Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472832/uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-26u-472832.jpg
4
1725
1725
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě pobavila, něco nového jsem se dozvěděla, jen toho alkoholu bylo až moc. Na jednu stranu chápu, že tam chlastá asi každý a těžko se odmítá, ale zrovna tohle mi vadilo. Chybí mi alespoň pár fotek a uvítala bych mapku kudy šel. Vše jsem si tak musela hledat na pc.
Není to nejsilnější cestopis posledních let, o tom se vůbec nehodlám bavit. 2 hvězdy neznamenají, že knížku jsem nenáviděl, to také ne. Naopak, do těchto dvou zemí chci vycestovat (a to byl důvod koupě knihy). Vodku nepiju a humor je takzvaně "hit or miss". [dočteno 30.5.19]
Snadné a zábavné čtení, které odhaluje bezstarostnou povahu cestovatele Ládíka, který se bez přípravy vydává jen tak objevit charakter zakavkazských národů a místní krajinu. Vadilo mi, že tam nebyly žádné mapy ani fotky a tak od tohoto autora již nic asi hned tak neotevřu.
Deník alkoholika, teda vlastně Prince Ládíka. Škoda, že jsem si nedělala čárky vždycky když se objevilo -stakan vodky- .
Zasmála jsem se asi jednou, od půlky už nebavilo vůbec.
Ladislav Zibura je pro mě velkou inspirací. Zkloubil dohromady dvě mé vášně a to čtení a cestování. Cestujeme jinak než on, ale zážitky máme podobné a tak se tato kniha zařadila mezi mé oblíbené.
Láďovy knížky vždycky mne dokážou rychle vtáhnout do děje a už nepustit.Příběhy má strašně pěkně a vtipně popsané.Dokáže si udělat srandu sám ze sebe a ještě si všechno dokázal(snad?)pořádně zapisovat do deníku při tom všem ,,každodenním,,popíjení vodky s domorodci.Akorát si myslím,že by bylo fajn kdyby v knize byli i nějaké fotografie z toho výletu.Jinak knížka moc fajn a těším se na další čtení.
Pro Ziburovi knížky bych komentáře mohla psát stylem Ctrl+C - Ctrl+V aneb pořád tak nějak stejné, ale v podstatě stejně dobré. Styl psaní, co chytne masy, ale samozřejmě se najde i pár jedinců, které nenadchne. Není to typický cestopis, prostě jen cesta mladíka určitým územím - tu zajímavá památka, tu střet se zvířetem, domorodcem nebo turistou, občas nějaký zádrhel nebo drobné překvapení. V cestě po Arménii a Gruzii mě zaujala předevsím závěrečná část o Karabachu, neboť jsem o něm neměla ani tušení... Myslím, že jako lehká inspirace, kam vyrazit to není špatné, jako oddechové čtení rovněž ne - já si frontu na novou Ziburovo knížku stoupnout nepůjdu, ale až se mi dostane do ruky, ráda si ji přečtu :)
Knížka je zajímavá a asi hodně lidí nadchne, ale pro mě nebyla. V podstatě pije, spí a zase jde.
Po dvou cestopisech od Zibury nemůžu vynechat ani tento. Mě to prostě baví :) jediné cestopisy, co mě baví...
Klasický Ziburův cestopis, ve kterém se kromě pěší chůzi autor věnuje i cyklistice a auto stopu. Vydává se, bez jakýchkoliv plánu, poznat Gruzii, Arménii a Národní Karabach. Vtipné, a optimistické situace, doprovázené letní atmosférou, kterou zobrazují nádherné ilustrace. Skvělá kniha, zajímavý cestopis, poutavé, ale přitom oddychové čtení. Nutno si přečíst.
Byla to vůbec cesta, nebo to byl trip? Až na ten chlast bych to velmi rád taky zažil. Moc hezky se to čte.
Taká tá klasika. Ide, pije (veľa), je, spí, zase ide, niečo sa pototo, zasmeje sa tomu, my sa zasmejeme jemu, alebo (tí menej cynickí) s ním, občas malá kultúrna alebo geografická vsuvka a zase celé dokola. Celé je to proste fajn.
Týmto som sa zároveň dostala na koniec Ziburovej „pešej trilógie” a – i keď ma to samotnú prekvapuje – seriózne uvažujem, že by som mohla pri ďalšej púti (ak sa k nej dokopem) vymeniť oceľového tátoša za vlastné nohy. Predsa len, tie dva-tri kopce by mohlo zvládnuť i také nemehlo, ako som ja.
Zibura a jeho schopnost dělat si legraci sám ze sebe. Krom toho, že chcete vyrazit někam na pěší výlet, tomuhle říkám laskavý humor ????
Tahle kniha je řekla bych tak trochu přelomová.Zibi přestává chodit pěšky a začíná využívat autostop.
Uznávám, že prvotina z Blízkého východu byla zatím asi nejlepší. A teď to malinko zamotám. Druhou knihu o Číně posunu na třetí místo a třetí knihu o Zakavkazsku dám kvalitou na druhé místo :-)
První a poslední kniha od pana autora. Vůbec jsem se nemohla začíst a nakonec jsem to vzdala.
Ač mi přišly Gruzie a zejména Arménie dle popisu velmi zajímavé, musím říct, že mnohem víc mě bavila kniha prvnií o Turecku a Izraeli, tak nějak se mi lépe četla, rychleji běžel děj a víc jsem se nasmála. Nijak tuto knihu nekritizuju, jen asi byla na stejný brdo, jako ta první, a proto už mě tolik nenadchla. Ale putování po Číně stejně otevřu.
"Náhle se mi něco otřelo o obličej. Z mých útrob se vydral výkřik tak strašlivý, že jsem jím vyděsil sám sebe. Těžko říct, zda jsem narazil na hluchého, nebo němého netopýra - každopádně mu echolokace nefungovala. Výzkum skončil a já prchnul pryč v hrůze takřka panické. Na ten dotyk netopýra už nikdy nezapomenu."
Ladislav Zibura, pacient nula, Náhorní Karabach
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Autora jsem až do přečtení této knihy sledovala na facebooku, ale tato kniha to změnila. Pro mě velké zklamání. Mohlo to být pěkné psaní, kdyby se autor snažil méně velebit pití alkoholu (samotné pití mi nevadilo, ale přišlo mi, jak kdyby se autor chlubil, kolikrát měl kocovinu) a být vtipný za každou cenu. Trochu to zachránil konec knihy, kde je víc poutavých popisů než trapných vtipů a stakanů, takže jsem rozhodnutá přečíst si i něco jiného. Ale teď potřebuji určitě pauzu.