Úvod do soukromého práva: Zvláštní část
Kateřina Ronovská , Eva Dobrovolná , Petr Lavický
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412337/bmid_uvod-do-soukromeho-prava-zvlastni-c-fb5-412337.png
4
3
3
Druhá část dvoudílné publikace Úvod do soukromého práva. Zvláštní část stručně vystihuje základní charakteristiku věcných práv, práva dědického, závazkového práva, jakož i práva rodinného.
Přidat komentář
02.08.2020
Stále fajn na rychlé zopakování či úvod do začátku, zde ale hodnotím méně pozitivně než u obecné části. Zde totiž - ze své podstaty věci - přílišná stručnost je místy spíše na škodu než k užitku.
1
Víte, původně jsem chtěl napsat totéž, co Magdaléna níže, tedy že ta kniha je spíše škodlivá. Pak jsem ale zaváhal. Položil jsem si otázku: Kdo je vlastně implicitním čtenářem, na kterého autoři směřovali? Odpověď na ni není lehká, závisí na ni však to, zda kniha skutečně škodlivá je, či nikoliv.
Aby každý, i méně zasvěcený, rozuměl problému. Občanský zákoník má nějakých 3081 paragrafů. První díl tohoto díla se věnoval obecné části Občanského zákoníku. Ta má 654 paragrafů, které se na právech učí v jednom až dvou semestrech. Tento svazek má na starosti absolutní majetková práva, relativní majetková práva, úvod do rodinného práva. Tedy v daném pořadí 744 paragrafů, 1293 paragrafů a 320 paragrafů. Dohromady to pak dělá 2357 paragrafů. Podotýkám, že kniha má 130 stran. Následně podotýkám, že například Spáčilova učebnice věcných práv, kterou jsem tu nedávno chválil a která se zabývá pouze věcnými právy (498 paragrafů + pár ze zákona o katastru nemovitostí) má přes 300 stran a to není dostatečně obsažný. Komentářová literatura pak dosahuje množství několika tisíců stran na materii obsaženou zde na prostoru 120 stráneček…
Nu a teď stojíme před tou otázkou: pro koho to je?
No z důvodů, které by teď již měly být jasné nikoliv pro studenty práv, učící se na zkoušky, nedej bože státnice. Těm je ale úplně k prdu.
Po mém soudu ani ne pro bakalářské (právnické) obory. Tam platí právě ono níže napsané – ta učebnice spíše škodí, než že by pomáhala, protože po jejím přečtení lze nabrat dojmu, že je občanské právo… lehké…
Co zbývá? Studenti jiných oborů, kde se právo probírá jednosemestrálně ve vedlejším předmětu. Tam bych řekl, že by učebnice mohla mít svou hodnotu, pokud spolu s ní obchod přiloží ještě kvalitního profesora.
Další kategorií jsou maturanti. Zde bych skoro neměl námitek. Učebnice je vlastně takovým slovníčkem soukromého práva a na střední se může vcelku hodit.
Dále je tu laické publikum. Zde bych byl opatrný, platí totéž co o již zmíněných bakalářích – pokud jim to u toho bude někdo vysvětlovat… Jinak by právníkům mohly nastat těžké časy v okamžiku, kdy by vysvětlovali poučeným klientům, že vztahy ze zástavního práva zase až tak snadné nejsou a ne! Ne, pane! To že v učebnici nemluví o podzástavním právu neznamená, že toto neexistuje! Ne!
Ale! Ale existuje jedna ideální cílená skupina. Na Masarykově univerzitě je studentům druhého semestru umožněno absolvovat dobrovolné soustředění zaměřené na občanské právo. A to je po mém soudu právě ona cílovka. A pro ty by měla fungovat naprosto perfektně!
Takže tak. Na zkoušku se z toho neučte, ale když jdete na dobrovolné soustředění, přičemž o občanském právu nic nevíte, prosím, toto je vaše volba.