Uvězněna v rodné zemi
Katja Schneidt
Katja Schneidtová je mladá emancipovaná žena, která miluje život a ráda se baví. Dokud nepozná Mahmuda. Zamilují se do sebe a nastěhují do společného bytu. Ale pak její turecký přítel zničehonic ukáže svou pravou tvář – tvář tyrana. Katja se náhle uprostřed moderní Evropy ocitá v neznámém, paralelním světě islámské společnosti a je konfrontována s jejími zákony. Poté, co ji partner několikrát zbije málem k smrti, sebere všechnu svou odvahu a uprchne. Stává se však psancem a dodnes žije pod neustálou hrozbou pomsty jeho tureckého klanu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Gefangen in Deutschland, 2013
více info...
Přidat komentář
Tato kniha, je ze života autorky německého původu, která se zamilovala do muže tureckého původu a jak ji tradice, ponižování a agresivita muže, kterého milovala zničila život a málem o něj přišla. Měla na výber ale ona oslepena láskou to přijala a pak litovala. Tato kniha je dobře napsaná. Doporučuji si ji přečíst, protože rozdíly mezi islámem a křesťanstvím jsou velké.
Když čtu tyhle knihy, vždy se divím, jak ty ženy mohou být tak hloupé a nechat se znovu a znovu zlákat hezkým vzhledem a opět naletí. Většinou je ot jen hezká, ale prázdná skořápka a až už je moc pozdě, litují a chtěly by vše vrátit zpět.
Kniha se mi líbila ale bohužel i v tomhle případě si za problémy může autorka sama. Mahmud jí přeci na začátku vztahu upozornil, co po ní bude vyžadovat, že se bude muset vzdát svého života, rodiny, zvyků i práce...stejně se autorka rozhodla, do toho vztahu jít. Je dobře že spolu neměli děti, byli by to chudáci.
Knížka se mi moc líbila, přesně ukazuje na to jak se po čase mění vztah s muslimem, od úžasného namlouvání až po tvrdý život plný násilí. Nemusí to být vždy, ale měla by si to přečíst každá slečna, která do takového vztahu jde.
Přečetla jsem ji za dva dny..Dobře popsaný život s mužem jiné národnosti..Já bych je hnala..!!! I s jejich zvykama...!!! Moc pěkná kniha...
Kniha se mi libila a cetla se dobre...ale zaujala me hlavne osudem teto zeny a informacemi o souziti s tureckym pritelem,literarnim vykonem opravdu ne. Ale to ani nebyl autorcin zamer- jak nekolikrat zduraznuje.Myslim ze ucel kniha pro me splnila-rozhodne jsem se dozvedela spoustu noveho a asi si budu vice vsimat u zahalenych zen jejich barvy pleti a zamyslet se nad zivotem,jaky asi ziji a zda je to dobrovolne...
No co ke knize napsat téma je to zajímavé a poslední dobou hodně propírané i v médiích- díky bohu za to alespon se takovéto zacházení se ženami dostane do povědomí širokých vrstev lidí.Je potřeba o tom mluvit a psát aby si každá žena dobře rozmyslela s jakým člověkem spoutá svůj život.Já tohle prostě nechápu a nechci chápat pro mně je takové chování nepřípustné a nedá se ničím omlouvat NIKDY!!!V určitých pasážích mi při čtení knihy skoro tekly slzy když jsem si uvědomila že tohle je pravdivý příběh jedné ženy která rozhodně takto netrpěla jediná a dodnes nemá jistotu že je se svojí rodinou v bezpečí- strašné opravdu strašné.Autorce tleskám za to že byla ochotná svůj příběh zveřejnit a předat tak varování dalším ženám.
Takové nenáročné vyprávění s dobrým koncem o tom, jak poblázněná holka snášela manipulaci svého kluka od prvního rande, jak se s tím klukem sestěhovala, vzdala se svého původního života, nechala se mlátit, věřila jeho zastrašovacím kecům. Některé čtenářky toto vyprávění mohou hltat, já na to nedovedu říct nic jiného, že nechápu, že někdo takovéto zacházení v dnešní době strpí.
V knížce vidím jedinou hodnotu – na posledních stránkách je šest rad. Možná jejich přečtení zanechá v nějaké ženě povědomí o tom, že je třeba si nic nenamlouvat a hned v samém počátku takový vztah ukončit.
Silný příběh jako všechny jiné, co hovoří o této tématice.
Odsuzuji islám a je mi úzko, když slyším, že se tyto hrůzy ději v Evropě.
Bohužel si ale za takový hrůzný příběh může autorka sama. Jedna facka - konec. Vím, že je lehké to teď napsat - "skončil by hned kdyby na mě zařval", "skončil by hned kdyby mě jednou uhodil", ale tito "lidé" ani milovat neumí. V první řadě jsou to jen řečičky jak moc milují, jak by snesly modré z nebe...bohužel kamarádka si s takovými (naštěstí) jen psala. Jde jen o to, aby dostaly občanství.
Stejně nechápu, když si tak stěžují na všechno "evropské", na ateisty atd., proč nezůstávají v těch svých zemích, kde je "Alláh" prostě dosadil a poradí si s tím životem tam, jaký je. A nevtírají se do evropských zemí.