Uvězněna v rodné zemi
Katja Schneidt
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187734/uveznena-v-rodne-zemi-187734.jpg
4
81
81
Katja Schneidtová je mladá emancipovaná žena, která miluje život a ráda se baví. Dokud nepozná Mahmuda. Zamilují se do sebe a nastěhují do společného bytu. Ale pak její turecký přítel zničehonic ukáže svou pravou tvář – tvář tyrana. Katja se náhle uprostřed moderní Evropy ocitá v neznámém, paralelním světě islámské společnosti a je konfrontována s jejími zákony. Poté, co ji partner několikrát zbije málem k smrti, sebere všechnu svou odvahu a uprchne. Stává se však psancem a dodnes žije pod neustálou hrozbou pomsty jeho tureckého klanu.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Gefangen in Deutschland, 2013
více info...
Přidat komentář
Kolik knih s podobnou tématikou již bylo napsáno a kolik žen stále věří, že ony takto dopadnout nemohou, protože jejich "cizinec" by se ničeho zlého nedopustil. Je mi líto všech těchto žen. Bohužel láska bývá slepá a někdy je opravdu velmi těžké z takového vztahu uniknout.
Další blbka. Pardon, ale nejde to jinak napsat. Řeči typu: " kdo nezažil, nemůže pochopit" si opravdu strčte za klobouk. V tomto případě je to o to horší, že Katja zůstala v Německu, nebyla v žádné daleké zemi, daleko od rodiny, kde by nikoho jiného neměla a navíc Mahmoud se projevoval jako násilník už od samého začátku. Koneckonců jí i sám řekl, jaké má představy o životě a jestli je ochotna to akceptovat. Byla, tak ať si nestěžuje. S každou další takovou přečtenou knížkou nechápu, jak můžou být ty ženy tak pitomý.
Němka Katja se zamilovala do německého Turka - a bohužel si včas navzdory varování nesundala růžové brýle.
martin3554 : Jednak se za něj úředně neprovdala, jednak nešlo no Araba, nýbrž o Turka.
Tuhle knihu jsem přečetla za dva večery. Je neuvěřitelně čtivá. Děj je hrůzostrašný. Když čtu komentáře typu, mohla odejít dřív, proč to neudělala. Na to je jediná odpověď, kdo něco podobného nezažije, nemůže pochopit. Moc si přeji, aby něco podobného nemusel zažívat nikdo z nás.
Další bibliografie jedné z těch evropských žen, které se provdaly za Araba a dráze, za to pykaly.
Tuto knihu a jí podobné by si měly přečíst všechny ženy, které se chystají podlehnout uhrančivým očím cizinců. V podstatě stále platí , že když ptáčka lapají, ...... Však to známe. A není to jenom o tom, že se odstěhují a potom nemohou zpátky. I ve své zemi se mohou stát vězenkyní. Katja měla nakonec štěstí, pomohla jí matka, ale klid nebude mít asi nikdy.
Na tohle téma už jsem přečetla spoustu knih, tahle patří k těm lepším. Dobře napsané, mělo to spád.
Co mi ale pořád není jasné, že se objevují stále nové a nové ženy, které si myslí, že ten "jejich" muslim bude úplně jiný, než ti ostatní. Tady o sobě autorka dokonce tvrdí, že bývala silná žena a přesto jí během pár týdnů vymyl mozek jako všem ostatním. nerozumím tomu. Pomalu si začínám myslet, že by některá z těch knih měla být povinnou četbou už na základní škole.
Pokud bych měla zhodnotit čtivost, bylo by to o hvězdičku více Výpověď ženy, kterou leta terorizoval její až paranoidní turecký přítel, je skutečně otřesná. O to víc, jak se propadala čím dál hlouběji do přesvědčení, že jí není pomoci. Ztráta osobnosti i sebevědomí, oběť krutého násilí. Je to jak přes kopírák: od velké a exotické lásky k ranám a ubližování i za jediné slovo. Každá si na začátku myslí, že oni dva ne, že u nich to bude jiné! Kéž by. Věřím, že se vzděláním a IQ stoupá i tolerance muslimského partnera. Ale pravidlem to není, vždyť i u nás jsou ženy, které týrá vysokoškolský partner. Jenom sofistikovaněji. Tak snad si to některá zamilovaná přečte a bude opatrněji sledovat, jak se k ní její vyvolený chová. Růžové brýle to kolikrát naplno nedovolí, ale přesto...bylo by krásné, kdyby láska smazávala společenské i kulturní rozdíly tak, aby byli oba dva na jedné vlně.
Zaujímavá kniha
Dokonca aj dnešnej dobe v nemecku majú moslimovia svoje geto.
Len sa o tom nehovorí ????
Už od samého začátku je kniha plná jen násilí, bití, trýznění a týrání. Nevěřím, že by nebyla možnost se z toho vztahu vymanit dříve než po 4 letech. Nedovedu si představit, že s mužem, který vás několikrát málem zabije strávím další jedinou vteřinu. Byla tam zmínka o azylu, ale hrdinka to hned zavrhla, protože to by bylo jen dočasné řešení. Nechápu. Přece v první řadě si zachráním kůži a pak budu hledat další možnosti. Katje nakonec pomohla vlastní rodina, nemohla se na ni obrátit již dříve? Nepomohli by jí? Na konci knihy se píše, že po špatném manželství s muslimem žije v novém vztahu s partnerem a dětmi. Nevím, jaké manželství bylo myšleno, ale v knize pokud vím, se svatbě tvrdošíjně bránila a nedošlo k ní... Nějak mě takhle kniha nezasáhla.
Nemůžeme ty děvčata šmahem odsuzovat, copak jsme všichni zapomněli, že jsme byli mladí a zamilovaní a neviděli a neslyšeli? Je to velice smutné vyprávění. Smutnější o to víc, že do dneška jdou zamilované holky za vidinou toho svého snu " O princi z Persie", není však každá z nich chytrá, jak Šeherezáda ... je mi jich líto, i když si zrovna v případě našich, českých ( potažmo ze států civilizací poznamenaných) , děvčat říkám - holky , copak jste opravdu tak naivní???????
Zatímco Tinu Nash jsem v její knize Z temnoty tvrdě odsoudila (a za tím si stojím), zde zvedám varovně prst a obávám se, že hodit ji do stejného pytle, se nesluší. Katja byla velmi mladá a relativně osamocená ve městě, které bylo daleko od její rodiny (od které výraznou podporu taky nemohla moc čekat). Záhy se stala na té zrůdě i finančně závislá, což je další hřebíček do rakve, plus vysvětlení psycholožky v epilogu knihy také dává smysl. A nakonec bych ráda zdůraznila jednu skutečnost - Katja se narodila v r. 1970, tudíž vše začalo v r. 1988 a uvědomte si, že ačkoliv teď podobné osudy na nás křičí ze všech sdělovacích prostředků (knih, novin, internetu, televize, rádia, ...) v té době to tak určitě nebylo. Takže jak říkám, šmahem odsoudit Katju jak je hloupá, mi přijde unáhlené.
Strašný příběh a ještě strašnější je, že se odehrává v Německu. Co na to říct? Samotná autorka je hloupá v tom smyslu, že věřila ve změnu svého partnera. Bohužel né nadarmo se říká že láska má růžové brýle... Je skvělé, že se dokázala vymanit z toho prostředí a i když si nese vzpomínky, může žít relativně normálně dál...
Nechápu a nikdy nepochopím, jak nízké musí mít o sobě žena mínění, když se dobrovolně vrhne do vztahu tak ponižujícího a absolutně bez lásky fungujícího.. Proč jsou pořád další a další ženy tak naivní, že věří, že zrovna ony svého muslimského přítele změní.. Že se vzdají všeho a proč? Aby se mohly změnit od základu pro někoho, kdo se vyžívá v tom způsobovat jim bolest, kdo se o ně nezajímá a nikdy nebude.. Mám pocit, že tohle je asi to, co chtějí, že to stejně tak trochu čekají.. V dnešním moderním světě, kdy jsou takových knížek napsány stovky, to snad už ani není možné.. Ale stále vycházejí další a proto už opravdu jen nechápavě kroutím hlavou a doufám, že ta poslední už byla poslední..
Nicméně je to čtivě napsané, měla jsem to za den prečtené..
Šílené, zvláště v kontextu s dnešní dobou. Normálně mám regulérní strach, co bude. Autorka dokázala vysvětlit pro mě nepochopitelné, proč neodešla od tyrana hned, proč vše neohlásila... Rozumím, ale nechápu... Přečetla jsem během dne.
Uvězněna v rodné zemi
(SPOILER) Tak tohle byla síla. Ony všechny knihy s touto tématikou jsou jako přes kopírák, ale u této je zarážející, že se všechno odehrávalo v Německu. Ve většině podobných příběhů se násilí ženám dělo až po odchodu z Evropy do arabské země, ze které jejich partner pocházel. Bezmoc a totální vztek se mnou cloumaly po celou dobu čtení, z jedné strany jsem už to depresivní čtení chtěla mít za sebou, z druhé strany jsem se od příběhu vůbec nemohla odtrhnout. Katja byla velice mladá, naivní a opuštěná, když Mahmouda poznala. Jinak by ve své zamilovanosti možná nepřehlédla varovné signály a buď by do vztahu vůbec nešla, nebo by to všechno nenechala zajít tak daleko. Žárlivá scéna a řev na ulici poté, co jí kolega z práce, kterého potkali dal pusu na tvář. I to, že jí Mahmoud úplně v klidu řekl, že jeho matka vychází z bytu jen na nákup anebo když jde navštívit nějaké příbuzné, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Strašně moc jsem si přála, aby kniha skončila na straně 37, kdy se Katja s Mahmoudem rozešli právě kvůli rozdílným názorům na to, jak se má žena chovat a co si smí a nesmí dovolit. Jenže mladá a naivní Katja tenkrát rozchod neunesla a i když jí Mahmoud řekl svá pravidla, rozhodla se ve vztahu pokračovat. A tak se stáváme svědky toho, jak se z mladé samostatné sebevědomé a chytré ženy postupně stává psychicky i fyzicky umučená troska, co se nejprve musí vzdát své práce i svých přátel, má zákaz se líčit a své hezké moderní oblečení musí vyměnit za dlouhé neforemné hadry. Na hlavě musí začít nosit šátek, z bytu smí vycházet jen pokud to její přítel dovolí. Nejhorší je ale fyzické týrání, Mahmoud Katju mlátí tak šíleně, že několikrát skončí v nemocnici s tržnými ranami, otřesem mozku, zlámanými žebry, či klíční kostí. Katja se bojí utéci a požádat o pomoc, protože jí Mahmoud neustále vyhrožuje, že si jí pak stejně najde a zabije ji. Velmi zarážející je také to, jak Turci „ždímají“ německý sociální systém. Zaměstnávají své příbuzné z Turecka načerno ve svých obchodech, ale zároveň je hlásí jako nezaměstnané a čerpají pro ně dávky od německého státu. Katja musí celé Mahmoudovo rozsáhlé příbuzenstvo doprovázet na úřady jako tlumočnice a tyto podvody jim pomáhat vyřizovat. Nejhorší je, že si evropské ženy nedají říct. Vztah s muslimem dle mého názoru nemůže fungovat, vždyť podobných příběhů existuje tolik! Na začátku velké exotická láska a na konci týrání a násilí. Proč si pořád další a další ženy myslí, že právě ten jejich muslim je jiný?