Už se neshledáme v tomto životě
Jindra Tichá
Autobiografické prvky. Hrdinka Hana se vrací po dvaceti letech emigrace na Novém Zélandu přímo doprostřed listopadové revoluce 1989. Opustila vlast a muže, kterého milovala, z touhy po svobodě. Po návratu bilancuje svůj život i cenu, kterou za svobodu zaplatila. Její láska k Praze bývala stejně silná jako láska k milovanému muži. Jsou tyto dva city navždy mrtvé a vyhaslé?... celý text
Přidat komentář
Kniha nezapře autobiografické rysy, otevírá filozofická témata, klade otázky co je a co není domov. S hlavní hrdinkou jsem se ale neuměl ztotožnit, nechápal jsem důvod a smysl jejího jednání v některých situacích. Milostná zápletka je slabá a děj se motá v jednom kruhu.
Říkám si, že tohle asi skutečně umí pochopit jenom ten, kdo návrat z emigrace prožil, i tak se to ale podle mě dá popsat mnohem poutavěji, než učinila autorka...
Nenadchlo mě to tolik, jako autorčiny povídky Jak krmit bohy, nicméně je to čtivé dílko, a kdo má rád trošku filosofických úvah o životě, vřele doporučuji. 3*
Autorovy další knížky
2007 | Incest |
2006 | Přirozená linie ženského těla |
2003 | Smrt a odpuštění |
2002 | Sametový rozvod |
2003 | Amerika, jak ji Kolumbus neznal |
Hlavní hrdinka knihy Hana se vrací na konci listopadu 1989 po dvaceti letech, které strávila v emigraci na Novém Zélandu, zpět domů do Prahy. Bohužel dvacet let je v lidském životě velmi dlouhá doba a tak se dá jen stěží navázat tam, kde jste domov opustili - jak v lásce, přátelství nebo i jen v poznání míst dříve tak milých...
Kniha víceméně čtivá, bohužel hlavní hrdinka mi tak trochu lezla na nervy - je přece předvídatelné, že když 20 let žijete na západě, tak nemůžete očekávat, že v socialistickém Československu najdete ráj... Já myslím, že jsme to za těch 33let od Sametové revoluce docela dohnali.... I když i dnes se občas stane, že hajzlíky v hospodě smrdí....