha čítala naozaj dobre a v určitých okamihoch som cítila strach, zhnusenie alebo napätie, nakoniec ten dojem stopercentný nebol. Niektoré časti boli zbytočne dlhé, koncu chýbala iskra. Nie som sklamaná, časom po tejto knihe asi siahnem zasa, ale čakala som trošku viac.
Již 4. kniha od autora, opět mne nezklamal. Prostzě tento styl miluji. Nenáročné, napínavé, čtivé, prostě super. Určitě si pořídím další jeho knihy.
Můj náhodný výběr podle zdejšího poměrně vysokého hodnocení a výsledkem je nepříjemné zklamání. Zajímavý námět, který se ale podařilo autorovi zbytečnou a otravnou vatou znehodnotit tak, že jsem knihu dočítal jen silou vůle. Chyba samozřejmě může být na mé straně, nejsem možná správný čtenář pro tento druh literatury, ale to nic nemění na mém rozhodnutí, že dalším knihám autora se na dlouho vyhnu.
Při psaní tohoto komentáře prchlivost cloumala mým majestátem, důvody jsem líčila na konkrétních případech a navzdory výraznému varování před spoilery neunikla loužička mé žluči smazání. Tak tedy znovu a méně adresně (plnou verzi si můžete přečíst třeba na databázi detektivek a thrillerů Pitaval.cz).
Tohle je mé (pravděpodobně) první i poslední setkání s Johnem Saulem. Brzy mi začalo být jasné, že tento spisovatel neumí pracovat s psychikou postav jako Stephen King, nedokáže fascinovat podivnem jako Clive Barker, nemá neotřelé nápady jako Joe Hill a dokonce není ani tak průměrný řemeslník jako Dean Koontz.
Příběhu o dávném zločinu a rodinné kletbě nelze upřít jistou dávku atmosféry, popis prostředí je dostatečný a zdánlivá klišé autor rozdrtil s nelítostnou brutalitou. V čem naopak naprosto selhal, to jsou postavy a jejich nevěrohodné chování, rovněž tragické výpadky v logice. Snažím se zohlednit, že román vznikl před čtyřiceti lety, ale četla jsem i starší knihy, kde osoby reagovaly přiměřeně situaci. Tady jsou všichni nepochopitelně vlažní, když mají být hysteričtí, a krve by se v nich nedořezal kvůli trivialit (dcera přišla domů špinavá od bláta, proboha!!!). V tomhle románu zkrátka nic nefunguje, jak by mělo.
Zvláštní zmínku zasluhují nesmírně nudné, zdlouhavé, šroubované, banální až otravné dialogy a já si musím horko těžko připomínat, proč dávám dvě hvězdičky: solidní atmosféra, nekompromisní bourání klišé. 40% s utrženýma ušima a sbohem, Mr. Saul.
(SPOILER)
KOMENTÁŘ BUDE OBSAHOVAT SPOILERY, PROTOŽE JEDINĚ TAK MOHU DEMONSTROVAT ROZČAROVÁNÍ Z KNIHY, POTAŽMO JEJÍHO AUTORA.
Tohle je mé pravděpodobně první i poslední setkání s Johnem Saulem. Poměrně brzy mi začalo být jasné, že tento spisovatel neumí pracovat s psychikou postav jako Stephen King, nedokáže mě fascinovat podivnem jako Clive Barker, nemá neotřelé nápady jako Joe Hill a dokonce není ani tak průměrný řemeslník jako Dean Koontz.
Příběhu o dávném zločinu a rodinné kletbě nelze upřít jistou dávku atmosféry, popis prostředí je dostatečný a zdánlivá klišé autor rozdrtil s nelítostnou brutalitou. V čem naopak naprosto selhal, to jsou postavy a jejich nevěrohodné chování, výpadky v logice. Teď přijdou avizované SPOILERY:
Prolog ukáže 100 let starý zločin a pak se přesuneme časem do 60. let minulého století. Seznámíme se s rodinou Congerových, manželi Jackem a Rose, jejich třináctiletou dcerou Elizabeth a desetiletou Sarah. Mladší děvčátko už rok nemluví, uzavřelo se do svého světa poté, co bylo v lese brutálně zbito svým otcem. Celou knihu mě dráždilo, proč chlap, co poslal své dítě do nemocnice a způsobil mu vážnou duševní poruchu, stále žije pod jednou střechou se svou rodinou. Jak je možné, že nebyl trestán nebo zavřen do léčebny, když všichni obyvatelé městečka o jeho nepochopitelném zločinu věděli?! Jak by po něčem takovém mohl nadále zůstávat v blízkosti své oběti, přičemž manželka mu vyčítá impotenci a alkoholismus (a sama s ním nasává), nikoliv zraněnou a postiženou holčičku?! Nikoho ani nenapadne možnost, že by se bezdůvodný výbuch násilí mohl opakovat... WTF?!
Na Congerovic obřím pozemku se začnou ztrácet děti a narazila jsem na další iritující prvek: houbaři u nás projevují větší zanícení pro sběr lesních plodin, než co dle povrchního popisu předváděli pátrači v Saulově knížce. Sezvání dobrovolníků probíhá v poklidu jak na čaj o páté, žádní psovodi se psy, nehledá se zdaleka všude. Existuje legenda o jeskyni skryté na mořském pobřeží, ale Jack Conger, hlavní podezřelý, existenci jeskyně zpochybní, proto se pátrání do těch míst nepřenese... WTF?!
Další podivnost: je nalezena část těla jednoho z pohřešovaných dětí a do domu Congerových přijíždí šerif, co zatím netuší, proč byli on a lékař přivoláni. Congerovi sedí, nemluví, chlastají a šerif jim bez otázek půl hodiny dolévá brandy, než sleze z patra hospodyně, aby mu oznámila, že vedle v kuchyni leží dětská ruka. Jedno dítě je tedy s nejvyšší pravděpodobností mrtvé, o dalších dvou se nic neví; poslední chlapec, čerstvě pohřešovaný, se měl dle informací svědka vydat na pobřeží, ale pátrání z jakéhosi mně utajeného důvodu probíhá v lese. WTF?! Co mě dorazilo úplně: právě začalo sněžit, nastal první den zimy, tak se hledání (stále bez psů) po pár hodinách odkládá NA JARO! WTF?! Obvykle se ke knížkám chovám ohleduplně, ovšem tahle po šerifově prohlášení zažila letecký den. Nakonec jsem se donutila dočíst těch pár stránek do konce a překousnout několik dalších nesmyslů.
Snažím se zohlednit, že Saul román napsal před čtyřiceti lety, ale četla jsem i starší knihy, kde se postavy chovaly věrohodně, logicky, přiměřeně situaci. Tady jsou všichni nepochopitelně vlažní, když mají být hysteričtí, a krve by se v nich nedořezal, když přijde dcera domů špinavá od bláta. Oběti únosu se nepokoušejí všemi dostupnými silami uniknout, podvolují se tyranovi prakticky bez odporu, rodiče se místo urputného hledání smíří se ztrátou potomků (vždyť už jejich reakce při zmizení dětí nebyly příliš emotivní)... V tomhle románu zkrátka nic nefunguje, jak by mělo.
Co dodat? Zvláštní zmínku zasluhují nesmírně nudné, zdlouhavé, šroubované, banální až otravné dialogy a já si musím horko těžko připomínat, proč dávám dvě hvězdičky: solidní atmosféra, nekompromisní bourání klišé. 40% s utrženýma ušima a sbohem, Mr. Saul.
Dle mého názory není Utrpení neviňátek zas takový napínavý a nepředvídatelný počin, aby si mohl dovolit se roztahat na 350 stran, 200 by úplně bohatě stačilo. Nerozfrcat to tolik, dala bych ucházející tři hvězdy za fajn hororový odpočinek. Na mě moc zdlouhavé a málo poutavé. Koupi nelituju, celkem jsem se bavila, ale vracet se k tomu nebudu.
Zvláštní příběh od kterého jsem, ale čekala víc, víc strachu, víc napětí. V knize je mnoho "vaty" ale zápletka a pointa celé knihy by se vešla na pár stránek a ten konec?
Ač horor založený na zajímavé zápletce, zabitý je zcela počtem stran. Nápad, že zlo může mít tvář natolik nevinnou, že by mu nikdo ani vlásek nezkřivil, zatímco jiní doplácejí na zásahy „spravedlivého hněvu“, to vše by vystačilo na povídku, ne na třísetstránkový román. Všechna vata, která se k vyprávění nabalila, je totiž v důsledku spíš nudná než strašidelná a nijak to nepromění ani solidní atmosféra děsu. Neštěstím ve zmiňované vatě jsou pak nepovedené zvraty, dialogy a charaktery. Hlavně proto, že jsou předem nalajnované, a tak je autorský záměr brutálního zločinu a rodinné kletby z děje cítit na sto honů. Nevyčítám nutnost vyhroceného konfliktu, ale jeho amatérské zpracování.
Ovšem jako náhrada za Stopy hrůzy z roku raz dva to funguje víc než slušně. Pro mě však nadále tím nejlepším, co John Saul napsal, zůstane série The Blackstone Chronicles. A nebudu vám nic nalhávat, to taky není žádný literární skvost. Ale bylo to krátké, morbidní a tajemné, což mi v osmnácti bohatě stačilo.
Příběh řekla bych dost pritazeny za vlasy. Některé pasáže se mi zdaly nelogické, ale celkove dobra kniha.
Poslední dobou mám pocit, že mě prostě nebaví začátky knih....
Každopádně hned po pomalém rozjezdu, jsem se začetla a nutkání číst dál a dál bylo stále silnější. Kniha malými kousky připomínající tvorbu Stephena Kinga - mistra hororu, kniha připomínající tak známý obraz Doriana Graye...
4 hvězdičky za (pro mě) pomalý začátek a konec, který ve vás nechá pocit, že to prostě nestačí, že to musí pokračovat dále !!
Mrazivý příběh. Temná rodinná historie prolínající se do současnosti. S tím spojená psychicky narušená osoba. Šmrncnuté duchařinou. Za mě teda dobrý. A co s týče toho otevřeného konce jak tu někteří psali, tak si myslím, že kdyby příběh skončil "happyendem" tak bychom tu zas všichni psali jak byl konec předvídatelný a tuctový..
Kniha se mi četla dobře, děj mi hodně zajímavé, jen mě zklamalo, že se nakonec neukázalo jak to vše doopravdy bylo a skončilo to otevřeným koncem.
První kniha od Saula - musím říct že se četla dobře, zajímavý příběh vtáhne čtenáře už od začátku, ale na pět hvězd to není - zklamal mě otevřený konec
Kniha se mi moc líbila. Na plných pět hvězdiček to sic nevidím, nicméně se jedná o kvalitně napsaný příběh, který hezky odsýpá. Závěr si myslím, že není nijak špatný, jak někteří píšou. Spíše je více otevřený. Každý si po svém domyslí jak to asi dopadlo. Vřele doporučuji přečíst.
moje první kniha autora a první takového žánru,příběh byl pěkný,tajemný ,konec zvláštní,ale nemůžu říct,že špatný.
Moje první kniha od Saula a musím uznat, že mi tenhle autor neuvěřitelně sedne, možná trochu nudný konec, kdy čekáte trochu víc, ale i tak mě to donutilo koupit další dvě knihy.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Nemilovaní |
| 2011 | Utrpení neviňátek |
| 2012 |  Trest pro hříšné |
| 2008 | Noční můra |
| 1999 | Temnota |
Na knihu jsem se nechala nalákat nejen zajímavou anotací, ale také autorem samotným - četla jsem od něj již knihu Nemilovaní, která pro mne dlouhou dobu platila za to nejděsivější a nestrašidelnější, co jsem četla (do doby, než jsem si přečetla Strach od J. Kariky).
Bohužel jsem však knihu Utrpení neviňátek odložila po 80 stranách jako nedočtenou. Důvod? Prostě jsem se za boha nedokázala začíst. Nebavilo mne to, nudila jsem se. A vlastně docela rychle jsem se přistihla, jak přeskakuju. Což asi taky něco vypovídá. Vůbec jsem se nechytala.
Nevím, no. Nějak mi ten styl psaní nevyhovoval. Přitom ve chvílích, kdy se na scéně objevily postavy Sarah a Elizabeth, bylo to čtení vlastně fajn. Ale jakmile tyto dvě holčiny zmizely ze scény, byla to křečovitá nuda a šeď.
Nakonec tedy nehodnotím hvězdami a kniha pro mne zůstane nedočtená. Což je mi vlastně líto, protože přechozí moje zkušenost s autorem byla dobrá. A jak koukám na zdejší komentáře, většině ostatních komentujících se tato kniha vcelku líbila... Škoda, no.