Už máš spát
Tibor Noé Kiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295314/bmid_uz-mas-spat-W2z-295314.jpg
4
19
19
V malé osadě v maďarské pustě nastává dusný večer. Blíží se bouře a blesky na potemnělé obloze osvětlují zchátralé domy, prázdný statek, opuštěný zámek, protialkoholní léčebnu s pacienty a pár domů, v nichž ještě zůstává několik starousedlíků. Doposud neutekli do měst a jejich jedinou jistotou je, že se v této vesnici narodili a že tam také zemřou. Ještě předtím ale musí prožít peklo svých životů, kdy vše pokrývá šeď, úmorně dusivé horko zpocených lesknoucích se zad, a přitom se nezadržitelně, s nutností antické tragédie schyluje ke zločinu… Nezvykle přesný a umělecky jedinečný vhled do reality současného maďarského venkova. Stylisticky bravurně napsaná kniha, jež vyniká strohostí, absencí dialogů, promyšlenou stavbou. Za pomoci útržkovitých obrazů a rozdílné perspektivy, pouhých náznaků a krátkých prostřihů do minulosti je utvářena výsledná mozaika několika dnů s atmosférou jak z proslulých snímků film noir.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , ProtimluvOriginální název:
Aludnod kellene, 2014
více info...
Přidat komentář
Atmosférou je kniha podobná televiznímu seriálu Pustina od české HBO. Akorát si místo severočeské důlní krajiny představte maďarskou pustu a osadu, do které nezajíždí autobus a nevede ani zpevněná silnice. V ní několik zoufalců, co nechtějí nebo z nějakého důvodu nemohou toto místo opustit. Žijí své životy, které jsou spíše nuceným existováním. Zajímavné překvapení na současné maďarské literární scéně.
Na pár stránkách je dokonale popsán tak marný, zoufalý a beznadějný život v zapomenuté osadě kdesi v Maďarsku. V krátkých úsečných větách se pomalu odkrývají tajemství a osobní tragédie každého z obyvatel.
Uf, nikdy jsem nic podobného nečetla. Popis krajiny, počasí, atmosféry je skoro hmatatelný, autentický.
" Někdy by člověk věřil, že to, co se odehrává v osadě, je život "
Shodou náhod jsem nedávno četla knihu Nemajetní, která je tématem podobná. Opět maďarská vesnice, kde život není žádná idylka a soulad člověka s přírodou. Tady je ta deprese snad ještě hlubší. Vše je v rozkladu, lidé ubití životem i osobními tragédiemi, ti odvážní (hlavně ženy) utíkají. A kdyby se čtenáři zdála houstnoucí atmosféra plná rzi, pachu, plevele, vedra málo, občas to autorka proloží nějakou tou smrtí nebo nehodou s až bulvárními detaily. Poslední dobou slýchám o knihách žánru feel-good, tak tahle je dokonalý protiklad k němu.
Na 130 stranách dokázal autor navodit tak neskutečnou atmosféru jedné zapadlé maďarské vesničky uprostřed Puszty, že se Nesbo, Larsson a ostatní severští autoři mohou jít schovat. Dusivá atmosféra, bezvýchodnost a napětí. A to vše v novele, ve které se téměř nemluví a zdánlivě nic neděje. Připomíná to scény z westernů Serge Leoneho, ve kterých se vzduch tetelí horkem, slunce praží, vítr si pohrává s chomáči uschlé trávy, větrník vrže a prkna verandy skřípou pod kroky neznámého pistolníka, který není v záběru vidět. Zdánlivě se nic neděje, ale vy cítíte, že se něco stane, něco zlého se blíží...
Doporučuji přečíst najednou bez přerušování, jinak se v textu můžete trochu ztrácet. A ten závěr! Jdu se poohlížet po nějaké další maďarské próze...
Už máš spát
Nekonečně depresivní. Bez jediného proneseného slůvka jen nekonečný popis nikoli života, ale tragédií lidských a rodinných, na malém zmírajícím prostoru jedné venkovské osady. Závěrečná tragédie už byla jen poslední v pořadí, a stejně jako mnohé ostatní nepochopená.