Už jsem vám to vyprávěl?
Sam Neill
V těchto nečekaných memoárech, napsaných během pouhých několika měsíců v roce 2022, Sam Neill vypráví poutavý příběh o tom, jak se stal jedním z nejslavnějších světových herců a také o tom, jak spolupracoval se všemi uznávanými a oblíbenými herci od Meryl Streep až po Isabel Adjani, od Jeffa Goldbluma k Seanu Connerymu či od Stevena Spielberga až k Jane Campion. Kniha Už jsem vám to vyprávěl? je zábavná, poutavá a také velice vtipná a zajisté si ji velice oblíbíte. Je to dílo od přírody talentovaného vypravěče, který citlivě vypráví o životech druhých a s láskou a vřelostí píše i o své rodině. Pojednává také o jeho životě mimo film, a to zejména o životě v Otagu, kde založil Two paddocks, což je jeho vinice proslulá odrůdou vína pinot noir.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , PangeaOriginální název:
Did I Ever Tell You This?: A Memoir., 2023
více info...
Přidat komentář


Autor nevypráví chronologicky, ale chaoticky skáče z tématu na téma, velmi špatně se to čte. Musel jsem se nutit, abych to dočetl. A není to ani tak vtipné, jak si autor zřejmě myslí.


Sam Neill v knize říká, že jeho bratr Michael je daleko lepší vypravěc, než je on. To bych teda Michaela chtěl slyšet, protože tahle biografie se Samovi opravdu povedla! Ještě se mi nestalo, že bych četl memoáry, co by mě tolik zaujaly - vším, co se v nich píše. Jistě, kniha je i o filmech, ale také o Samově vyrůstání, názorech, pohledu na život... těšil jsem se na každou novou stránku. Vřele doporučuji!


Trochu mi trvalo si zvyknout na způsob vyprávění - chronologické memoáry opravdu nečekejte. Postupně se mi ta živelnost zalíbila, kniha nabídla spoustu dojemných i inspirativních momentů.
Nesporně zajímavé a čtivé, i když to zoufale postrádá chronologii. Začínáme dětstvím v Irsku a hned jsem si říkala, vida, vždyť jsem herce pro sebe vždycky označovala jako O'Neilla... (jak nemá rád své původní křestní Nigel, tak náhodou Nigel O'Neill vůbec mému uchu nezní špatně!). Ale je to podle všeho Novozélanďan a na ostrovech pak strávíme hodně času (někdy je to ale hodně velký oříšek vůbec zjistit, když se najednou hovoří o městě, které má předobraz v Británii či o britských imperiálních reáliích). A jak šel čas také na mnoha méně či více exotických místech světa, dílem při natáčení, dílem soukromě. A také v nemocnici a s nemocí, což byl důvod pro napsání vlastních pamětí. Vtipné to moc není, občas sarkastické, i trochu vulgární co do výraziva, ale zajímavé a celkem asi upřímné ano.