Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472832/uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-26u-472832.jpg
4
1688
1688
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Trojbox dočten!
Poslední, tedy třetí kniha, mi sedla nejlépe. Pro mě zatím asi nejzajímavější, trochu mě to nalákalo do Arménie a něco jsem se dozvěděl.
I humorem mi kniha přišla bližší.
Velice milé a vtipné čtení, ale měla jsem si to přečíst dřív. Když jsem si četla části o Arménii a Náhorním Karabachu, autorovo nadšení z tohoto koutu země a optimismus obyvatel, s nimiž se tam setkal, vyznívá v kontextu války, která proběhla v roce 2020, dost smutně.
Stejne jako pro vsechny Ziburovy knihy plati - jiste, je to v prve rade predevsim velka "bzunda" a zabava, ale soucasne se neco dozvite a nektere myslenky, ktere Ladislav v knihach vyslovuje jsou velmi moudre. Diky za tuto mladou generaci.
Svižné, zábavné, odlehčené ... Skvělá forma, jak čtenáře seznámit s touto částí kavkazského regionu.
Dílo svým přátelským stylem otevírá téma Gruzie a Arménie a poskytuje základní informace, od kterých se čtenář může dobře "odrazit" a následně, v případě zájmu, rozvíjet znalosti o těchto dvou zemích.
Prvni knizka od L. Zibury a jsem nadsena. Mam pocit, jako bych Gruzii a Armenii sama navstivila. :-) Kniha me casto pobavila.
Díky za tuhle knihu! Když momentálně nemůžeme cestovat, je super takhle projít / projet cizí zemi prostřednictvím vzpomínek někoho jiného.
Projet na kole nebo pěšky země,kam se v dnešní době málokdo vydává,je samo o sobě zajímavé. V zemích bývalého Sovětského Svazu jsem před více než 35 lety zažil dost podobného,včetně stakanů alkoholu,takže nepochybuji,že i po letech je to nepominutelná věc,kterou nelze nezmínit. Vzpomínky formou jemného humoru s nadhledem,bez brutalit a jedovatosti se příjemně čtou,když navíc tady právě za okny padá sníh. Jsem rád,že už tam nejsem,ale díky Ladislavovi se mi moje vlastní zážitky vybavují. Čtu to v pořadí jako třetí knihu,nijak nespěchám,sáhnu po ní kdykoliv mám čas,náladu a nemusím se vracet,abych našel nit děje. Prostě přejdu na další den a zázraky maličkostí,které přijdou a přinesou zábavu,smích i něco nového. Fajn.
Někteří Ziburovi vyčítají, že jeho knihy nejsou cestopisy. A já říkám, no a co? Tak jsou to jeho zápisky z cest, kde vypráví především o setkávání s lidmi a po pravdě mě to asi baví mnohem víc, než popisy památek a podobně.
Mám stejně starého syna jako je princ Ládík a tak mám tendenci na jeho vyprávění nahlížet tak nějak mateřsky. A tentokrát jsem o něj měla trochu strach, aby nepropadl alkoholismu :D Protože v těchto zemích se pije po "stakanech" a pokud nechcete urazit své hostitele, vypít asi musíte. Jsem ráda, že to Ladislav více, či méně ustál a jistě nás ještě nejednou knihou potěší :)
P.S. Fascinuje mě, kolik lidí Ladislava při jeho cestách zve k sobě domů, aby ho pohostili a nechali u sebe přespat. Přijde mi, že čím chudší národ, tím je ochotnější podělit se o to, co má. Osobně si nedovedu představit, že bych potkala turistu, či turistku s batohem a prostě ho pozvala domů, ne z nedostatku pohostinnosti, ale spíš ze strachu z cizího člověka....a při čtení Ládíkových knih se za to trochu stydím :)
Po návštěvě " princovy" přednášky v dávných dobách, kde se ještě takové věci beztrestně veřejně konaly,jsem si řekla, že tenhle mladík mě fakt baví. Jeho styl vyprávění a humoru je mi vlastní a až se znovu narodím, chci taky bloumat světem. Teď už to nestihnu,tak někdy příště...Ladislave díky!
Název měl být spíše Už nikdy NA KOLE po Arménii a Gruzii. Ale budiž.
Kniha byla skvělá. Začetla jsem se do ní hned, protože jazyk je velice čtivý a odlehčený. Autorův humor mi byl velice blízký, a tak jsem se u knížky často řehtala nahlas, ať už jsem byla doma, ve škole či ve vlaku.
Vyprávění mělo švih, čtení šlo rychle a vzbudilo ve mně touhu po dobrodružství. Hned jsem si na léto jedno naplánovala, i když ne v tak velkém stylu :D Obdivuju autora, v jakých podmínkách je často schopen a ochoten existovat, já bych to nedala, jsem na to dost náročná.
Každopádně knihu doporučuju, byla fakt skvělá. Má první od @princladik a můžu říct, že ne poslední. Moc se těším na další kousky, tuhle musím vrátit rychle do knihovny, protože se na ni stojí řada.
Až moc stakanů? Ano. Vyprávění trochu přehnané a přibarvené? Ano. Moc šťastných náhod? Ano. Přesto jsem se při čtení cítila strašně příjemně a každou stránku si užila. Ziburu už beru jako jistotu, sedí mi jeho humor a ironie. Čtení je to lehké a oddechové a já jsem za to ráda. Pro mě si tato doba postavená na hlavu vyloženě říká o takovéto nenáročné knížky, které člověka alespoň na chvilku přenesou někam jinam.
Upřímně tuto posedlost Ziburou nechápu. Jistě je originální a vtipný a odvážný, ale ty knihy jsou hlavně a oněm a ne o cestách. A jakmile člověk přečte jednu, pak už ví vše a Zibura se jen opakuje.
Milé a čtivé vyprávění o cestování. Ládík působí velice sympaticky, dokáže hezky popsat jak krajinu tak lidí, které potkává s laskavým humorem. A ani sebe nebere příliš vážně, takže se mi to docela líbilo. Jenom mi přijde, že se někdy zbytečně snaží být vtipný za každou cenu. Nicméně si ráda přečtu i další jeho knihy.
Velice vtipná knížka. Autor vše komentuje s nadsázkou a humorem. Jen těch stakanů mohlo být o něco méně :-). Určitě si přečtu i další knížky.
Jelikož jsem v Gruzii byla, byla krasne cist o zemi znovu, vybavovat si místa, o kterých píše.
Moc ráda jsem se dozvěděla i o dalších dvou zemích, u kterých jsem si vždy zmiňovaná místa googlila, abych si příběh přiblížila.
Kniha je oddechovou záležitosti, u které se i zasmějete.
O hvězdičku méně davam jen proto, že je celý ten příběh proste až moc plný štěstí a bohužel, nevěřím tomu, že kapitoly nejsou pribarvene ????
Autora jsem až do přečtení této knihy sledovala na facebooku, ale tato kniha to změnila. Pro mě velké zklamání. Mohlo to být pěkné psaní, kdyby se autor snažil méně velebit pití alkoholu (samotné pití mi nevadilo, ale přišlo mi, jak kdyby se autor chlubil, kolikrát měl kocovinu) a být vtipný za každou cenu. Trochu to zachránil konec knihy, kde je víc poutavých popisů než trapných vtipů a stakanů, takže jsem rozhodnutá přečíst si i něco jiného. Ale teď potřebuji určitě pauzu.
Kniha mě pobavila, něco nového jsem se dozvěděla, jen toho alkoholu bylo až moc. Na jednu stranu chápu, že tam chlastá asi každý a těžko se odmítá, ale zrovna tohle mi vadilo. Chybí mi alespoň pár fotek a uvítala bych mapku kudy šel. Vše jsem si tak musela hledat na pc.
Není to nejsilnější cestopis posledních let, o tom se vůbec nehodlám bavit. 2 hvězdy neznamenají, že knížku jsem nenáviděl, to také ne. Naopak, do těchto dvou zemí chci vycestovat (a to byl důvod koupě knihy). Vodku nepiju a humor je takzvaně "hit or miss". [dočteno 30.5.19]
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Cestopisy nebyly nikdy moje parketa, i když cestování je pro mě víc než zajímavé.
Knihu jsem objevila díky Čtenářské výzvě a vůbec nelituji toho, že jsem ji zvolila, naopak.
Je vtipná, s nadsázkou, osvěžující, oddychová plná příjemných a nadčasových ilustracím navíc bod plus za barevnou obálku :)).
Zasmála jsem se, dozvěděla se něco o zemích, které pro mě byly neznámé, o obyvatelích, kteří na mě svou povahou zapůsobili a ty autorovy myšlenky...no něco úžasnýho!
Doporučuji i "nefandům" cestopisů, tohle je fakt naprosto jiný.
Určitě to není moje poslední kniha od Ladislava :)