Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547437/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii.jpg
4
1696
1696
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Vtip autorovi při vyprávění nechybí, odvaha rozhodně také ne... Jen to bylo poněkud jednotvárné – kde přespal, kolik alkoholu vypil. No, toho alkoholu tam bylo na mě přece jen trochu moc. Dalším knihám se ale bránit nebudu:).
Můj první cestopis - četla jsem v rámci čtenářské výzvy a jsem moc ráda. Kniha velice milá a vtipná. Často jsem se smála nahlas. Určitě přečtu i další knihy od Ládíka.
ČV 2019 - Cestopis
Opět nezklamal :) Jeho styl mi prostě sedí a knížka je hlavně vtipná. Ilustrace jsou úžasné a těším se na další knížku.
Stejně jako předchozí knihy zajímavé a vtipně napsané. V popředí jsou především interakce s místními obyvateli, moc faktů o daných zemích nečekejte. I když alespoň arménská genocida tu je zmíněna a pěkně popsána. Velice inspirativní, pokud vás láká cestování stylem "cesta je cíl".
Kdybych měl všechny dosavadní tři Ziburovy knihy srovnat, byla by tato asi nejslabší. Jerusalém byl první, Čína exotická, ale Gruzie s Arménií se často zvrhává do stereotypu chlastání, přespání, chlastání, přespání a tak dále. Tímto mi trochu připomíná knihu "Přijde Mordor a sežere nás aneb tajná historie Slovanů".
Mé první setkání s Ladislavem Ziburou musím říct, že je mi tento týpek sympatický.
Zřejmě si umí život vychutnat a kontakt s místními obyvateli náležitě užít.
Vždyť každou zemi tvoří především její obyvatelé.Bavily mě jeho zážitky s místními.
Plusové body i za atraktivní obálku s milou babuškou.
Trošičku šok, protože jsem si chtěla přečíst něco o Gruzii, zatímco kniha je především o jejích obyvatelích. Ale přišla jsem Ladislavovu humoru a sarkasmu na chuť. V knize bylo i několik velmi pěkných myšlenek, které jsou hodné zapamatování. Třeba ta o samurajích, kteří se rozhodovali do pěti úderů srdce, protože jen tak se rozhodli srdcem a nikoliv rozumem.
Mé první setkání s autorovou tvorbou. Ziburovy zápisky z cest mi zprvu přišly jako výčet alkoholových setkání, aneb jak přežít od sklenky ke sklence. Musím ale přiznat, že jsem knize velmi brzy přišla na chuť. A ano, některé hlášky mě opravdu dostaly. Takže nakonec musím uznat, že to nebylo vůbec špatné. Pohodové čtení.
Moje první knížka od Ladislava Zibury a musím říct, že je to velmi čtivé a plné humoru. Autor píše řízně, s perfektním humorem (někdy pro mě bylo těžké pochopit, co je sarkasmus a co už ne) a je velmi pohotový. Četbou této knihy u mě navodil pocit vzít baťůžek na záda a vyrazit za svobodou.
Smála jsem od začátku do konce a hrozně mě mrzelo, že kniha skončila. Skvěle sepsaný a hned bych se na Kavkaz vydala taky!
Čtivé. Autor je mi sympatický pro svůj pohled na svět, těším se na přednášku, na kterou jdu.
Nemůžu si pomoct, žádná z následujících knih u mě nedosahuje takové popularity jako Jeruzalém. Ale příjemné čtení to je pořád.
Kniha mne upoutala svou obálkou s obrázkem usměvavé "bábušky" a neprohloupila jsem, když jsem si ji přinesla domů. Pobavila, poučila a nadchla mne mnohými ilustracemi. Už během čtení jsem hledala v mapách místa, která autor navštívil, bylo to další plus.
Za mne nejslabsi ze vsech 3 vydanych knih; zatimco u Izraele jsem se temer na kazde strance smala, vsem knihu doporucovala, u teto knihy to bylo minimalne. Izrael me nalakal na autorovu dalsi tvorbu i prednasky, na te prvni jsem dokonce byla v malem salu,kdy nebyl jeste tak znamy, bavila jsem se, tesila na dalsi knihy a prednasky, Armenie a Gruzie je ale zklamani. A prilis mnoho alkoholu, jak uz bylo zmineno. Kazdopadne odradit se nenecham a az vyjde dalsi kniha, urcite si ji prectu, snad se priblizi prvotine :)
"Jeruzalém" měl punc neotřelé originality, "Arménie a Gruzie" tento moment postrádá. Něco očekáváte a přesně to také dostanete. Předchozí pestrost turecko-palestinského putování zde neneštěstí nahrazuje jednotvárná rutina alkohol-nocleh-alkohol, což na uržení tempa na tolika stránkách nestačí. I tak jde o čtení, které nás, co se rádi touláme méně poznanými zeměmi, potěší.
Opět skvělé vyprávění o putování přes Gruzii a Arménii. Plno zážitků, díky kterým má člověk pocit, jako by na tom putování byl s ním. Líbí se tak i to, že do příběhu zakomponoval politickou otázku Náhorního Karabachu i genocidu arménského národa.
Miluju knihy, které mi rozzáří den. Ládíkův humor a styl psaní tuhle moc mají. Čtu prakticky výhradně cestou do práce a z práce a už dlouho se mi nestalo, že bych se tak těšila do MHD :-D.
Kniha mě nadchla. Velmi pěkně napsané, plné moudrosti, vtipu a radosti ze života.
Kniha mě stejně jako předchozí díl nezklamala. Je velmi čtivá, vtipná, krásně zpracovaná. Na odreagování a pobavení podle mě dokonalá.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Na knihu jsem se hodně těšila a (možná právě proto) mě i hodně zklamala. Každý den cesty je prakticky ten samý. Romantické vzdychání nad krásnou krajinou (ptáčkové, motýlci, louky, lesy... celou cestu) se střídá s pitím litrů alkoholu, kterým by udělal dojem na lecjakého teenagera, ale na mě teda ne. Za cestopis se to taky úplně považovat nedá, protože o zmíněných zemích (krom toho vzdychání nad přírodou) se objeví pouze sem tam nějaká kusá informace jako výstřel do tmy ve formě poznámky pod čarou. Ano, je tam i mnoho vtipných momentů, ale ty si asi raději přečtu jako příspěvky na sociálních sítích a předchozí (a následující) knihy už asi číst nebudu. Omlouvám se, pane Ziburo.