Nové komentáře u knih Tibor Noé Kiss
Už máš spát
„Nekonečně depresivní. Bez jediného proneseného slůvka jen nekonečný popis nikoli života, ale tragédií lidských a rodinných, na malém zmírajícím prostoru jedné venkovské osady. Závěrečná tragédie už byla jen poslední v pořadí, a stejně jako mnohé ostatní nepochopená.“... celý text
— soukroma
Už máš spát
„Atmosférou je kniha podobná televiznímu seriálu Pustina od české HBO. Akorát si místo severočeské důlní krajiny představte maďarskou pustu a osadu, do které nezajíždí autobus a nevede ani zpevněná silnice. V ní několik zoufalců, co nechtějí nebo z nějakého důvodu nemohou toto místo opustit. Žijí své životy, které jsou spíše nuceným existováním. Zajímavné překvapení na současné maďarské literární scéně.“... celý text
— Mijagi
Už máš spát
„Na pár stránkách je dokonale popsán tak marný, zoufalý a beznadějný život v zapomenuté osadě kdesi v Maďarsku. V krátkých úsečných větách se pomalu odkrývají tajemství a osobní tragédie každého z obyvatel.
Uf, nikdy jsem nic podobného nečetla. Popis krajiny, počasí, atmosféry je skoro hmatatelný, autentický.
" Někdy by člověk věřil, že to, co se odehrává v osadě, je život "“... celý text
— Hanin
Už máš spát
„Shodou náhod jsem nedávno četla knihu Nemajetní, která je tématem podobná. Opět maďarská vesnice, kde život není žádná idylka a soulad člověka s přírodou. Tady je ta deprese snad ještě hlubší. Vše je v rozkladu, lidé ubití životem i osobními tragédiemi, ti odvážní (hlavně ženy) utíkají. A kdyby se čtenáři zdála houstnoucí atmosféra plná rzi, pachu, plevele, vedra málo, občas to autorka proloží nějakou tou smrtí nebo nehodou s až bulvárními detaily. Poslední dobou slýchám o knihách žánru feel-good, tak tahle je dokonalý protiklad k němu.“... celý text
— MichelleS
Už máš spát
„Na 130 stranách dokázal autor navodit tak neskutečnou atmosféru jedné zapadlé maďarské vesničky uprostřed Puszty, že se Nesbo, Larsson a ostatní severští autoři mohou jít schovat. Dusivá atmosféra, bezvýchodnost a napětí. A to vše v novele, ve které se téměř nemluví a zdánlivě nic neděje. Připomíná to scény z westernů Serge Leoneho, ve kterých se vzduch tetelí horkem, slunce praží, vítr si pohrává s chomáči uschlé trávy, větrník vrže a prkna verandy skřípou pod kroky neznámého pistolníka, který není v záběru vidět. Zdánlivě se nic neděje, ale vy cítíte, že se něco stane, něco zlého se blíží...
Doporučuji přečíst najednou bez přerušování, jinak se v textu můžete trochu ztrácet. A ten závěr! Jdu se poohlížet po nějaké další maďarské próze...“... celý text
— bejan
